Prohlédněte si památky kolem sebe v AROtevírejte truhly v aplikaci
Around Us je stvořen pro váš telefon – namiřte fotoaparát do ulic a objevujte památky a místa kolem sebe v rozšířené realitě.Around Us je stvořen pro váš telefon – truhly se odemykají, když chodíte, objevujete a zachycujete místa v okolí.
Od byzantských klášterů po středověké pevnosti nabízí turecké Černé moře cestu krajinami a kulturami severní Anatolie.
Severní pobřeží Turecka nabízí mnohem víc než jen plážovou destinaci. Mezi Černým mořem a Pontským pohořím najdete byzantské kláštery přiléhající ke skalám, horská jezera obklopená lesy a tradiční vesnice na vysokých plošinách zvaných yayla. Středověké pevnosti se tyčí nad údolími, zatímco osmanská města jako Amasya a Safranbolu si zachovávají své staré domy a bazary. Tato oblast vás zve k procházce mezi různými epochami a světy, všechny jen pár hodin od sebe.
Od byzantských klášterů po středověké pevnosti nabízí turecké Černé moře cestu krajinami a kulturami severní Anatolie.
Severní pobřeží Turecka nabízí mnohem víc než jen plážovou destinaci. Mezi Černým mořem a Pontským pohořím najdete byzantské kláštery přiléhající ke skalám, horská jezera obklopená lesy a tradiční vesnice na vysokých plošinách zvaných yayla. Středověké pevnosti se tyčí nad údolími, zatímco osmanská města jako Amasya a Safranbolu si zachovávají své staré domy a bazary. Tato oblast vás zve k procházce mezi různými epochami a světy, všechny jen pár hodin od sebe.
V tomto článku
33 míst k objevení — Nenechte si ujít to poslední!
Uzungöl je horské jezero poblíž Trabzonu, ležící mezi zalesněnými svahy a vysokými vrcholy. Voda odráží okolní hory, což z tohoto místa udělalo jeden z nejznámějších obrázků tureckého černomořského pobřeží. Podél břehu stojí malé dřevěné domy a čajovny a každodenní život zde plyne v pomalém venkovském rytmu.
Hagia Sofia v Trabzonu je byzantský kostel ze 13. století, který stojí na nízkém kopci na okraji města a čelí Černému moři. Byl postaven za Trapezuntského císařství a dodnes se v něm dochovaly fresky pokrývající jeho stěny a klenby. Během staletí budova sloužila jako kostel, pak mešita, pak muzeum, než se vrátila k užívání jako mešita. Vyřezávané portály a malovaný interiér dávají jasnou představu o tom, jak vypadalo umění v této části Anatolie během středověku.
Boztepe je kopec na okraji Trabzonu, kam místní chodí sedět pod stromy, pít čaj a dívat se na město a Černé moře. Výhled zahrnuje střechy domů, přístav a vodu táhnoucí se k obzoru. Je to snadno dostupné místo z centra a čajové zahrady se tam zaplní v pozdním odpoledni, kdy lidé přicházejí sledovat, jak světlo nad mořem slábne.
Náhorní plošina Hıdırnebi se nachází nad Trabzonem a je jednou z horských oblastí známých jako yayla podél pobřeží Černého moře. V létě sem rodiny přijíždějí, aby bydlely v jednoduchých dřevěných chatách a nechaly svá zvířata pást se na otevřených pastvinách. Vzduch je chladný, mraky se často valí nízko a mlha se plazí po kopcích. Krajina působí otevřeně a syrově, s travnatými svahy a rozptýlenými stromy táhnoucími se všemi směry.
Náhorní plošina Ayder leží vysoko v pohoří Kaçkar, nad městem Rize. Je to rozlehlá horská oblast obklopená lesy, vodopády a zelenými svahy. V létě sem rodiny jezdí uniknout pobřežnímu horku. Podél cest stojí dřevěné domy a malé čajovny. Potoky jsou studené a hlučné. Termální lázně už dlouho využívají místní, kteří sem přicházejí z údolí.
Zilkale je středověká pevnost postavená na skalním výběžku nad údolím Fırtına. Cesta tam vede po klikaté silnici hustým lesem, dokud se nad vámi na hřebeni neobjeví ruiny. Zdi jsou staré a opotřebované, mezi kameny roste tráva. Z vrcholu můžete pohlédnout dolů na řeku, která se zařezává do údolí pod vámi, a na stromy pokryté svahy na všech stranách. Je to drsné a odlehlé místo a jedna z nejpozoruhodnějších zastávek podél tureckého černomořského pobřeží.
Náhorní plošina Pokut leží vysoko v horách nad Rize, v pohoří Pontic podél pobřeží Černého moře. Je to tradiční letní pastvina, v turečtině zvaná yayla, kde jsou po svazích roztroušeny dřevěné chaty. Když se mraky usadí nízko v údolích, můžete odtud shlížet na moře bílé. Vzduch je chladný, tráva je v létě zelená a tempo života sleduje staré rytmy horského hospodaření.
Náhorní plošina Gito leží vysoko nad provincií Rize, mezi letními pastvinami, které lidé v tomto kraji využívají po generace. Dřevěné chaty jsou roztroušené po loukách a stáda se pomalu pohybují po svazích. Za jasných dnů se vrcholy Kaçkar ostře zvedají na všechny strany a mraky se usazují hluboko pod nimi. Toto je jedno z míst, kde starý sezónní život yayla stále pokračuje způsobem, který působí zcela přirozeně.
Vesnice Çamlıhemşin leží v severovýchodním Turecku, na úpatí pohoří Kaçkar, obklopená čajovými plantážemi a hustým lesem. Je hlavním výchozím bodem pro trasy vedoucí do hlubokých údolí a nahoru na yayla, tradiční horské pastviny, kde rodiny tráví léto. Středem vesnice protéká řeka v úzké soutěsce a přes vodu vedou staré kamenné mosty. Život zde plyne pomalu, utvářený sklizní čaje a střídáním ročních období na horských svazích.
Národní park Kaçkar Dağları leží mezi provinciemi Rize a Artvin, v srdci tureckého vnitrozemí u Černého moře. Ledovcová jezera se nacházejí vysoko mezi skalnatými vrcholy a stezky se vinou lesy a horskými pastvinami zvanými yayla. V létě vedou pastýři svá stáda na vysoké plošiny a na svazích se rozprostírají dřevěné chaty. Turisté procházejí loukami, nízkými mraky a lesíky, které se mění s rostoucí nadmořskou výškou. Tento park je jedním z mála míst na pobřeží Černého moře, kde se horský život a divoká příroda setkávají tak bezprostředně.
Jezero Karagöl u Borçky leží v horském údolí v oblasti Artvin, obklopené hustým lesem listnatých stromů. Na podzim se stromy zbarví do žluta, oranžova a červena, což jezeru dodává teplé a barevné okolí, které přitahuje návštěvníky z celého černomořského pobřeží. Voda je tmavá a klidná, odráží koruny stromů nad sebou. Podél břehu vede úzká stezka, která nabízí krátkou a snadnou procházku. Přestože je jezero blízko pobřeží, působí od něj vzdáleně.
Şavşat a park Karagöl-Sahara leží v severovýchodním koutě Turecka, blízko gruzínské hranice. Oblast pokrývají husté lesy, s horskými jezery ukrytými v úzkých údolích. Jezero Karagöl leží na úpatí zalesněných kopců, které se na podzim zbarvují do tmavě červené a oranžové. Silnice procházejí malými vesnicemi, kde se po svazích táhnou staré dřevěné domy. Tato část provincie Artvin působí daleko od hlavních turistických tras, a to je část toho, co ji dělá návštěvyhodnou.
Údolí Macahel leží na severovýchodě Turecka, přímo u gruzínských hranic, obklopené hustými lesy a strmými horskými svahy. Vesnice jsou postavené z kamene a dřeva a každodenní život plyne pomalu a tradičně. Včelařství se tu provozuje po generace a místní med je známý daleko za hranicemi údolí. Při procházce si všimnete malých farem, květinových luk a místa, které zůstalo věrné svým starým zvykům.
Giresunský ostrov leží hned u pobřeží města Giresun v Černém moři. Staré příběhy spojují tento malý ostrov s Amazonkami a s Argonauty, kteří se zde prý zastavili na své cestě. Na ostrově stále stojí zřícenina byzantského kostela. Dnes se na něj návštěvníci dostanou krátkou plavbou lodí z přístavu.
Hrad Giresun stojí na skalnatém kopci nad městem a Černým mořem. Z jeho hradeb je vidět pobřeží táhnoucí se oběma směry, staré město pod ním a rybářské lodě v přístavu. Pevnost pochází z dávných dob a během staletí prošla rukama mnoha národů. Dnes se návštěvníci mohou procházet mezi starými kameny a kochat se výhledem na moře.
Boztepe se tyčí nad městem Ordu a dostanete se sem lanovkou. Z vrcholu se díváte na střechy, přístav a otevřené vody Černého moře. Za jasného dne se výhled táhne daleko podél pobřeží. Místní sem často chodí večer sledovat západ slunce nad vodou.
Mys Iásón je poloostrov, který vybíhá do Černého moře poblíž města Ordu. Jeho jméno pochází ze starověké legendy o Argonautec, o nichž se vyprávělo, že propluli podél těchto břehů během Iásónova hledání zlatého rouna. Na poloostrově stále stojí kostel z 19. století, připomínka řeckých komunit, které kdysi žily na tomto pobřeží. Z výběžku mysu se moře otevírá na všechny strany a pobřeží se stáčí pryč oběma směry.
Perşembe a jeho pobřežní silnice leží podél Černého moře v provincii Ordu. Silnice se vine mezi malými zátokami a skalnatými útesy a prochází rybářskými vesnicemi, které žijí v rytmu moře. Svahy strmě klesají k vodě a ze silnice můžete vidět lodě, sítě a staré kamenné domy. Tento úsek pobřeží má malý provoz a dává upřímný pocit každodenního života na tureckém Černém moři.
Trajekt Bandırma je replikou lodi, která přivezla Mustafu Kemala Atatürka do Samsunu v květnu 1919 a zahájila tak tureckou válku za nezávislost. Dnes slouží jako muzeum, kde se návštěvníci mohou projít po palubě a prohlédnout si exponáty z těch rozhodujících dnů. Loď stojí poblíž nábřeží v Samsunu, takže je snadné ji navštívit při objevování města. Je to jeden z nejpřímějších způsobů, jak se spojit s moderní tureckou historií.
Delta Kızılırmak leží východně od Samsunu, kde se nejdelší řeka Turecka vlévá do Černého moře. Když řeka zpomalí, rozlévá se do široké mokřiny s lagunami, rákosovými porosty a mělkými jezery. Mnoho stěhovavých ptáků se zde zastavuje na cestách mezi Evropou, Asií a Afrikou, což z tohoto místa dělá jedno z nejdůležitějších ptačích útočišť na tureckém pobřeží Černého moře. Při chůzi podél vody můžete spatřit volavky, kachny a bahňáky, jak se pohybují v rákosí. Krajina je otevřená a plochá, s dlouhými výhledy na klidnou vodu, zvláště za časného ranního světla.
Amasya leží v úzkém údolí, které vyhloubilá řeka Yeşilırmak. Po obou stranách se zvedají vysoké skalní stěny a do nich jsou vytesány královské hrobky pontských králů, vysekané do kamene před více než 2000 lety. Podél břehů řeky stojí osmanské dřevěné domy s širokými přečnívajícími horními patry, mnohé z nich znovu natřené teplými odstíny. Město bylo kdysi cvičištěm osmanských princů a dodnes v něm stojí staré mešity, teologické školy a pevnost na vrcholu kopce. Procházka podél řeky za soumraku, kdy jsou hrobky osvětlené nad vámi a odrážejí se ve vodě pod vámi, dává městu silný pocit hloubky a času.
Skalní hrobky pontských králů jsou vytesány přímo do vysokého vápencového útesu nad městem Amasya. Pocházejí z doby před více než 2000 lety a byly vyhloubeny jako pohřební komory pro vládce Pontského království. Z břehů řeky Yeşilırmak pod nimi se můžete dívat přímo vzhůru na průčelí, která jsou v noci osvětlena a odrážejí se ve vodě. Nad hrobkami se prudce zvedá svah hory Harşena, na jehož vrcholu jsou zbytky staré pevnosti. Výstup vám poskytne jasný výhled na střechy a zelené údolí pod sebou.
Sinop leží na úzkém poloostrově a je nejsevernějším městem Turecka. Po staletí sloužil jako klíčový přístav na Černém moři a jeho staré městské hradby stále stojí. Při procházce starým městem narazíte na úzké uličky, kamenné domy a starý přístav, kde kotví rybářské lodě. Moře není nikdy daleko.
Historická věznice Sinop se nachází uvnitř starých pevnostních zdí města a dlouho byla známá jako jedna z nejtvrdších věznic v Turecku. Dnes můžete procházet celami, dotýkat se zdí a představit si, jaký tu byl život. Místo vypráví příběh vyhnanství, izolace a každodenní reality vězňů, kteří někdy strávili mnoho let za těmito kamennými zdmi. Je to místo, které nutí k zamyšlení, a leží přímo uprostřed přístavního města s dlouhou historií.
Hamsilos Koyu je hluboký a úzký záliv poblíž Sinopu, kde zalesněné svahy spadají přímo k vodě. Nedaleko odtud označuje poloostrov İnceburun nejsevernější cíp Turecka, kde skalnaté útesy čelí otevřenému Černému moři. Oblast působí odlehlě a syrově, s lesními stezkami, tichými zátokami a širokými výhledy na vodu, které ji dělají odlišnou od všeho ostatního na tomto pobřeží.
Safranbolu je osmanské město v provincii Karabük, které si do značné míry zachovalo staré kupecké domy, bazary, hammamy a karavanseraje. Budovy, většinou ze 17. a 18. století, stále stojí tak, jak byly postaveny, s dřevěnými rámy, bílými omítnutými zdmi a přečnívajícími horními patry nad úzkými ulicemi. Město je na seznamu světového dědictví UNESCO od roku 1994. Při procházce čtvrtí Çarşı najdete řemeslné dílny, kavárny a malé obchody, které v sobě nesou odkaz starých obchodních cest, jež jsou živé dodnes.
Kaňon Tokatlı leží jen krátkou jízdu autem od Safranbolu a nabízí přirozený kontrast k kamenným domům a starému bazaru města. Stinná stezka sleduje řeku přes zalesněnou soutěsku a vede k akvaduktu İncekaya, osmanské stavbě postavené v 18. století, která přiváděla vodu do města. Akvadukt se klene přes kaňon ve značné výšce a cesta pod ním dává jasnou představu o rozměrech tohoto starého inženýrského díla.
Amasra je malé přístavní město na pobřeží Černého moře, schoulené mezi dvěma zálivy. Středověký hrad se tyčí nad střechami a hledí na vodu. Úzké uličky se vinou starým městem kolem kamenných budov a přímo pod starými hradbami kotví rybářské lodě. Amasra je jedno z nejstarších nepřetržitě obydlených míst na tomto úseku pobřeží a procházka jejími ulicemi jasně ukazuje, jak zde život zůstával po velmi dlouhou dobu blízko moři.
Güzelcehisar leží na pobřeží Černého moře a nabízí vzácný pohled: čedičové sloupce vystupující přímo z vody. Tyto vulkanické skalní útvary vznikly před miliony let chladnutím lávových proudů. Můžete je vidět z pobřeží a sledovat, jak vlny omývají tmavé kamenné pilíře. Místo je zřídka přeplněné a pobřeží působí surově a neopracovaně, daleko od rušnějších míst na tureckém pobřeží.
Záliv Gideros leží poblíž pobřežního městečka Cide a je jedním z nejchráněnějších zálivů na tureckém pobřeží Černého moře. Voda je téměř úplně obklopena zalesněnými kopci, což zálivu dodává pocit ochrany. Rybářské lodě zde odpočívají v klidné vodě a okolní stromy sahají až k pobřeží. Při chůzi podél okraje máte pocit místa, které vidí jen málo návštěvníků a žije si vlastním tempem.
Národní park Yedigöller, který leží v provincii Bolu, dostal své jméno podle sedmi malých jezer ukrytých v hustém lese. Stromy, převážně buky, duby a olše, se na podzim barví do tmavě červených a žlutých odstínů a lákají návštěvníky z blízkých měst. Krátké stezky spojují jezera, takže se dá snadno přecházet od jednoho k druhému volným tempem. Voda odráží koruny stromů nad sebou a jediné zvuky, které je slyšet, jsou vítr a malé potůčky. Je to místo, kam lidé chodí zpomalit a procházet se mezi stromy.
Abantské jezero leží v zalesněných kopcích provincie Bolu, v nadmořské výšce kolem 4 300 stop (1 300 m). Voda je klidná a tmavá, obklopená stromy, které se na podzim zbarvují do jasných odstínů oranžové a červené. Kolem jezera vede po celém obvodu mírná stezka a je to oblíbené místo pro víkendové pěší výlety z města. Vzduch je chladný i v létě. Toto jezero je jedním z nejsnáze dostupných přírodních míst podél severního okraje černomořské oblasti.
Klášter Sumela se drží strmé skalní stěny v údolí Altındere, asi 1 200 metrů nad dnem údolí, a je nejnavštěvovanější byzantskou památkou na tureckém pobřeží Černého moře. Založili ho řečtí ortodoxní mniši ve 4. století a nepřetržitě sloužil přes tisíc let. Návštěvníci k němu přicházejí po klikaté stezce lesem a najednou stojí před kaplami a dvory vytesanými přímo do útesu. Fresky na stěnách zobrazují výjevy ze života Ježíše a Panny Marie.
V tomto článku
33 míst k objevení — Nenechte si ujít to poslední!
Uzungöl je horské jezero poblíž Trabzonu, ležící mezi zalesněnými svahy a vysokými vrcholy. Voda odráží okolní hory, což z tohoto místa udělalo jeden z nejznámějších obrázků tureckého černomořského pobřeží. Podél břehu stojí malé dřevěné domy a čajovny a každodenní život zde plyne v pomalém venkovském rytmu.
Hagia Sofia v Trabzonu je byzantský kostel ze 13. století, který stojí na nízkém kopci na okraji města a čelí Černému moři. Byl postaven za Trapezuntského císařství a dodnes se v něm dochovaly fresky pokrývající jeho stěny a klenby. Během staletí budova sloužila jako kostel, pak mešita, pak muzeum, než se vrátila k užívání jako mešita. Vyřezávané portály a malovaný interiér dávají jasnou představu o tom, jak vypadalo umění v této části Anatolie během středověku.
Boztepe je kopec na okraji Trabzonu, kam místní chodí sedět pod stromy, pít čaj a dívat se na město a Černé moře. Výhled zahrnuje střechy domů, přístav a vodu táhnoucí se k obzoru. Je to snadno dostupné místo z centra a čajové zahrady se tam zaplní v pozdním odpoledni, kdy lidé přicházejí sledovat, jak světlo nad mořem slábne.
Náhorní plošina Hıdırnebi se nachází nad Trabzonem a je jednou z horských oblastí známých jako yayla podél pobřeží Černého moře. V létě sem rodiny přijíždějí, aby bydlely v jednoduchých dřevěných chatách a nechaly svá zvířata pást se na otevřených pastvinách. Vzduch je chladný, mraky se často valí nízko a mlha se plazí po kopcích. Krajina působí otevřeně a syrově, s travnatými svahy a rozptýlenými stromy táhnoucími se všemi směry.
Náhorní plošina Ayder leží vysoko v pohoří Kaçkar, nad městem Rize. Je to rozlehlá horská oblast obklopená lesy, vodopády a zelenými svahy. V létě sem rodiny jezdí uniknout pobřežnímu horku. Podél cest stojí dřevěné domy a malé čajovny. Potoky jsou studené a hlučné. Termální lázně už dlouho využívají místní, kteří sem přicházejí z údolí.
Zilkale je středověká pevnost postavená na skalním výběžku nad údolím Fırtına. Cesta tam vede po klikaté silnici hustým lesem, dokud se nad vámi na hřebeni neobjeví ruiny. Zdi jsou staré a opotřebované, mezi kameny roste tráva. Z vrcholu můžete pohlédnout dolů na řeku, která se zařezává do údolí pod vámi, a na stromy pokryté svahy na všech stranách. Je to drsné a odlehlé místo a jedna z nejpozoruhodnějších zastávek podél tureckého černomořského pobřeží.
Náhorní plošina Pokut leží vysoko v horách nad Rize, v pohoří Pontic podél pobřeží Černého moře. Je to tradiční letní pastvina, v turečtině zvaná yayla, kde jsou po svazích roztroušeny dřevěné chaty. Když se mraky usadí nízko v údolích, můžete odtud shlížet na moře bílé. Vzduch je chladný, tráva je v létě zelená a tempo života sleduje staré rytmy horského hospodaření.
Náhorní plošina Gito leží vysoko nad provincií Rize, mezi letními pastvinami, které lidé v tomto kraji využívají po generace. Dřevěné chaty jsou roztroušené po loukách a stáda se pomalu pohybují po svazích. Za jasných dnů se vrcholy Kaçkar ostře zvedají na všechny strany a mraky se usazují hluboko pod nimi. Toto je jedno z míst, kde starý sezónní život yayla stále pokračuje způsobem, který působí zcela přirozeně.
Vesnice Çamlıhemşin leží v severovýchodním Turecku, na úpatí pohoří Kaçkar, obklopená čajovými plantážemi a hustým lesem. Je hlavním výchozím bodem pro trasy vedoucí do hlubokých údolí a nahoru na yayla, tradiční horské pastviny, kde rodiny tráví léto. Středem vesnice protéká řeka v úzké soutěsce a přes vodu vedou staré kamenné mosty. Život zde plyne pomalu, utvářený sklizní čaje a střídáním ročních období na horských svazích.
Národní park Kaçkar Dağları leží mezi provinciemi Rize a Artvin, v srdci tureckého vnitrozemí u Černého moře. Ledovcová jezera se nacházejí vysoko mezi skalnatými vrcholy a stezky se vinou lesy a horskými pastvinami zvanými yayla. V létě vedou pastýři svá stáda na vysoké plošiny a na svazích se rozprostírají dřevěné chaty. Turisté procházejí loukami, nízkými mraky a lesíky, které se mění s rostoucí nadmořskou výškou. Tento park je jedním z mála míst na pobřeží Černého moře, kde se horský život a divoká příroda setkávají tak bezprostředně.
Jezero Karagöl u Borçky leží v horském údolí v oblasti Artvin, obklopené hustým lesem listnatých stromů. Na podzim se stromy zbarví do žluta, oranžova a červena, což jezeru dodává teplé a barevné okolí, které přitahuje návštěvníky z celého černomořského pobřeží. Voda je tmavá a klidná, odráží koruny stromů nad sebou. Podél břehu vede úzká stezka, která nabízí krátkou a snadnou procházku. Přestože je jezero blízko pobřeží, působí od něj vzdáleně.
Şavşat a park Karagöl-Sahara leží v severovýchodním koutě Turecka, blízko gruzínské hranice. Oblast pokrývají husté lesy, s horskými jezery ukrytými v úzkých údolích. Jezero Karagöl leží na úpatí zalesněných kopců, které se na podzim zbarvují do tmavě červené a oranžové. Silnice procházejí malými vesnicemi, kde se po svazích táhnou staré dřevěné domy. Tato část provincie Artvin působí daleko od hlavních turistických tras, a to je část toho, co ji dělá návštěvyhodnou.
Údolí Macahel leží na severovýchodě Turecka, přímo u gruzínských hranic, obklopené hustými lesy a strmými horskými svahy. Vesnice jsou postavené z kamene a dřeva a každodenní život plyne pomalu a tradičně. Včelařství se tu provozuje po generace a místní med je známý daleko za hranicemi údolí. Při procházce si všimnete malých farem, květinových luk a místa, které zůstalo věrné svým starým zvykům.
Giresunský ostrov leží hned u pobřeží města Giresun v Černém moři. Staré příběhy spojují tento malý ostrov s Amazonkami a s Argonauty, kteří se zde prý zastavili na své cestě. Na ostrově stále stojí zřícenina byzantského kostela. Dnes se na něj návštěvníci dostanou krátkou plavbou lodí z přístavu.
Hrad Giresun stojí na skalnatém kopci nad městem a Černým mořem. Z jeho hradeb je vidět pobřeží táhnoucí se oběma směry, staré město pod ním a rybářské lodě v přístavu. Pevnost pochází z dávných dob a během staletí prošla rukama mnoha národů. Dnes se návštěvníci mohou procházet mezi starými kameny a kochat se výhledem na moře.
Boztepe se tyčí nad městem Ordu a dostanete se sem lanovkou. Z vrcholu se díváte na střechy, přístav a otevřené vody Černého moře. Za jasného dne se výhled táhne daleko podél pobřeží. Místní sem často chodí večer sledovat západ slunce nad vodou.
Mys Iásón je poloostrov, který vybíhá do Černého moře poblíž města Ordu. Jeho jméno pochází ze starověké legendy o Argonautec, o nichž se vyprávělo, že propluli podél těchto břehů během Iásónova hledání zlatého rouna. Na poloostrově stále stojí kostel z 19. století, připomínka řeckých komunit, které kdysi žily na tomto pobřeží. Z výběžku mysu se moře otevírá na všechny strany a pobřeží se stáčí pryč oběma směry.
Perşembe a jeho pobřežní silnice leží podél Černého moře v provincii Ordu. Silnice se vine mezi malými zátokami a skalnatými útesy a prochází rybářskými vesnicemi, které žijí v rytmu moře. Svahy strmě klesají k vodě a ze silnice můžete vidět lodě, sítě a staré kamenné domy. Tento úsek pobřeží má malý provoz a dává upřímný pocit každodenního života na tureckém Černém moři.
Trajekt Bandırma je replikou lodi, která přivezla Mustafu Kemala Atatürka do Samsunu v květnu 1919 a zahájila tak tureckou válku za nezávislost. Dnes slouží jako muzeum, kde se návštěvníci mohou projít po palubě a prohlédnout si exponáty z těch rozhodujících dnů. Loď stojí poblíž nábřeží v Samsunu, takže je snadné ji navštívit při objevování města. Je to jeden z nejpřímějších způsobů, jak se spojit s moderní tureckou historií.
Delta Kızılırmak leží východně od Samsunu, kde se nejdelší řeka Turecka vlévá do Černého moře. Když řeka zpomalí, rozlévá se do široké mokřiny s lagunami, rákosovými porosty a mělkými jezery. Mnoho stěhovavých ptáků se zde zastavuje na cestách mezi Evropou, Asií a Afrikou, což z tohoto místa dělá jedno z nejdůležitějších ptačích útočišť na tureckém pobřeží Černého moře. Při chůzi podél vody můžete spatřit volavky, kachny a bahňáky, jak se pohybují v rákosí. Krajina je otevřená a plochá, s dlouhými výhledy na klidnou vodu, zvláště za časného ranního světla.
Amasya leží v úzkém údolí, které vyhloubilá řeka Yeşilırmak. Po obou stranách se zvedají vysoké skalní stěny a do nich jsou vytesány královské hrobky pontských králů, vysekané do kamene před více než 2000 lety. Podél břehů řeky stojí osmanské dřevěné domy s širokými přečnívajícími horními patry, mnohé z nich znovu natřené teplými odstíny. Město bylo kdysi cvičištěm osmanských princů a dodnes v něm stojí staré mešity, teologické školy a pevnost na vrcholu kopce. Procházka podél řeky za soumraku, kdy jsou hrobky osvětlené nad vámi a odrážejí se ve vodě pod vámi, dává městu silný pocit hloubky a času.
Skalní hrobky pontských králů jsou vytesány přímo do vysokého vápencového útesu nad městem Amasya. Pocházejí z doby před více než 2000 lety a byly vyhloubeny jako pohřební komory pro vládce Pontského království. Z břehů řeky Yeşilırmak pod nimi se můžete dívat přímo vzhůru na průčelí, která jsou v noci osvětlena a odrážejí se ve vodě. Nad hrobkami se prudce zvedá svah hory Harşena, na jehož vrcholu jsou zbytky staré pevnosti. Výstup vám poskytne jasný výhled na střechy a zelené údolí pod sebou.
Sinop leží na úzkém poloostrově a je nejsevernějším městem Turecka. Po staletí sloužil jako klíčový přístav na Černém moři a jeho staré městské hradby stále stojí. Při procházce starým městem narazíte na úzké uličky, kamenné domy a starý přístav, kde kotví rybářské lodě. Moře není nikdy daleko.
Historická věznice Sinop se nachází uvnitř starých pevnostních zdí města a dlouho byla známá jako jedna z nejtvrdších věznic v Turecku. Dnes můžete procházet celami, dotýkat se zdí a představit si, jaký tu byl život. Místo vypráví příběh vyhnanství, izolace a každodenní reality vězňů, kteří někdy strávili mnoho let za těmito kamennými zdmi. Je to místo, které nutí k zamyšlení, a leží přímo uprostřed přístavního města s dlouhou historií.
Hamsilos Koyu je hluboký a úzký záliv poblíž Sinopu, kde zalesněné svahy spadají přímo k vodě. Nedaleko odtud označuje poloostrov İnceburun nejsevernější cíp Turecka, kde skalnaté útesy čelí otevřenému Černému moři. Oblast působí odlehlě a syrově, s lesními stezkami, tichými zátokami a širokými výhledy na vodu, které ji dělají odlišnou od všeho ostatního na tomto pobřeží.
Safranbolu je osmanské město v provincii Karabük, které si do značné míry zachovalo staré kupecké domy, bazary, hammamy a karavanseraje. Budovy, většinou ze 17. a 18. století, stále stojí tak, jak byly postaveny, s dřevěnými rámy, bílými omítnutými zdmi a přečnívajícími horními patry nad úzkými ulicemi. Město je na seznamu světového dědictví UNESCO od roku 1994. Při procházce čtvrtí Çarşı najdete řemeslné dílny, kavárny a malé obchody, které v sobě nesou odkaz starých obchodních cest, jež jsou živé dodnes.
Kaňon Tokatlı leží jen krátkou jízdu autem od Safranbolu a nabízí přirozený kontrast k kamenným domům a starému bazaru města. Stinná stezka sleduje řeku přes zalesněnou soutěsku a vede k akvaduktu İncekaya, osmanské stavbě postavené v 18. století, která přiváděla vodu do města. Akvadukt se klene přes kaňon ve značné výšce a cesta pod ním dává jasnou představu o rozměrech tohoto starého inženýrského díla.
Amasra je malé přístavní město na pobřeží Černého moře, schoulené mezi dvěma zálivy. Středověký hrad se tyčí nad střechami a hledí na vodu. Úzké uličky se vinou starým městem kolem kamenných budov a přímo pod starými hradbami kotví rybářské lodě. Amasra je jedno z nejstarších nepřetržitě obydlených míst na tomto úseku pobřeží a procházka jejími ulicemi jasně ukazuje, jak zde život zůstával po velmi dlouhou dobu blízko moři.
Güzelcehisar leží na pobřeží Černého moře a nabízí vzácný pohled: čedičové sloupce vystupující přímo z vody. Tyto vulkanické skalní útvary vznikly před miliony let chladnutím lávových proudů. Můžete je vidět z pobřeží a sledovat, jak vlny omývají tmavé kamenné pilíře. Místo je zřídka přeplněné a pobřeží působí surově a neopracovaně, daleko od rušnějších míst na tureckém pobřeží.
Záliv Gideros leží poblíž pobřežního městečka Cide a je jedním z nejchráněnějších zálivů na tureckém pobřeží Černého moře. Voda je téměř úplně obklopena zalesněnými kopci, což zálivu dodává pocit ochrany. Rybářské lodě zde odpočívají v klidné vodě a okolní stromy sahají až k pobřeží. Při chůzi podél okraje máte pocit místa, které vidí jen málo návštěvníků a žije si vlastním tempem.
Národní park Yedigöller, který leží v provincii Bolu, dostal své jméno podle sedmi malých jezer ukrytých v hustém lese. Stromy, převážně buky, duby a olše, se na podzim barví do tmavě červených a žlutých odstínů a lákají návštěvníky z blízkých měst. Krátké stezky spojují jezera, takže se dá snadno přecházet od jednoho k druhému volným tempem. Voda odráží koruny stromů nad sebou a jediné zvuky, které je slyšet, jsou vítr a malé potůčky. Je to místo, kam lidé chodí zpomalit a procházet se mezi stromy.
Abantské jezero leží v zalesněných kopcích provincie Bolu, v nadmořské výšce kolem 4 300 stop (1 300 m). Voda je klidná a tmavá, obklopená stromy, které se na podzim zbarvují do jasných odstínů oranžové a červené. Kolem jezera vede po celém obvodu mírná stezka a je to oblíbené místo pro víkendové pěší výlety z města. Vzduch je chladný i v létě. Toto jezero je jedním z nejsnáze dostupných přírodních míst podél severního okraje černomořské oblasti.
Klášter Sumela se drží strmé skalní stěny v údolí Altındere, asi 1 200 metrů nad dnem údolí, a je nejnavštěvovanější byzantskou památkou na tureckém pobřeží Černého moře. Založili ho řečtí ortodoxní mniši ve 4. století a nepřetržitě sloužil přes tisíc let. Návštěvníci k němu přicházejí po klikaté stezce lesem a najednou stojí před kaplami a dvory vytesanými přímo do útesu. Fresky na stěnách zobrazují výjevy ze života Ježíše a Panny Marie.
Uzungöl je horské jezero poblíž Trabzonu, ležící mezi zalesněnými svahy a vysokými vrcholy. Voda odráží okolní hory, což z tohoto místa udělalo jeden z nejznámějších obrázků tureckého černomořského pobřeží. Podél břehu stojí malé dřevěné domy a čajovny a každodenní život zde plyne v pomalém venkovském rytmu.
Hagia Sofia v Trabzonu je byzantský kostel ze 13. století, který stojí na nízkém kopci na okraji města a čelí Černému moři. Byl postaven za Trapezuntského císařství a dodnes se v něm dochovaly fresky pokrývající jeho stěny a klenby. Během staletí budova sloužila jako kostel, pak mešita, pak muzeum, než se vrátila k užívání jako mešita. Vyřezávané portály a malovaný interiér dávají jasnou představu o tom, jak vypadalo umění v této části Anatolie během středověku.
Boztepe je kopec na okraji Trabzonu, kam místní chodí sedět pod stromy, pít čaj a dívat se na město a Černé moře. Výhled zahrnuje střechy domů, přístav a vodu táhnoucí se k obzoru. Je to snadno dostupné místo z centra a čajové zahrady se tam zaplní v pozdním odpoledni, kdy lidé přicházejí sledovat, jak světlo nad mořem slábne.
Náhorní plošina Hıdırnebi se nachází nad Trabzonem a je jednou z horských oblastí známých jako yayla podél pobřeží Černého moře. V létě sem rodiny přijíždějí, aby bydlely v jednoduchých dřevěných chatách a nechaly svá zvířata pást se na otevřených pastvinách. Vzduch je chladný, mraky se často valí nízko a mlha se plazí po kopcích. Krajina působí otevřeně a syrově, s travnatými svahy a rozptýlenými stromy táhnoucími se všemi směry.
Náhorní plošina Ayder leží vysoko v pohoří Kaçkar, nad městem Rize. Je to rozlehlá horská oblast obklopená lesy, vodopády a zelenými svahy. V létě sem rodiny jezdí uniknout pobřežnímu horku. Podél cest stojí dřevěné domy a malé čajovny. Potoky jsou studené a hlučné. Termální lázně už dlouho využívají místní, kteří sem přicházejí z údolí.
Zilkale je středověká pevnost postavená na skalním výběžku nad údolím Fırtına. Cesta tam vede po klikaté silnici hustým lesem, dokud se nad vámi na hřebeni neobjeví ruiny. Zdi jsou staré a opotřebované, mezi kameny roste tráva. Z vrcholu můžete pohlédnout dolů na řeku, která se zařezává do údolí pod vámi, a na stromy pokryté svahy na všech stranách. Je to drsné a odlehlé místo a jedna z nejpozoruhodnějších zastávek podél tureckého černomořského pobřeží.
Náhorní plošina Pokut leží vysoko v horách nad Rize, v pohoří Pontic podél pobřeží Černého moře. Je to tradiční letní pastvina, v turečtině zvaná yayla, kde jsou po svazích roztroušeny dřevěné chaty. Když se mraky usadí nízko v údolích, můžete odtud shlížet na moře bílé. Vzduch je chladný, tráva je v létě zelená a tempo života sleduje staré rytmy horského hospodaření.
Náhorní plošina Gito leží vysoko nad provincií Rize, mezi letními pastvinami, které lidé v tomto kraji využívají po generace. Dřevěné chaty jsou roztroušené po loukách a stáda se pomalu pohybují po svazích. Za jasných dnů se vrcholy Kaçkar ostře zvedají na všechny strany a mraky se usazují hluboko pod nimi. Toto je jedno z míst, kde starý sezónní život yayla stále pokračuje způsobem, který působí zcela přirozeně.
Vesnice Çamlıhemşin leží v severovýchodním Turecku, na úpatí pohoří Kaçkar, obklopená čajovými plantážemi a hustým lesem. Je hlavním výchozím bodem pro trasy vedoucí do hlubokých údolí a nahoru na yayla, tradiční horské pastviny, kde rodiny tráví léto. Středem vesnice protéká řeka v úzké soutěsce a přes vodu vedou staré kamenné mosty. Život zde plyne pomalu, utvářený sklizní čaje a střídáním ročních období na horských svazích.
Národní park Kaçkar Dağları leží mezi provinciemi Rize a Artvin, v srdci tureckého vnitrozemí u Černého moře. Ledovcová jezera se nacházejí vysoko mezi skalnatými vrcholy a stezky se vinou lesy a horskými pastvinami zvanými yayla. V létě vedou pastýři svá stáda na vysoké plošiny a na svazích se rozprostírají dřevěné chaty. Turisté procházejí loukami, nízkými mraky a lesíky, které se mění s rostoucí nadmořskou výškou. Tento park je jedním z mála míst na pobřeží Černého moře, kde se horský život a divoká příroda setkávají tak bezprostředně.
Jezero Karagöl u Borçky leží v horském údolí v oblasti Artvin, obklopené hustým lesem listnatých stromů. Na podzim se stromy zbarví do žluta, oranžova a červena, což jezeru dodává teplé a barevné okolí, které přitahuje návštěvníky z celého černomořského pobřeží. Voda je tmavá a klidná, odráží koruny stromů nad sebou. Podél břehu vede úzká stezka, která nabízí krátkou a snadnou procházku. Přestože je jezero blízko pobřeží, působí od něj vzdáleně.
Şavşat a park Karagöl-Sahara leží v severovýchodním koutě Turecka, blízko gruzínské hranice. Oblast pokrývají husté lesy, s horskými jezery ukrytými v úzkých údolích. Jezero Karagöl leží na úpatí zalesněných kopců, které se na podzim zbarvují do tmavě červené a oranžové. Silnice procházejí malými vesnicemi, kde se po svazích táhnou staré dřevěné domy. Tato část provincie Artvin působí daleko od hlavních turistických tras, a to je část toho, co ji dělá návštěvyhodnou.
Údolí Macahel leží na severovýchodě Turecka, přímo u gruzínských hranic, obklopené hustými lesy a strmými horskými svahy. Vesnice jsou postavené z kamene a dřeva a každodenní život plyne pomalu a tradičně. Včelařství se tu provozuje po generace a místní med je známý daleko za hranicemi údolí. Při procházce si všimnete malých farem, květinových luk a místa, které zůstalo věrné svým starým zvykům.
Giresunský ostrov leží hned u pobřeží města Giresun v Černém moři. Staré příběhy spojují tento malý ostrov s Amazonkami a s Argonauty, kteří se zde prý zastavili na své cestě. Na ostrově stále stojí zřícenina byzantského kostela. Dnes se na něj návštěvníci dostanou krátkou plavbou lodí z přístavu.
Hrad Giresun stojí na skalnatém kopci nad městem a Černým mořem. Z jeho hradeb je vidět pobřeží táhnoucí se oběma směry, staré město pod ním a rybářské lodě v přístavu. Pevnost pochází z dávných dob a během staletí prošla rukama mnoha národů. Dnes se návštěvníci mohou procházet mezi starými kameny a kochat se výhledem na moře.
Boztepe se tyčí nad městem Ordu a dostanete se sem lanovkou. Z vrcholu se díváte na střechy, přístav a otevřené vody Černého moře. Za jasného dne se výhled táhne daleko podél pobřeží. Místní sem často chodí večer sledovat západ slunce nad vodou.
Mys Iásón je poloostrov, který vybíhá do Černého moře poblíž města Ordu. Jeho jméno pochází ze starověké legendy o Argonautec, o nichž se vyprávělo, že propluli podél těchto břehů během Iásónova hledání zlatého rouna. Na poloostrově stále stojí kostel z 19. století, připomínka řeckých komunit, které kdysi žily na tomto pobřeží. Z výběžku mysu se moře otevírá na všechny strany a pobřeží se stáčí pryč oběma směry.
Perşembe a jeho pobřežní silnice leží podél Černého moře v provincii Ordu. Silnice se vine mezi malými zátokami a skalnatými útesy a prochází rybářskými vesnicemi, které žijí v rytmu moře. Svahy strmě klesají k vodě a ze silnice můžete vidět lodě, sítě a staré kamenné domy. Tento úsek pobřeží má malý provoz a dává upřímný pocit každodenního života na tureckém Černém moři.
Trajekt Bandırma je replikou lodi, která přivezla Mustafu Kemala Atatürka do Samsunu v květnu 1919 a zahájila tak tureckou válku za nezávislost. Dnes slouží jako muzeum, kde se návštěvníci mohou projít po palubě a prohlédnout si exponáty z těch rozhodujících dnů. Loď stojí poblíž nábřeží v Samsunu, takže je snadné ji navštívit při objevování města. Je to jeden z nejpřímějších způsobů, jak se spojit s moderní tureckou historií.
Delta Kızılırmak leží východně od Samsunu, kde se nejdelší řeka Turecka vlévá do Černého moře. Když řeka zpomalí, rozlévá se do široké mokřiny s lagunami, rákosovými porosty a mělkými jezery. Mnoho stěhovavých ptáků se zde zastavuje na cestách mezi Evropou, Asií a Afrikou, což z tohoto místa dělá jedno z nejdůležitějších ptačích útočišť na tureckém pobřeží Černého moře. Při chůzi podél vody můžete spatřit volavky, kachny a bahňáky, jak se pohybují v rákosí. Krajina je otevřená a plochá, s dlouhými výhledy na klidnou vodu, zvláště za časného ranního světla.
Amasya leží v úzkém údolí, které vyhloubilá řeka Yeşilırmak. Po obou stranách se zvedají vysoké skalní stěny a do nich jsou vytesány královské hrobky pontských králů, vysekané do kamene před více než 2000 lety. Podél břehů řeky stojí osmanské dřevěné domy s širokými přečnívajícími horními patry, mnohé z nich znovu natřené teplými odstíny. Město bylo kdysi cvičištěm osmanských princů a dodnes v něm stojí staré mešity, teologické školy a pevnost na vrcholu kopce. Procházka podél řeky za soumraku, kdy jsou hrobky osvětlené nad vámi a odrážejí se ve vodě pod vámi, dává městu silný pocit hloubky a času.
Skalní hrobky pontských králů jsou vytesány přímo do vysokého vápencového útesu nad městem Amasya. Pocházejí z doby před více než 2000 lety a byly vyhloubeny jako pohřební komory pro vládce Pontského království. Z břehů řeky Yeşilırmak pod nimi se můžete dívat přímo vzhůru na průčelí, která jsou v noci osvětlena a odrážejí se ve vodě. Nad hrobkami se prudce zvedá svah hory Harşena, na jehož vrcholu jsou zbytky staré pevnosti. Výstup vám poskytne jasný výhled na střechy a zelené údolí pod sebou.
Sinop leží na úzkém poloostrově a je nejsevernějším městem Turecka. Po staletí sloužil jako klíčový přístav na Černém moři a jeho staré městské hradby stále stojí. Při procházce starým městem narazíte na úzké uličky, kamenné domy a starý přístav, kde kotví rybářské lodě. Moře není nikdy daleko.
Historická věznice Sinop se nachází uvnitř starých pevnostních zdí města a dlouho byla známá jako jedna z nejtvrdších věznic v Turecku. Dnes můžete procházet celami, dotýkat se zdí a představit si, jaký tu byl život. Místo vypráví příběh vyhnanství, izolace a každodenní reality vězňů, kteří někdy strávili mnoho let za těmito kamennými zdmi. Je to místo, které nutí k zamyšlení, a leží přímo uprostřed přístavního města s dlouhou historií.
Hamsilos Koyu je hluboký a úzký záliv poblíž Sinopu, kde zalesněné svahy spadají přímo k vodě. Nedaleko odtud označuje poloostrov İnceburun nejsevernější cíp Turecka, kde skalnaté útesy čelí otevřenému Černému moři. Oblast působí odlehlě a syrově, s lesními stezkami, tichými zátokami a širokými výhledy na vodu, které ji dělají odlišnou od všeho ostatního na tomto pobřeží.
Safranbolu je osmanské město v provincii Karabük, které si do značné míry zachovalo staré kupecké domy, bazary, hammamy a karavanseraje. Budovy, většinou ze 17. a 18. století, stále stojí tak, jak byly postaveny, s dřevěnými rámy, bílými omítnutými zdmi a přečnívajícími horními patry nad úzkými ulicemi. Město je na seznamu světového dědictví UNESCO od roku 1994. Při procházce čtvrtí Çarşı najdete řemeslné dílny, kavárny a malé obchody, které v sobě nesou odkaz starých obchodních cest, jež jsou živé dodnes.
Kaňon Tokatlı leží jen krátkou jízdu autem od Safranbolu a nabízí přirozený kontrast k kamenným domům a starému bazaru města. Stinná stezka sleduje řeku přes zalesněnou soutěsku a vede k akvaduktu İncekaya, osmanské stavbě postavené v 18. století, která přiváděla vodu do města. Akvadukt se klene přes kaňon ve značné výšce a cesta pod ním dává jasnou představu o rozměrech tohoto starého inženýrského díla.
Amasra je malé přístavní město na pobřeží Černého moře, schoulené mezi dvěma zálivy. Středověký hrad se tyčí nad střechami a hledí na vodu. Úzké uličky se vinou starým městem kolem kamenných budov a přímo pod starými hradbami kotví rybářské lodě. Amasra je jedno z nejstarších nepřetržitě obydlených míst na tomto úseku pobřeží a procházka jejími ulicemi jasně ukazuje, jak zde život zůstával po velmi dlouhou dobu blízko moři.
Güzelcehisar leží na pobřeží Černého moře a nabízí vzácný pohled: čedičové sloupce vystupující přímo z vody. Tyto vulkanické skalní útvary vznikly před miliony let chladnutím lávových proudů. Můžete je vidět z pobřeží a sledovat, jak vlny omývají tmavé kamenné pilíře. Místo je zřídka přeplněné a pobřeží působí surově a neopracovaně, daleko od rušnějších míst na tureckém pobřeží.
Záliv Gideros leží poblíž pobřežního městečka Cide a je jedním z nejchráněnějších zálivů na tureckém pobřeží Černého moře. Voda je téměř úplně obklopena zalesněnými kopci, což zálivu dodává pocit ochrany. Rybářské lodě zde odpočívají v klidné vodě a okolní stromy sahají až k pobřeží. Při chůzi podél okraje máte pocit místa, které vidí jen málo návštěvníků a žije si vlastním tempem.
Národní park Yedigöller, který leží v provincii Bolu, dostal své jméno podle sedmi malých jezer ukrytých v hustém lese. Stromy, převážně buky, duby a olše, se na podzim barví do tmavě červených a žlutých odstínů a lákají návštěvníky z blízkých měst. Krátké stezky spojují jezera, takže se dá snadno přecházet od jednoho k druhému volným tempem. Voda odráží koruny stromů nad sebou a jediné zvuky, které je slyšet, jsou vítr a malé potůčky. Je to místo, kam lidé chodí zpomalit a procházet se mezi stromy.
Abantské jezero leží v zalesněných kopcích provincie Bolu, v nadmořské výšce kolem 4 300 stop (1 300 m). Voda je klidná a tmavá, obklopená stromy, které se na podzim zbarvují do jasných odstínů oranžové a červené. Kolem jezera vede po celém obvodu mírná stezka a je to oblíbené místo pro víkendové pěší výlety z města. Vzduch je chladný i v létě. Toto jezero je jedním z nejsnáze dostupných přírodních míst podél severního okraje černomořské oblasti.
Klášter Sumela se drží strmé skalní stěny v údolí Altındere, asi 1 200 metrů nad dnem údolí, a je nejnavštěvovanější byzantskou památkou na tureckém pobřeží Černého moře. Založili ho řečtí ortodoxní mniši ve 4. století a nepřetržitě sloužil přes tisíc let. Návštěvníci k němu přicházejí po klikaté stezce lesem a najednou stojí před kaplami a dvory vytesanými přímo do útesu. Fresky na stěnách zobrazují výjevy ze života Ježíše a Panny Marie.
Pokud vyrazíte na podzim, jsou plošiny ráno zahalené mlhou a jezera odrážejí měnící se barvy. To je nejlepší období pro sledování, jak se vesnice přizpůsobují změně ročního období. Nezapomeňte si před odjezdem zkontrolovat stav horských silnic, protože mohou rychle klouzat.
