Prohlédněte si památky kolem sebe v AROtevírejte truhly v aplikaci
Around Us je stvořen pro váš telefon – namiřte fotoaparát do ulic a objevujte památky a místa kolem sebe v rozšířené realitě.Around Us je stvořen pro váš telefon – truhly se odemykají, když chodíte, objevujete a zachycujete místa v okolí.
Historické majáky po celém světě vyprávějí příběh o tom, jak byly lodě navigovány po stovky let. Od skalnatého pobřeží Norska po útesy Pacifiku pomáhají tyto věže námořníkům již od starověku. Věž Hercules ve Španělsku září nad mořem od druhého století. Maják na Cape Hatteras v Severní Karolíně střeží nebezpečné písky Atlantiku svými snadno rozpoznatelnými černobílými pruhy.
Každý maják ukazuje dobu a místo, kde byl postaven. Některé stojí na vysokých útesech vystavených větru, jako Heceta Head v Oregonu, jehož světlo dosahuje nad oceán. Jiné označují důležité body, jako Fanad Head v Irsku, který ukazuje, kde začíná fjord, nebo Jeffreys Hook v New Yorku, pod mostem George Washingtona. Tyto stavby ukazují, jak stavitelé používali své dovednosti při práci s půdou, počasím a materiály, které měli k dispozici.
Dnes tyto věže stále osvětlují námořní trasy a přitahují návštěvníky zvědavé na jejich design a historii. Ať už je to vápenec na Cape Otway v Austrálii nebo cihly na Cape Bojeador na Filipínách, každý maják zůstává orientačním bodem na pobřeží a živým spojením s mořskými tradicemi.
Historické majáky po celém světě vyprávějí příběh o tom, jak byly lodě navigovány po stovky let. Od skalnatého pobřeží Norska po útesy Pacifiku pomáhají tyto věže námořníkům již od starověku. Věž Hercules ve Španělsku září nad mořem od druhého století. Maják na Cape Hatteras v Severní Karolíně střeží nebezpečné písky Atlantiku svými snadno rozpoznatelnými černobílými pruhy.
Každý maják ukazuje dobu a místo, kde byl postaven. Některé stojí na vysokých útesech vystavených větru, jako Heceta Head v Oregonu, jehož světlo dosahuje nad oceán. Jiné označují důležité body, jako Fanad Head v Irsku, který ukazuje, kde začíná fjord, nebo Jeffreys Hook v New Yorku, pod mostem George Washingtona. Tyto stavby ukazují, jak stavitelé používali své dovednosti při práci s půdou, počasím a materiály, které měli k dispozici.
Dnes tyto věže stále osvětlují námořní trasy a přitahují návštěvníky zvědavé na jejich design a historii. Ať už je to vápenec na Cape Otway v Austrálii nebo cihly na Cape Bojeador na Filipínách, každý maják zůstává orientačním bodem na pobřeží a živým spojením s mořskými tradicemi.
V tomto článku
30 míst k objevení — Nenechte si ujít to poslední!
Tento 56 stop (17 metrů) vysoký maják byl postaven v roce 1894 na skalnatém mysu podél pobřeží Oregonu a jeho světlo dosahuje až 21 mil (34 kilometrů) přes Tichý oceán. Maják Heceta Head stále slouží jako navigační pomůcka pro námořní dopravu podél drsného tichomořského pobřeží. Bílá věž s červenou střechou a přilehlý dům strážce z viktoriánské éry stojí na útesu přibližně 200 stop (62 metrů) nad mořem. Fresnelova čočka prvního řádu instalovaná v roce 1893 je stále funkční a činí z něj jeden z nejjasnějších majáků podél pobřeží Oregonu, přispívá k námořní navigaci a regionálnímu pobřežnímu dědictví.
Herkulova věž je římský maják ze druhého století, který se tyčí 180 stop (55 metrů) nad galicijským pobřežím. Tato starověká námořní pomůcka je uznávána jako nejstarší fungující maják na světě. Římská základní konstrukce byla v 18. století obalena neoklasicistním pláštěm, zatímco původní tvar věže zůstal nedotčen. Maják nadále slouží námořní navigaci podél atlantického pobřeží a dokládá římské inženýrství i nepřetržitý provoz trvající téměř dvě tisíciletí.
Tento maják vysoký 72 stop (22 metrů) byl postaven v roce 1817 po ztroskotání lodi a označuje vstup do zálivu Lough Swilly. Stavba slouží jako navigační bod pro námořní dopravu podél irského pobřeží a dokumentuje regionální námořní historii. Maják stojí na Fanad Head a patří k navigačním pomůckám, které vedou lodě podél atlantského pobřeží.
Maják Lindesnes označuje nejjižnější bod Norska a po staletí sloužil jako navigační pomůcka pro lodě. První věž zde byla postavena v roce 1656 a patřila k nejstarším majákům ve Skandinávii. Současná stavba pochází z roku 1915 a nahradila dřívější zařízení. Stanice sleduje námořní provoz na tomto exponovaném pobřežním místě, kde se setkávají proudy ze Severního moře a Skagerraku. Areál zahrnuje věž spolu s pomocnými budovami a muzeem věnovaným námořní historii regionu.
Tento červenobílý maják stojí na vápencových útesech podél pobřeží Dorsetu a od roku 1879 varuje proplouvající lodě před nebezpečnými vodami u Portland Bill. Věž dosahuje výšky 135 stop (41 metrů) a jeho světlo svítí do vzdálenosti 25 námořních mil (46 kilometrů). Zařízení označuje významné námořní nebezpečí, kde se silné přílivové proudy střetávají se skalnatými útesy. Stavba nadále slouží jako aktivní navigační pomůcka pro lodě překonávající Lamanšský průliv a představuje námořní tradici anglického jižního pobřeží.
Tento maják z cihel a železa byl postaven v roce 1892 v nejvyšším bodě Ilocos Norte a označuje severozápadní cíp Filipín. Stavba slouží námořní navigaci podél pobřeží a tvoří důležitou součást regionální námořní infrastruktury. Věž stojí na strategickém místě pro orientaci lodní dopravy v této námořní oblasti.
Maják Cape Otway byl postaven v roce 1848 a nachází se na nejjižnějším bodě australské pevniny. Slouží jako navigační pomůcka pro plavidla proplouvající Bassovým průlivem, jedním z hlavních vodních cest mezi pevninou a Tasmánií. Věž dosahuje výšky 66 stop (20 metrů) a je postavena z vápence těženého v blízkých zdrojích. Areál majáku zahrnuje hlavní věž spolu s obytnými budovami pro obsluhu a technickými zařízeními pro údržbu navigačního vybavení. Tento maják představuje důležitou součást námořní infrastruktury Victorie z 19. století.
Tento červený maják postavený v roce 1921 stojí pod mostem George Washingtona a označuje nebezpečné místo na řece Hudson. Stavba slouží jako navigační pomůcka pro námořní provoz v této rušné části řeky a představuje námořní dědictví newyorské oblasti. Maják Jeffreys Hook se vyznačuje svou polohou pod mostem a kompaktní červenou konstrukcí.
Tento červenobílý maják stojí na žulových skalách a vede lodě zálivem od roku 1915. Patří k nejfotografovanějším majákům v Severní Americe a slouží jako navigační pomůcka podél drsného atlantského pobřeží. Stavba z počátku 20. století ukazuje funkční architekturu kanadských pobřežních budov a dokumentuje námořní historii regionu.
Tento maják s černobílými pruhy na pobřeží Atlantiku se tyčí 210 stop (64 metrů) nad mořem a od roku 1870 varuje lodě před Diamond Shoals, nebezpečným písčinám u pobřeží. Stavba používá spirálový pruhovaný vzor pro denní identifikaci. Věž byla v roce 1999 přesunuta přibližně 2 900 stop (880 metrů) do vnitrozemí, aby byla chráněna před pobřežní erozí. Její Fresnelova čočka prvního řádu vytváří světelný signál viditelný na velké vzdálenosti na moři. Zařízení dokumentuje námořní historii a technické výzvy pobřežní navigace v tomto regionu.
Maják Slangkop je bílá kovová věž postavená v roce 1919, která vysílá světelný signál do vzdálenosti 33 námořních mil (38 mil, tedy 61 kilometrů) do Atlantského oceánu. Tato námořní navigační stavba slouží jako referenční bod pro lodní provoz podél jihoafrického pobřeží. Maják patří k regionálnímu námořnímu dědictví a plní svou technickou funkci jako navigační pomůcka pro námořní plavidla. Kovová konstrukce byla na tomto pobřežním úseku instalována na počátku 20. století, aby zajistila bezpečný průjezd lodí.
Maják Hirtshals byl postaven v roce 1863 a má čtvercovou věž, která vede plavidla průlivem Skagerrak na severním cípu Jutska. Stavba slouží námořní navigaci více než 150 let v tomto silně vytíženém průlivu mezi Dánskem a Norskem. Tento maják představuje technická řešení z 19. století pro bezpečnost lodní dopravy v severních evropských vodách.
Tento maják byl postaven v roce 1857 v historickém centru a stojí v nadmořské výšce, která poskytuje široký výhled na Rio de la Plata. Stavba slouží jako funkční navigační pomůcka pro plavidla plující podél uruguayského pobřeží. Věž je součástí námořního dědictví regionu a dokumentuje vývoj námořní technologie v 19. století. Jeho umístění v historickém jádru města spojuje námořní funkce s městskými prvky z koloniálního období.
Tato věž vysoká 112 stop (34 metrů) byla postavena v roce 1858 a označuje vstup do řeky Svatého Vavřince na pobřeží Gaspésie. Stavba slouží jako orientační bod pro plavidla vplouvající do jedné z hlavních vodních cest Severní Ameriky již více než 160 let. Maják stojí na strategickém místě, kde se záliv setkává s řekou. Technické zařízení stále funguje a podporuje moderní námořní provoz v této části.
Maják na Cabo de São Vicente byl postaven v roce 1846 a označuje nejjihozápadnější bod pevninské Evropy. Věž stojí na útesu 246 stop (75 metrů) nad Atlantským oceánem a vysílá své světelné znamení na vzdálenost 37 mil (60 kilometrů). Jeho strategická poloha na křižovatce hlavních námořních cest mezi Středozemním mořem a Atlantikem z něj činí důležitý navigační bod pro námořní dopravu. Stavba dokumentuje vývoj portugalské architektury majáků v 19. století a nadále slouží bezpečnosti lodní dopravy podél pobřeží Algarve.
Tento maják byl postaven v roce 1867 na západním cípu ostrova a slouží k navigaci plavidel Tyrhénským mořem. Maják Punta Carena stojí na útesech Anacapri a vysílá své světelné znamení na značnou vzdálenost, aby označil námořní trasy podél jižního italského pobřeží. Stavba odpovídá technickým normám 19. století a zapadá do skalnaté pobřežní krajiny Capri. Jako součást historického řetězce majáků v Tyrhénském moři přispívá toto zařízení k regionálnímu námořnímu dědictví.
Tato bílá kamenná věž na malém ostrově v Bosporu sloužila od 18. století jako maják pro námořní navigaci. Stavba stojí na strategickém místě úžiny mezi Evropou a Asií a plnila důležitou navigační funkci pro plavidla plující mezi Černým mořem a Marmarským mořem. Věž stojí na skalnatém základu a vykazuje charakteristické osmanské architektonické prvky. Stavba přispívá k námořní historii Istanbulu a představuje vývoj navigační technologie v tomto regionu.
Tento maják ze 13. století stojí na špičce poloostrova Hook a vede lodě do přístavu Waterford. Věž patří k nejstarším fungujícím majákům na světě a původně ji obsluhovali mniši, kteří zapalovali ohně na jejím vrcholu. Stavba je z vápence a dosahuje výšky 115 stop (35 metrů). Maják slouží námořní navigaci podél jihovýchodního pobřeží Irska už několik století.
Tento maják na poloostrově Čóši byl postaven v roce 1874 a označuje nejvýchodnější bod regionu Kantó. Bílá věž slouží jako navigační pomůcka pro plavidla podél tichomořského pobřeží a dokládá rozvoj námořní infrastruktury v období Meidži. Stavba stojí na skalnatém výběžku nad mořem a tvoří nedílnou součást regionálního navigačního systému. Místo poskytuje vhled do technického provedení japonských majákových projektů z konce 19. století.
Tato věž z pískovce postavená v roce 1796 označuje východní konec Long Islandu a vede námořní provoz přes Block Island Sound. Maják Montauk Point stojí na místě, které je pro navigaci podél atlantského pobřeží důležité po staletí. Stavba využívá místní pískovec a vykazuje typické rysy designu z konce 18. století s kuželovitým tvarem a silnými vnějšími stěnami. Stavba stále slouží jako aktivní navigační pomůcka pro plavidla v této pobřežní části New Yorku.
Tento maják byl postaven v roce 1918 na poloostrově a slouží jako navigační bod pro námořní dopravu podél islandského pobřeží. Stavba ukrývá muzeum, které dokumentuje námořní historii regionu Akranes a vývoj mořeplavby i technický vývoj majáků. Budova spojuje svou původní funkci navigační pomůcky s uchováním islandského námořního dědictví. Poloha na poloostrově umožňovala účinnou signalizaci plavidlům plujícím ve vodách u západního pobřeží.
Maják Eilean Glas byl postaven v roce 1789 a označuje východní vstup do zálivu Sound of Harris. Tato námořní stavba patří do sbírky historických majáků, které slouží jako navigační body pro námořní dopravu a odrážejí regionální námořní dědictví. Věž vysílá bílé světlo s červeným pruhem a poskytuje navigaci plavidlům ve skotských vodách již více než dvě století. Jako součást navigační infrastruktury Hebrid tento maják přispívá k námořní bezpečnosti v tomto pobřežním regionu.
Tento maják byl postaven v roce 1836 a označuje lodní trasu Lamanšského průlivu dvěma bílými záblesky každých 5 sekund. Věž stojí na skalnatém pobřeží Devonu a poskytuje navigaci plavidlům proplouvajícím těmito rušnými vodami. Stavba je z pevného zdiva a dosahuje výšky, která činí světlo viditelným na dlouhé vzdálenosti. Charakteristický světelný signál umožňuje námořníkům přesně určit svou polohu a naplánovat bezpečné proplutí pobřežními vodami.
Maják Kõpu byl postaven v roce 1531 a patří k nejstarším nepřetržitě fungujícím majákům na světě. Tato věž vede lodě Finským zálivem už téměř pět století a označuje nebezpečné vody kolem ostrova Hiiumaa. Mohutná kamenná stavba dosahuje výšky 118 stop (36 metrů) a nadále slouží jako aktivní navigační pomůcka pro námořní provoz v regionu.
Maják na ostrůvku Mouro stojí na malém skalnatém ostrově u kantabrijského pobřeží a označuje vjezd do přístavu Santander. Šedá kamenná věž slouží jako navigační pomůcka pro plavidla v zálivu Santander od roku 1860. Stavba dosahuje výšky 47 stop (14,4 metru) a spojuje válcovou věž s přilehlými budovami pro provozní zařízení. Ostrůvek se nachází přibližně 2 600 stop (800 metrů) od poloostrova La Magdalena. Tento maják představuje námořní infrastrukturu 19. století podél severního španělského pobřeží.
Tato červenobílá kamenná věž z roku 1848 označuje nejjižnější bod Afriky, kde se setkává Indický oceán s Atlantským oceánem. Stavba slouží jako navigační pomůcka pro námořní dopravu podél pobřeží již více než 170 let, na pobřeží známém nebezpečnými proudy a mělkými vodami. Konstrukce dosahuje výšky 89 stop (27 metrů) a nyní v ní sídlí muzeum věnované námořní historii regionu. Maják je technickým příkladem rozvoje námořní infrastruktury v jižní Africe.
Maják Barrenjoey byl postaven v roce 1881 z pískovce a stojí na mysu u vjezdu do Broken Bay. Stavba vysoká 89 stop (27 metrů) označuje vjezd do řeky Hawkesbury a slouží jako navigační pomůcka pro plavidla v této části pobřeží Nového Jižního Walesu. Věž má čočku třetího řádu a původně byla vybavena petrolejovou lampou. Maják vede lodě vodami mezi Tichým oceánem a říčním systémem.
Tato žulová věž z roku 1874 stojí na skalnatém poloostrově na jihozápadním cípu Jersey a označuje nebezpečné útesy. Maják byl postaven po několika ztroskotáních lodí v této oblasti a od té doby slouží jako navigační pomůcka pro plavidla proplouvající vodami kolem ostrova v Lamanšském průlivu. Bílá žulová stavba stojí na skalním výběžku, který je při přílivu odříznut od pevniny. Věž představuje námořní historii ostrova a zůstává funkčním prvkem bezpečnosti lodní dopravy v Lamanšském průlivu.
Maják na Granitovém ostrově byl postaven v roce 1868 na žulovém ostrově v Hořejším jezeře a sloužil k navigaci obchodních lodí průlivem. Stavba využívá přírodní žulu z ostrova, která dala námořní instalaci její jméno. Věž dosahuje výšky přibližně 40 stop (12 metrů) a označuje důležitou lodní trasu v severních vodách Michiganu. Majáková stanice zůstala v provozu až do 20. století a dnes dokumentuje techniky námořní navigace 19. století v oblasti Velkých jezer.
Tento maják byl postaven v roce 1860 a označuje vstup do přístavu Esquimalt na jižním cípu Vancouver Island. Phare de Fisgard sloužil jako aktivní navigační signál pro lodě vplouvající do tohoto strategicky důležitého zálivu více než 120 let. Původní stavba se skládá z věže a přilehlého obydlí, obě postavené z červených cihel. Dnes v areálu sídlí muzeum námořní historie, které nabízí exponáty o vývoji navigace a významu Esquimaltu jako námořní základny.
V tomto článku
30 míst k objevení — Nenechte si ujít to poslední!
Tento 56 stop (17 metrů) vysoký maják byl postaven v roce 1894 na skalnatém mysu podél pobřeží Oregonu a jeho světlo dosahuje až 21 mil (34 kilometrů) přes Tichý oceán. Maják Heceta Head stále slouží jako navigační pomůcka pro námořní dopravu podél drsného tichomořského pobřeží. Bílá věž s červenou střechou a přilehlý dům strážce z viktoriánské éry stojí na útesu přibližně 200 stop (62 metrů) nad mořem. Fresnelova čočka prvního řádu instalovaná v roce 1893 je stále funkční a činí z něj jeden z nejjasnějších majáků podél pobřeží Oregonu, přispívá k námořní navigaci a regionálnímu pobřežnímu dědictví.
Herkulova věž je římský maják ze druhého století, který se tyčí 180 stop (55 metrů) nad galicijským pobřežím. Tato starověká námořní pomůcka je uznávána jako nejstarší fungující maják na světě. Římská základní konstrukce byla v 18. století obalena neoklasicistním pláštěm, zatímco původní tvar věže zůstal nedotčen. Maják nadále slouží námořní navigaci podél atlantického pobřeží a dokládá římské inženýrství i nepřetržitý provoz trvající téměř dvě tisíciletí.
Tento maják vysoký 72 stop (22 metrů) byl postaven v roce 1817 po ztroskotání lodi a označuje vstup do zálivu Lough Swilly. Stavba slouží jako navigační bod pro námořní dopravu podél irského pobřeží a dokumentuje regionální námořní historii. Maják stojí na Fanad Head a patří k navigačním pomůckám, které vedou lodě podél atlantského pobřeží.
Maják Lindesnes označuje nejjižnější bod Norska a po staletí sloužil jako navigační pomůcka pro lodě. První věž zde byla postavena v roce 1656 a patřila k nejstarším majákům ve Skandinávii. Současná stavba pochází z roku 1915 a nahradila dřívější zařízení. Stanice sleduje námořní provoz na tomto exponovaném pobřežním místě, kde se setkávají proudy ze Severního moře a Skagerraku. Areál zahrnuje věž spolu s pomocnými budovami a muzeem věnovaným námořní historii regionu.
Tento červenobílý maják stojí na vápencových útesech podél pobřeží Dorsetu a od roku 1879 varuje proplouvající lodě před nebezpečnými vodami u Portland Bill. Věž dosahuje výšky 135 stop (41 metrů) a jeho světlo svítí do vzdálenosti 25 námořních mil (46 kilometrů). Zařízení označuje významné námořní nebezpečí, kde se silné přílivové proudy střetávají se skalnatými útesy. Stavba nadále slouží jako aktivní navigační pomůcka pro lodě překonávající Lamanšský průliv a představuje námořní tradici anglického jižního pobřeží.
Tento maják z cihel a železa byl postaven v roce 1892 v nejvyšším bodě Ilocos Norte a označuje severozápadní cíp Filipín. Stavba slouží námořní navigaci podél pobřeží a tvoří důležitou součást regionální námořní infrastruktury. Věž stojí na strategickém místě pro orientaci lodní dopravy v této námořní oblasti.
Maják Cape Otway byl postaven v roce 1848 a nachází se na nejjižnějším bodě australské pevniny. Slouží jako navigační pomůcka pro plavidla proplouvající Bassovým průlivem, jedním z hlavních vodních cest mezi pevninou a Tasmánií. Věž dosahuje výšky 66 stop (20 metrů) a je postavena z vápence těženého v blízkých zdrojích. Areál majáku zahrnuje hlavní věž spolu s obytnými budovami pro obsluhu a technickými zařízeními pro údržbu navigačního vybavení. Tento maják představuje důležitou součást námořní infrastruktury Victorie z 19. století.
Tento červený maják postavený v roce 1921 stojí pod mostem George Washingtona a označuje nebezpečné místo na řece Hudson. Stavba slouží jako navigační pomůcka pro námořní provoz v této rušné části řeky a představuje námořní dědictví newyorské oblasti. Maják Jeffreys Hook se vyznačuje svou polohou pod mostem a kompaktní červenou konstrukcí.
Tento červenobílý maják stojí na žulových skalách a vede lodě zálivem od roku 1915. Patří k nejfotografovanějším majákům v Severní Americe a slouží jako navigační pomůcka podél drsného atlantského pobřeží. Stavba z počátku 20. století ukazuje funkční architekturu kanadských pobřežních budov a dokumentuje námořní historii regionu.
Tento maják s černobílými pruhy na pobřeží Atlantiku se tyčí 210 stop (64 metrů) nad mořem a od roku 1870 varuje lodě před Diamond Shoals, nebezpečným písčinám u pobřeží. Stavba používá spirálový pruhovaný vzor pro denní identifikaci. Věž byla v roce 1999 přesunuta přibližně 2 900 stop (880 metrů) do vnitrozemí, aby byla chráněna před pobřežní erozí. Její Fresnelova čočka prvního řádu vytváří světelný signál viditelný na velké vzdálenosti na moři. Zařízení dokumentuje námořní historii a technické výzvy pobřežní navigace v tomto regionu.
Maják Slangkop je bílá kovová věž postavená v roce 1919, která vysílá světelný signál do vzdálenosti 33 námořních mil (38 mil, tedy 61 kilometrů) do Atlantského oceánu. Tato námořní navigační stavba slouží jako referenční bod pro lodní provoz podél jihoafrického pobřeží. Maják patří k regionálnímu námořnímu dědictví a plní svou technickou funkci jako navigační pomůcka pro námořní plavidla. Kovová konstrukce byla na tomto pobřežním úseku instalována na počátku 20. století, aby zajistila bezpečný průjezd lodí.
Maják Hirtshals byl postaven v roce 1863 a má čtvercovou věž, která vede plavidla průlivem Skagerrak na severním cípu Jutska. Stavba slouží námořní navigaci více než 150 let v tomto silně vytíženém průlivu mezi Dánskem a Norskem. Tento maják představuje technická řešení z 19. století pro bezpečnost lodní dopravy v severních evropských vodách.
Tento maják byl postaven v roce 1857 v historickém centru a stojí v nadmořské výšce, která poskytuje široký výhled na Rio de la Plata. Stavba slouží jako funkční navigační pomůcka pro plavidla plující podél uruguayského pobřeží. Věž je součástí námořního dědictví regionu a dokumentuje vývoj námořní technologie v 19. století. Jeho umístění v historickém jádru města spojuje námořní funkce s městskými prvky z koloniálního období.
Tato věž vysoká 112 stop (34 metrů) byla postavena v roce 1858 a označuje vstup do řeky Svatého Vavřince na pobřeží Gaspésie. Stavba slouží jako orientační bod pro plavidla vplouvající do jedné z hlavních vodních cest Severní Ameriky již více než 160 let. Maják stojí na strategickém místě, kde se záliv setkává s řekou. Technické zařízení stále funguje a podporuje moderní námořní provoz v této části.
Maják na Cabo de São Vicente byl postaven v roce 1846 a označuje nejjihozápadnější bod pevninské Evropy. Věž stojí na útesu 246 stop (75 metrů) nad Atlantským oceánem a vysílá své světelné znamení na vzdálenost 37 mil (60 kilometrů). Jeho strategická poloha na křižovatce hlavních námořních cest mezi Středozemním mořem a Atlantikem z něj činí důležitý navigační bod pro námořní dopravu. Stavba dokumentuje vývoj portugalské architektury majáků v 19. století a nadále slouží bezpečnosti lodní dopravy podél pobřeží Algarve.
Tento maják byl postaven v roce 1867 na západním cípu ostrova a slouží k navigaci plavidel Tyrhénským mořem. Maják Punta Carena stojí na útesech Anacapri a vysílá své světelné znamení na značnou vzdálenost, aby označil námořní trasy podél jižního italského pobřeží. Stavba odpovídá technickým normám 19. století a zapadá do skalnaté pobřežní krajiny Capri. Jako součást historického řetězce majáků v Tyrhénském moři přispívá toto zařízení k regionálnímu námořnímu dědictví.
Tato bílá kamenná věž na malém ostrově v Bosporu sloužila od 18. století jako maják pro námořní navigaci. Stavba stojí na strategickém místě úžiny mezi Evropou a Asií a plnila důležitou navigační funkci pro plavidla plující mezi Černým mořem a Marmarským mořem. Věž stojí na skalnatém základu a vykazuje charakteristické osmanské architektonické prvky. Stavba přispívá k námořní historii Istanbulu a představuje vývoj navigační technologie v tomto regionu.
Tento maják ze 13. století stojí na špičce poloostrova Hook a vede lodě do přístavu Waterford. Věž patří k nejstarším fungujícím majákům na světě a původně ji obsluhovali mniši, kteří zapalovali ohně na jejím vrcholu. Stavba je z vápence a dosahuje výšky 115 stop (35 metrů). Maják slouží námořní navigaci podél jihovýchodního pobřeží Irska už několik století.
Tento maják na poloostrově Čóši byl postaven v roce 1874 a označuje nejvýchodnější bod regionu Kantó. Bílá věž slouží jako navigační pomůcka pro plavidla podél tichomořského pobřeží a dokládá rozvoj námořní infrastruktury v období Meidži. Stavba stojí na skalnatém výběžku nad mořem a tvoří nedílnou součást regionálního navigačního systému. Místo poskytuje vhled do technického provedení japonských majákových projektů z konce 19. století.
Tato věž z pískovce postavená v roce 1796 označuje východní konec Long Islandu a vede námořní provoz přes Block Island Sound. Maják Montauk Point stojí na místě, které je pro navigaci podél atlantského pobřeží důležité po staletí. Stavba využívá místní pískovec a vykazuje typické rysy designu z konce 18. století s kuželovitým tvarem a silnými vnějšími stěnami. Stavba stále slouží jako aktivní navigační pomůcka pro plavidla v této pobřežní části New Yorku.
Tento maják byl postaven v roce 1918 na poloostrově a slouží jako navigační bod pro námořní dopravu podél islandského pobřeží. Stavba ukrývá muzeum, které dokumentuje námořní historii regionu Akranes a vývoj mořeplavby i technický vývoj majáků. Budova spojuje svou původní funkci navigační pomůcky s uchováním islandského námořního dědictví. Poloha na poloostrově umožňovala účinnou signalizaci plavidlům plujícím ve vodách u západního pobřeží.
Maják Eilean Glas byl postaven v roce 1789 a označuje východní vstup do zálivu Sound of Harris. Tato námořní stavba patří do sbírky historických majáků, které slouží jako navigační body pro námořní dopravu a odrážejí regionální námořní dědictví. Věž vysílá bílé světlo s červeným pruhem a poskytuje navigaci plavidlům ve skotských vodách již více než dvě století. Jako součást navigační infrastruktury Hebrid tento maják přispívá k námořní bezpečnosti v tomto pobřežním regionu.
Tento maják byl postaven v roce 1836 a označuje lodní trasu Lamanšského průlivu dvěma bílými záblesky každých 5 sekund. Věž stojí na skalnatém pobřeží Devonu a poskytuje navigaci plavidlům proplouvajícím těmito rušnými vodami. Stavba je z pevného zdiva a dosahuje výšky, která činí světlo viditelným na dlouhé vzdálenosti. Charakteristický světelný signál umožňuje námořníkům přesně určit svou polohu a naplánovat bezpečné proplutí pobřežními vodami.
Maják Kõpu byl postaven v roce 1531 a patří k nejstarším nepřetržitě fungujícím majákům na světě. Tato věž vede lodě Finským zálivem už téměř pět století a označuje nebezpečné vody kolem ostrova Hiiumaa. Mohutná kamenná stavba dosahuje výšky 118 stop (36 metrů) a nadále slouží jako aktivní navigační pomůcka pro námořní provoz v regionu.
Maják na ostrůvku Mouro stojí na malém skalnatém ostrově u kantabrijského pobřeží a označuje vjezd do přístavu Santander. Šedá kamenná věž slouží jako navigační pomůcka pro plavidla v zálivu Santander od roku 1860. Stavba dosahuje výšky 47 stop (14,4 metru) a spojuje válcovou věž s přilehlými budovami pro provozní zařízení. Ostrůvek se nachází přibližně 2 600 stop (800 metrů) od poloostrova La Magdalena. Tento maják představuje námořní infrastrukturu 19. století podél severního španělského pobřeží.
Tato červenobílá kamenná věž z roku 1848 označuje nejjižnější bod Afriky, kde se setkává Indický oceán s Atlantským oceánem. Stavba slouží jako navigační pomůcka pro námořní dopravu podél pobřeží již více než 170 let, na pobřeží známém nebezpečnými proudy a mělkými vodami. Konstrukce dosahuje výšky 89 stop (27 metrů) a nyní v ní sídlí muzeum věnované námořní historii regionu. Maják je technickým příkladem rozvoje námořní infrastruktury v jižní Africe.
Maják Barrenjoey byl postaven v roce 1881 z pískovce a stojí na mysu u vjezdu do Broken Bay. Stavba vysoká 89 stop (27 metrů) označuje vjezd do řeky Hawkesbury a slouží jako navigační pomůcka pro plavidla v této části pobřeží Nového Jižního Walesu. Věž má čočku třetího řádu a původně byla vybavena petrolejovou lampou. Maják vede lodě vodami mezi Tichým oceánem a říčním systémem.
Tato žulová věž z roku 1874 stojí na skalnatém poloostrově na jihozápadním cípu Jersey a označuje nebezpečné útesy. Maják byl postaven po několika ztroskotáních lodí v této oblasti a od té doby slouží jako navigační pomůcka pro plavidla proplouvající vodami kolem ostrova v Lamanšském průlivu. Bílá žulová stavba stojí na skalním výběžku, který je při přílivu odříznut od pevniny. Věž představuje námořní historii ostrova a zůstává funkčním prvkem bezpečnosti lodní dopravy v Lamanšském průlivu.
Maják na Granitovém ostrově byl postaven v roce 1868 na žulovém ostrově v Hořejším jezeře a sloužil k navigaci obchodních lodí průlivem. Stavba využívá přírodní žulu z ostrova, která dala námořní instalaci její jméno. Věž dosahuje výšky přibližně 40 stop (12 metrů) a označuje důležitou lodní trasu v severních vodách Michiganu. Majáková stanice zůstala v provozu až do 20. století a dnes dokumentuje techniky námořní navigace 19. století v oblasti Velkých jezer.
Tento maják byl postaven v roce 1860 a označuje vstup do přístavu Esquimalt na jižním cípu Vancouver Island. Phare de Fisgard sloužil jako aktivní navigační signál pro lodě vplouvající do tohoto strategicky důležitého zálivu více než 120 let. Původní stavba se skládá z věže a přilehlého obydlí, obě postavené z červených cihel. Dnes v areálu sídlí muzeum námořní historie, které nabízí exponáty o vývoji navigace a významu Esquimaltu jako námořní základny.
Tento 56 stop (17 metrů) vysoký maják byl postaven v roce 1894 na skalnatém mysu podél pobřeží Oregonu a jeho světlo dosahuje až 21 mil (34 kilometrů) přes Tichý oceán. Maják Heceta Head stále slouží jako navigační pomůcka pro námořní dopravu podél drsného tichomořského pobřeží. Bílá věž s červenou střechou a přilehlý dům strážce z viktoriánské éry stojí na útesu přibližně 200 stop (62 metrů) nad mořem. Fresnelova čočka prvního řádu instalovaná v roce 1893 je stále funkční a činí z něj jeden z nejjasnějších majáků podél pobřeží Oregonu, přispívá k námořní navigaci a regionálnímu pobřežnímu dědictví.
Herkulova věž je římský maják ze druhého století, který se tyčí 180 stop (55 metrů) nad galicijským pobřežím. Tato starověká námořní pomůcka je uznávána jako nejstarší fungující maják na světě. Římská základní konstrukce byla v 18. století obalena neoklasicistním pláštěm, zatímco původní tvar věže zůstal nedotčen. Maják nadále slouží námořní navigaci podél atlantického pobřeží a dokládá římské inženýrství i nepřetržitý provoz trvající téměř dvě tisíciletí.
Tento maják vysoký 72 stop (22 metrů) byl postaven v roce 1817 po ztroskotání lodi a označuje vstup do zálivu Lough Swilly. Stavba slouží jako navigační bod pro námořní dopravu podél irského pobřeží a dokumentuje regionální námořní historii. Maják stojí na Fanad Head a patří k navigačním pomůckám, které vedou lodě podél atlantského pobřeží.
Maják Lindesnes označuje nejjižnější bod Norska a po staletí sloužil jako navigační pomůcka pro lodě. První věž zde byla postavena v roce 1656 a patřila k nejstarším majákům ve Skandinávii. Současná stavba pochází z roku 1915 a nahradila dřívější zařízení. Stanice sleduje námořní provoz na tomto exponovaném pobřežním místě, kde se setkávají proudy ze Severního moře a Skagerraku. Areál zahrnuje věž spolu s pomocnými budovami a muzeem věnovaným námořní historii regionu.
Tento červenobílý maják stojí na vápencových útesech podél pobřeží Dorsetu a od roku 1879 varuje proplouvající lodě před nebezpečnými vodami u Portland Bill. Věž dosahuje výšky 135 stop (41 metrů) a jeho světlo svítí do vzdálenosti 25 námořních mil (46 kilometrů). Zařízení označuje významné námořní nebezpečí, kde se silné přílivové proudy střetávají se skalnatými útesy. Stavba nadále slouží jako aktivní navigační pomůcka pro lodě překonávající Lamanšský průliv a představuje námořní tradici anglického jižního pobřeží.
Tento maják z cihel a železa byl postaven v roce 1892 v nejvyšším bodě Ilocos Norte a označuje severozápadní cíp Filipín. Stavba slouží námořní navigaci podél pobřeží a tvoří důležitou součást regionální námořní infrastruktury. Věž stojí na strategickém místě pro orientaci lodní dopravy v této námořní oblasti.
Maják Cape Otway byl postaven v roce 1848 a nachází se na nejjižnějším bodě australské pevniny. Slouží jako navigační pomůcka pro plavidla proplouvající Bassovým průlivem, jedním z hlavních vodních cest mezi pevninou a Tasmánií. Věž dosahuje výšky 66 stop (20 metrů) a je postavena z vápence těženého v blízkých zdrojích. Areál majáku zahrnuje hlavní věž spolu s obytnými budovami pro obsluhu a technickými zařízeními pro údržbu navigačního vybavení. Tento maják představuje důležitou součást námořní infrastruktury Victorie z 19. století.
Tento červený maják postavený v roce 1921 stojí pod mostem George Washingtona a označuje nebezpečné místo na řece Hudson. Stavba slouží jako navigační pomůcka pro námořní provoz v této rušné části řeky a představuje námořní dědictví newyorské oblasti. Maják Jeffreys Hook se vyznačuje svou polohou pod mostem a kompaktní červenou konstrukcí.
Tento červenobílý maják stojí na žulových skalách a vede lodě zálivem od roku 1915. Patří k nejfotografovanějším majákům v Severní Americe a slouží jako navigační pomůcka podél drsného atlantského pobřeží. Stavba z počátku 20. století ukazuje funkční architekturu kanadských pobřežních budov a dokumentuje námořní historii regionu.
Tento maják s černobílými pruhy na pobřeží Atlantiku se tyčí 210 stop (64 metrů) nad mořem a od roku 1870 varuje lodě před Diamond Shoals, nebezpečným písčinám u pobřeží. Stavba používá spirálový pruhovaný vzor pro denní identifikaci. Věž byla v roce 1999 přesunuta přibližně 2 900 stop (880 metrů) do vnitrozemí, aby byla chráněna před pobřežní erozí. Její Fresnelova čočka prvního řádu vytváří světelný signál viditelný na velké vzdálenosti na moři. Zařízení dokumentuje námořní historii a technické výzvy pobřežní navigace v tomto regionu.
Maják Slangkop je bílá kovová věž postavená v roce 1919, která vysílá světelný signál do vzdálenosti 33 námořních mil (38 mil, tedy 61 kilometrů) do Atlantského oceánu. Tato námořní navigační stavba slouží jako referenční bod pro lodní provoz podél jihoafrického pobřeží. Maják patří k regionálnímu námořnímu dědictví a plní svou technickou funkci jako navigační pomůcka pro námořní plavidla. Kovová konstrukce byla na tomto pobřežním úseku instalována na počátku 20. století, aby zajistila bezpečný průjezd lodí.
Maják Hirtshals byl postaven v roce 1863 a má čtvercovou věž, která vede plavidla průlivem Skagerrak na severním cípu Jutska. Stavba slouží námořní navigaci více než 150 let v tomto silně vytíženém průlivu mezi Dánskem a Norskem. Tento maják představuje technická řešení z 19. století pro bezpečnost lodní dopravy v severních evropských vodách.
Tento maják byl postaven v roce 1857 v historickém centru a stojí v nadmořské výšce, která poskytuje široký výhled na Rio de la Plata. Stavba slouží jako funkční navigační pomůcka pro plavidla plující podél uruguayského pobřeží. Věž je součástí námořního dědictví regionu a dokumentuje vývoj námořní technologie v 19. století. Jeho umístění v historickém jádru města spojuje námořní funkce s městskými prvky z koloniálního období.
Tato věž vysoká 112 stop (34 metrů) byla postavena v roce 1858 a označuje vstup do řeky Svatého Vavřince na pobřeží Gaspésie. Stavba slouží jako orientační bod pro plavidla vplouvající do jedné z hlavních vodních cest Severní Ameriky již více než 160 let. Maják stojí na strategickém místě, kde se záliv setkává s řekou. Technické zařízení stále funguje a podporuje moderní námořní provoz v této části.
Maják na Cabo de São Vicente byl postaven v roce 1846 a označuje nejjihozápadnější bod pevninské Evropy. Věž stojí na útesu 246 stop (75 metrů) nad Atlantským oceánem a vysílá své světelné znamení na vzdálenost 37 mil (60 kilometrů). Jeho strategická poloha na křižovatce hlavních námořních cest mezi Středozemním mořem a Atlantikem z něj činí důležitý navigační bod pro námořní dopravu. Stavba dokumentuje vývoj portugalské architektury majáků v 19. století a nadále slouží bezpečnosti lodní dopravy podél pobřeží Algarve.
Tento maják byl postaven v roce 1867 na západním cípu ostrova a slouží k navigaci plavidel Tyrhénským mořem. Maják Punta Carena stojí na útesech Anacapri a vysílá své světelné znamení na značnou vzdálenost, aby označil námořní trasy podél jižního italského pobřeží. Stavba odpovídá technickým normám 19. století a zapadá do skalnaté pobřežní krajiny Capri. Jako součást historického řetězce majáků v Tyrhénském moři přispívá toto zařízení k regionálnímu námořnímu dědictví.
Tato bílá kamenná věž na malém ostrově v Bosporu sloužila od 18. století jako maják pro námořní navigaci. Stavba stojí na strategickém místě úžiny mezi Evropou a Asií a plnila důležitou navigační funkci pro plavidla plující mezi Černým mořem a Marmarským mořem. Věž stojí na skalnatém základu a vykazuje charakteristické osmanské architektonické prvky. Stavba přispívá k námořní historii Istanbulu a představuje vývoj navigační technologie v tomto regionu.
Tento maják ze 13. století stojí na špičce poloostrova Hook a vede lodě do přístavu Waterford. Věž patří k nejstarším fungujícím majákům na světě a původně ji obsluhovali mniši, kteří zapalovali ohně na jejím vrcholu. Stavba je z vápence a dosahuje výšky 115 stop (35 metrů). Maják slouží námořní navigaci podél jihovýchodního pobřeží Irska už několik století.
Tento maják na poloostrově Čóši byl postaven v roce 1874 a označuje nejvýchodnější bod regionu Kantó. Bílá věž slouží jako navigační pomůcka pro plavidla podél tichomořského pobřeží a dokládá rozvoj námořní infrastruktury v období Meidži. Stavba stojí na skalnatém výběžku nad mořem a tvoří nedílnou součást regionálního navigačního systému. Místo poskytuje vhled do technického provedení japonských majákových projektů z konce 19. století.
Tato věž z pískovce postavená v roce 1796 označuje východní konec Long Islandu a vede námořní provoz přes Block Island Sound. Maják Montauk Point stojí na místě, které je pro navigaci podél atlantského pobřeží důležité po staletí. Stavba využívá místní pískovec a vykazuje typické rysy designu z konce 18. století s kuželovitým tvarem a silnými vnějšími stěnami. Stavba stále slouží jako aktivní navigační pomůcka pro plavidla v této pobřežní části New Yorku.
Tento maják byl postaven v roce 1918 na poloostrově a slouží jako navigační bod pro námořní dopravu podél islandského pobřeží. Stavba ukrývá muzeum, které dokumentuje námořní historii regionu Akranes a vývoj mořeplavby i technický vývoj majáků. Budova spojuje svou původní funkci navigační pomůcky s uchováním islandského námořního dědictví. Poloha na poloostrově umožňovala účinnou signalizaci plavidlům plujícím ve vodách u západního pobřeží.
Maják Eilean Glas byl postaven v roce 1789 a označuje východní vstup do zálivu Sound of Harris. Tato námořní stavba patří do sbírky historických majáků, které slouží jako navigační body pro námořní dopravu a odrážejí regionální námořní dědictví. Věž vysílá bílé světlo s červeným pruhem a poskytuje navigaci plavidlům ve skotských vodách již více než dvě století. Jako součást navigační infrastruktury Hebrid tento maják přispívá k námořní bezpečnosti v tomto pobřežním regionu.
Tento maják byl postaven v roce 1836 a označuje lodní trasu Lamanšského průlivu dvěma bílými záblesky každých 5 sekund. Věž stojí na skalnatém pobřeží Devonu a poskytuje navigaci plavidlům proplouvajícím těmito rušnými vodami. Stavba je z pevného zdiva a dosahuje výšky, která činí světlo viditelným na dlouhé vzdálenosti. Charakteristický světelný signál umožňuje námořníkům přesně určit svou polohu a naplánovat bezpečné proplutí pobřežními vodami.
Maják Kõpu byl postaven v roce 1531 a patří k nejstarším nepřetržitě fungujícím majákům na světě. Tato věž vede lodě Finským zálivem už téměř pět století a označuje nebezpečné vody kolem ostrova Hiiumaa. Mohutná kamenná stavba dosahuje výšky 118 stop (36 metrů) a nadále slouží jako aktivní navigační pomůcka pro námořní provoz v regionu.
Maják na ostrůvku Mouro stojí na malém skalnatém ostrově u kantabrijského pobřeží a označuje vjezd do přístavu Santander. Šedá kamenná věž slouží jako navigační pomůcka pro plavidla v zálivu Santander od roku 1860. Stavba dosahuje výšky 47 stop (14,4 metru) a spojuje válcovou věž s přilehlými budovami pro provozní zařízení. Ostrůvek se nachází přibližně 2 600 stop (800 metrů) od poloostrova La Magdalena. Tento maják představuje námořní infrastrukturu 19. století podél severního španělského pobřeží.
Tato červenobílá kamenná věž z roku 1848 označuje nejjižnější bod Afriky, kde se setkává Indický oceán s Atlantským oceánem. Stavba slouží jako navigační pomůcka pro námořní dopravu podél pobřeží již více než 170 let, na pobřeží známém nebezpečnými proudy a mělkými vodami. Konstrukce dosahuje výšky 89 stop (27 metrů) a nyní v ní sídlí muzeum věnované námořní historii regionu. Maják je technickým příkladem rozvoje námořní infrastruktury v jižní Africe.
Maják Barrenjoey byl postaven v roce 1881 z pískovce a stojí na mysu u vjezdu do Broken Bay. Stavba vysoká 89 stop (27 metrů) označuje vjezd do řeky Hawkesbury a slouží jako navigační pomůcka pro plavidla v této části pobřeží Nového Jižního Walesu. Věž má čočku třetího řádu a původně byla vybavena petrolejovou lampou. Maják vede lodě vodami mezi Tichým oceánem a říčním systémem.
Tato žulová věž z roku 1874 stojí na skalnatém poloostrově na jihozápadním cípu Jersey a označuje nebezpečné útesy. Maják byl postaven po několika ztroskotáních lodí v této oblasti a od té doby slouží jako navigační pomůcka pro plavidla proplouvající vodami kolem ostrova v Lamanšském průlivu. Bílá žulová stavba stojí na skalním výběžku, který je při přílivu odříznut od pevniny. Věž představuje námořní historii ostrova a zůstává funkčním prvkem bezpečnosti lodní dopravy v Lamanšském průlivu.
Maják na Granitovém ostrově byl postaven v roce 1868 na žulovém ostrově v Hořejším jezeře a sloužil k navigaci obchodních lodí průlivem. Stavba využívá přírodní žulu z ostrova, která dala námořní instalaci její jméno. Věž dosahuje výšky přibližně 40 stop (12 metrů) a označuje důležitou lodní trasu v severních vodách Michiganu. Majáková stanice zůstala v provozu až do 20. století a dnes dokumentuje techniky námořní navigace 19. století v oblasti Velkých jezer.
Tento maják byl postaven v roce 1860 a označuje vstup do přístavu Esquimalt na jižním cípu Vancouver Island. Phare de Fisgard sloužil jako aktivní navigační signál pro lodě vplouvající do tohoto strategicky důležitého zálivu více než 120 let. Původní stavba se skládá z věže a přilehlého obydlí, obě postavené z červených cihel. Dnes v areálu sídlí muzeum námořní historie, které nabízí exponáty o vývoji navigace a významu Esquimaltu jako námořní základny.
