Prohlédněte si památky kolem sebe v AROtevírejte truhly v aplikaci
Around Us je stvořen pro váš telefon – namiřte fotoaparát do ulic a objevujte památky a místa kolem sebe v rozšířené realitě.Around Us je stvořen pro váš telefon – truhly se odemykají, když chodíte, objevujete a zachycujete místa v okolí.
Objevila se mezi lety 1890 a 1910 jako jeden z nejvlivnějších architektonických a dekorativních směrů v Evropě. Architekti tohoto období se odklonili od historických vzorů a vyvinuli nový vizuální jazyk, pro který jsou typické křivky, rostlinné motivy a bohatě zdobené fasády. Hnutí mělo v různých zemích různá jména: Modernisme v Katalánsku, Jugendstil v německy mluvících oblastech, Secession v Rakousku a Liberty v Itálii. Tato rozmanitost vedla k regionálním podobám, které v sobě nesly místní řemeslné tradice a kulturní rysy.
Tato sbírka zahrnuje budovy v Barceloně, Paříži, Budapešti, Vídni, Praze, Bruselu a dalších evropských městech. V Barceloně utvářejí díla Antoniho Gaudího a jeho současníků celé ulice, včetně Casa Batlló s zvlněnou fasádou a Sant Pau Recinte Modernista. Paříž uchovává slavné stanice metra od Hectora Guimarda, zatímco Budapešť nabízí Gresham Palace, Muzeum užitého umění a Gellértovy lázně. Vídeň představuje typické příklady rakouské varianty se Secesní budovou a Domem Majolika. Sbírka zahrnuje i méně navštěvovaná místa, jako je vila Kőrössy v Kecskemétu, Horta Museum v Bruselu a nádraží v Helsingøru v Dánsku.
Objevila se mezi lety 1890 a 1910 jako jeden z nejvlivnějších architektonických a dekorativních směrů v Evropě. Architekti tohoto období se odklonili od historických vzorů a vyvinuli nový vizuální jazyk, pro který jsou typické křivky, rostlinné motivy a bohatě zdobené fasády. Hnutí mělo v různých zemích různá jména: Modernisme v Katalánsku, Jugendstil v německy mluvících oblastech, Secession v Rakousku a Liberty v Itálii. Tato rozmanitost vedla k regionálním podobám, které v sobě nesly místní řemeslné tradice a kulturní rysy.
Tato sbírka zahrnuje budovy v Barceloně, Paříži, Budapešti, Vídni, Praze, Bruselu a dalších evropských městech. V Barceloně utvářejí díla Antoniho Gaudího a jeho současníků celé ulice, včetně Casa Batlló s zvlněnou fasádou a Sant Pau Recinte Modernista. Paříž uchovává slavné stanice metra od Hectora Guimarda, zatímco Budapešť nabízí Gresham Palace, Muzeum užitého umění a Gellértovy lázně. Vídeň představuje typické příklady rakouské varianty se Secesní budovou a Domem Majolika. Sbírka zahrnuje i méně navštěvovaná místa, jako je vila Kőrössy v Kecskemétu, Horta Museum v Bruselu a nádraží v Helsingøru v Dánsku.
V tomto článku
33 míst k objevení — Nenechte si ujít to poslední!
Tato obytná budova, přestavěná v letech 1904 až 1906, předvádí jednu z nejvýraznějších fasád Antoniho Gaudího v centru Barcelony. Zvlněná kamenná fasáda kombinuje glazované keramické obklady v modrých a zelených tónech s kovanými balkony organických tvarů. Budova ukazuje Gaudího pojetí secese prostřednictvím křivek, přírodních motivů a dekorativních prvků, které charakterizují evropskou architekturu tohoto období.
Tyto vstupy do pařížského metra, které navrhl Hector Guimard v letech 1900 až 1912, představují jedny z nejznámějších příkladů secese v evropské architektuře. Kované železné konstrukce zobrazují organické formy s křivkami a rostlinnými motivy typickými pro toto hnutí v tomto období. Guimard vytvořil několik modelů, od jednoduchých balustrád až po zastřešené pavilony se zelenými skleněnými panely. Mnoho původních vstupů bylo v průběhu desetiletí odstraněno, ale přibližně 90 jich zůstává na různých stanicích po celém městě. Dochované příklady jsou nyní klasifikovány jako historické památky a nadále utvářejí uliční scénu francouzské metropole.
Tento koncertní sál, který v roce 1908 postavil Lluís Domènech i Montaner, ukazuje typické rysy secesní architektury v Barceloně prostřednictvím barevných mozaik a vitráží. Palau de la Música Catalana slouží jako místo pro představení již více než století a spojuje konstrukční novinky s dekorativním uměním. Fasáda a vnitřní prostory mají květinové motivy, organické tvary a detailní řemeslné zpracování typické pro evropské hnutí mezi lety 1890 a 1910. Budova stále funguje jako významný koncertní sál, což ukazuje praktické uplatnění principů secese ve veřejném kulturním prostoru.
Hortovo muzeum sídlí v bývalém domě a dílně belgického architekta Victora Horty, jedné z hlavních osobností secese v Evropě. Tento bruselský dům z roku 1898 ukazuje Hortovy typické křivky, květinové motivy a spojení železa a skla v prostorovém designu. Interiér si zachovává původní výzdobu a nábytek, což ilustruje Hortův přístup celkového umění, kde architektura, design nábytku a dekorace tvoří jednotný celek.
Tento palác v centru Budapešti byl dokončen v roce 1906 a představuje architektonický jazyk secese, který utvářel evropská města v letech vrcholu tohoto hnutí. Fasáda zobrazuje křivky a květinové ornamenty typické pro tento styl mezi lety 1890 a 1910. Mozaiková práce, kované železo a barevná skleněná okna doplňují dekorativní program. Budova původně sloužila obchodním a obytným účelům a dnes patří k nejvýznamnějším secesním stavbám v maďarské metropoli.
Tato obytná budova, kterou navrhl Otto Wagner v roce 1899, ukazuje použití keramických obkladů jako určujícího prvku vídeňské secese. Fasáda zahrnuje majolikové obklady v růžových a zelených tónech, které tvoří květinové vzory. Wagner spojil moderní stavební postupy s ornamentálním designem a vytvořil jeden z nejvýznamnějších příkladů obytné architektury z tohoto období. Keramické dekorace pokrývají přední průčelí a ukazují inovativní spojení funkce a dekorativního umění, které charakterizovalo evropskou architekturu na přelomu dvacátého století.
Tento hotel spojuje prvky secese s klasickými sloupy a symetrickými formami, které byly do pražské architektury uvedeny v roce 1889. Fasáda zobrazuje dekorativní kovové prvky a květinové motivy typické pro secesní hnutí, zatímco strukturální uspořádání zachovává klasické proporce. Budova dokumentuje přechod mezi historizujícími a modernistickými tendencemi ve středoevropské architektuře na konci 19. století a přidává k této sbírce evropských secesních budov raný příklad toho, jak se v Praze mísily tradiční a nové designové přístupy v době, kdy hnutí začalo přetvářet městskou krajinu po celém kontinentu.
Tato budova, postavená v letech 1905 až 1912 na náměstí Republiky, slouží jako koncertní síň a slavnostní centrum pro městské akce. Na fasádě jsou velké mozaiky od Karla Špillara, zatímco v interiéru jsou fresky od Alfonse Muchy, kovové práce od Ladislava Šalouna a dekorativní detaily od mnoha českých umělců secese. Smetanova síň pojme více než 1 200 návštěvníků a pravidelně hostí klasické koncerty. Budova dokumentuje umělecký vývoj Prahy na počátku dvacátého století.
Tyto termální lázně byly otevřeny v roce 1918 a ukazují, jak principy secese formovaly funkční veřejné budovy po celé Evropě. Komplex obsahuje deset bazénů s různými teplotami vody pod skleněnou střechou, která zaplavuje interiér přirozeným světlem. Mozaiky, keramické obklady a detaily z kovaného železa zobrazují křivky a přírodní motivy typické pro hnutí, které ovlivnilo evropskou architekturu v letech 1890 až 1910. Gellértovy lázně představují jeden z významných příspěvků Budapešti k tomuto architektonickému stylu, který proměnil nádraží, muzea a veřejné budovy po celém kontinentu.
Tato synagoga byla postavena v roce 1906 podle plánů Wilhelma Stiassnyho a spojuje maurskou architekturu s prvky secese. Fasáda má orientální oblouky a geometrické vzory, zatímco barevná skla oken uvnitř lámou světlo. Se svou charakteristickou kopulí a dekorativními ornamenty představuje Jubilejní synagoga přizpůsobení náboženské architektury designovým principům období kolem roku 1900, kdy v Praze vznikalo mnoho budov s motivy inspirovanými přírodou a řemeslnými detaily.
Scheepvaarthuis byl postaven v roce 1916 jako sídlo šesti lodních společností a zobrazuje námořní motivy v kameni, skle a kovaném železe. Fasáda spojuje křivky typické pro secesi s námořními detaily včetně mořských koníků, vln a tvarů přídí lodí. Jako jedna z prvních budov plně provedených ve stylu amsterdamské školy dokumentuje tento objekt přechod od secese k amsterdamské škole a přidává do této evropské sbírky secesní architektury významný nizozemský příklad z pozdní fáze hnutí.
Toto muzeum bylo otevřeno v roce 1896 a vystavuje sbírku keramiky, textilu a nábytku, která představuje dědictví dekorativního umění v Evropě. Budova sama ztělesňuje hnutí Art Nouveau s výraznou kopulí obloženou zelenými dlaždicemi, která se tyčí nad výstavními sály. Zakřivené linie a přírodou inspirované dekorativní prvky na fasádě činí muzeum významným příkladem architektury z tohoto období. Stálá sbírka dokumentuje tvůrčí produkci evropských řemeslníků mezi lety 1890 a 1910 a nabízí vhled do dekorativního umění této doby.
Tato výstavní síň byla dokončena v roce 1898 jako centrum rakouského hnutí Secese, které se odklonilo od zavedených akademických uměleckých forem. Bílá fasáda budovy Secese kontrastuje s pozlacenou kupolí z vavřínových listů, která korunuje střechu. Uvnitř budova vystavuje díla umělců, kteří hledali nové formy vyjádření na konci devatenáctého a na počátku dvacátého století. Funkční uspořádání prostor umožňuje střídavé výstavy moderního a současného umění.
Tato obytná budova dokončená v roce 1900 kombinuje gotické a holandské architektonické prvky s katalánskou keramickou výzdobou a představuje významný příklad secesní architektury v Barceloně. Casa Amatller vykazuje charakteristické rysy tohoto hnutí včetně organických forem a propracovaných ornamentálních prací na fasádě. Architekt Josep Puig i Cadafalch vytvořil osobitou interpretaci secese, která spojuje tradiční regionální motivy s principy designu z období mezi lety 1890 a 1910.
Tato vila v Remeši ukazuje charakteristické rysy secese prostřednictvím geometrických vzorů a květinových motivů na fasádě a v interiéru. Villa Demoiselle byla navržena v roce 1908 pro rodinu Cocq a spojuje architekturu typickou pro region Champagne s dekorativními prvky té doby. Budova dokládá šíření secese ve francouzských provinčních městech mezi lety 1890 a 1910, kde si patroni a architekti přizpůsobili křivky a přírodní motivy tohoto stylu pro obytné stavby.
Toto nádraží bylo dokončeno v roce 1891 a spojuje dánské stavební tradice s francouzskými vlivy, což z něj činí raný příklad secese ve Skandinávii. Fasáda zobrazuje dekorativní železné prvky a křivky typické pro toto hnutí. Nádraží Elsinore slouží jako přestupní uzel a zároveň si zachovává historické prvky z 90. let 19. století, kdy se secese šířila po celé Evropě.
Tento městský dům z roku 1902 představuje v Bruselu design Art Nouveau prostřednictvím dekorativních skleněných panelů a kovářského řemesla. Architekt Jules Brunfaut navrhl rezidenci pro průmyslníka Édouarda Hannona a začlenil organické formy a botanické motivy do fasády i interiérů. Barevné vitráže vytvořil umělec Raphaël Evaldre a zobrazují přírodní motivy. Dnes objekt slouží jako výstavní prostor pro současnou fotografii a zároveň si zachovává původní ornamentální prvky jako součást této sbírky evropské architektury Art Nouveau.
Tato tržnice postavená v roce 1908 přispívá do sbírky evropských secesních budov, které utvářely architekturu a užité umění mezi lety 1890 a 1910. Vratislavská stavba kombinuje klenuté oblouky s ocelovým rámem a ukazuje charakteristickou směs funkčních a dekorativních prvků té doby. Budova nadále slouží jako trh s potravinami, což dokazuje praktické uplatnění secesních principů v komerční architektuře. Ocelová konstrukce umožňuje rozsáhlé vnitřní prostory, zatímco klenuté formy odrážejí typické designové charakteristiky té éry.
Muzeum dekorativního umění v Paříži uchovává rozsáhlou sbírku dekorativních a užitých předmětů z několika staletí. Muzeum vystavuje nábytek, textil a keramiku, které dokumentují vývoj řemesla a interiérového designu v Evropě. Vystavená díla ukazují dekorativní trendy, které utvářely evropské domovy, veřejné budovy a obchodní prostory v letech 1890 až 1910. Sbírka zahrnuje významné příklady designu secese.
Tato budova z roku 1905 na Passeig de Gràcia, která byla zrekonstruována, předvádí prvky secese s květinovými vzory a sochařskými detaily na své fasádě. Casa Lleó Morera je součástí souboru významné secesní architektury v Evropě a ukazuje charakteristické rysy tohoto hnutí prostřednictvím kamenných prací a mozaik. Rekonstrukci provedl Lluís Domènech i Montaner, jeden z předních katalánských secesních architektů.
Obchodní dům Ten Warenhuis byl postaven v roce 1906 podle návrhu Jana Willema Bosbooma a ukazuje nizozemský výklad hnutí Art Nouveau prostřednictvím geometrických ornamentů a velkých skleněných ploch. Fasáda spojuje praktické potřeby moderní obchodní budovy s dekorativními prvky typickými pro evropskou architekturu Art Nouveau mezi lety 1890 a 1910. Tato budova dokládá, jak byl tento architektonický styl aplikován na komerční stavby v Haagu, a přidává se ke sbírce evropské architektury Art Nouveau vedle nádraží, muzeí a vil.
Tento nemocniční komplex byl postaven v letech 1902 až 1930 podle návrhů Lluíse Domènecha i Montanera a představuje typický příklad katalánského modernismu. Zařízení se skládá z několika pavilonů propojených podzemními chodbami a obklopených zahradami. Budovy zdobí barevné keramické obklady, vitráže a detailní kamenické práce. Sant Pau Recinte Modernista sloužil jako fungující nemocnice až do roku 2009 a byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO, což potvrzuje jeho místo v evropské secesní architektuře.
Toto obydlí z roku 1901 ukazuje design vídeňské secese v umělecké kolonii Mathildenhöhe. Architekt Joseph Maria Olbrich vytvořil budovu s geometrickými dekoracemi a čistými liniemi. Fasáda spojuje funkční strukturu s ornamentálními detaily. Dům stojí v umělecké kolonii, kterou Olbrich naplánoval jako soubor několika budov ve stylu evropského reformního hnutí v architektuře a dekorativním umění.
Budova Banco de Valencia ukazuje architektonické prvky španělského hnutí Art Nouveau z počátku 20. století. Tato bankovní budova, dokončená v roce 1903, zahrnuje mramorové sloupy, bronzové kovové prvky a květinové ornamenty ve své fasádě a vnitřních prostorách. Design sleduje organické linie a přírodní motivy typické pro tento umělecký směr. Jako obchodní stavba ve Valencii představuje jeden z architektonických příkladů dokumentujících vliv Art Nouveau na obchodní budovy ve Španělsku a spojuje dekorativní principy tohoto období s funkčními požadavky.
Tato pěší trasa severní čtvrtí představuje velké nástěnné malby belgických komiksových postav namalované na fasádách historických budov. Trasa spojuje secesní architekturu s bohatou belgickou komiksovou tradicí a prochází ulicemi, kde díla Hergého, Morrise a dalších umělců zanechávají stopu v městské krajině. Malby vznikaly od 90. let 20. století v rámci projektu oživení centra města a zobrazují postavy včetně Tintina, Lucky Luka a Šmoulů. Trasa zahrnuje více než 50 maleb na vzdálenost přibližně 4 míle (6 kilometrů) a lze ji absolvovat pěšky za 2 až 3 hodiny.
Tato vila z roku 1902 je příkladem maďarské secese s geometrickými vzory, květinovými ornamenty a barevnými keramickými obklady. Budova představuje významnou secesní architekturu v Kecskemétu, městě známém stavbami z let 1890 až 1910. Fasáda ukazuje křivky a přírodní motivy typické pro toto období, zatímco její dekorativní prvky odrážejí maďarské řemeslné tradice. Kőrössyova vila ukazuje, jak architekti ve střední Evropě spojovali organické formy s místními designovými postupy během secesního hnutí, které ovlivnilo nádraží, veřejné lázně, muzea a obytné budovy po celém kontinentu.
Tato obytná budova postavená v roce 1905 ukazuje typické rysy evropské secesní architektury a dekorativního umění, které se na kontinentu rozšířilo mezi lety 1890 a 1910. Fasáda Casa Galimberti spojuje květinové keramické dekorace s kovanými balkony a malovanými nástěnnými freskami. Zdobené průčelí předvádí použití přírodních motivů a dekorativních prvků typických pro toto hnutí, které utvářelo mnoho budov v Miláně a dalších evropských městech v tomto období.
Toto muzeum v Nancy představuje tvorbu École de Nancy, skupiny francouzských řemeslníků a designérů působících v letech 1890 až 1914. Sbírka zahrnuje nábytek od Émila Gallého a Louise Majorella, sklo, keramiku a šperky. Výstavní sály zabírají vilu z počátku dvacátého století se zahradou, kde rostou rostliny používané v secesních návrzích. Muzeum dokumentuje, jak toto hnutí spojilo místní řemeslné tradice s moderními průmyslovými technikami a do svých prací začlenilo motivy lotrinské flóry.
Tato hala z roku 1913 ukazuje použití železobetonu v monumentální architektuře počátku dvacátého století. Kopule má rozpětí 213 stop (65 metrů) a po dokončení patřila k největším svého druhu na světě. Konstrukce využívá žebra a oblouky k rozložení hmotnosti, což předvádí inženýrské pokroky typické pro secesní budovy v Evropě. Stavba sloužila jako výstavní síň a pojme přibližně 7000 lidí. Hala představuje přechod od tradičních k moderním stavebním metodám.
Güellovy pavilony tvoří komplex stájí pro koně, jízdárny a domku pro vrátného, který navrhl Antoni Gaudí v letech 1884 až 1887 pro průmyslníka Eusebiho Güella. Tyto rané Gaudího práce již ukazují charakteristické prvky katalánského modernismu prostřednictvím parabolických oblouků, barevných keramických dlaždic a kovaných železných dekorací. Vstup zdobí pohyblivá kovaná železná brána ve tvaru draka, která odkazuje na mytologickou zahradu Hesperidek. Původně sloužily pro panství rodiny Güell v Pedralbes, tyto stavby ilustrují inovativní propojení funkčnosti s dekorativními přírodními motivy typickými pro evropské hnutí Art Nouveau v tomto období.
Toto muzeum uchovává původní lékárnu z roku 1900 s vyřezávanými dřevěnými dekoracemi a kompletním vnitřním vybavením z té doby. Instalace ukazuje uplatnění principů secese na funkční obchodní prostory a předvádí, jak byly organické motivy a ručně vyrobené detaily začleněny do každodenního provozu lékárny. Soubor patří do sbírky evropské architektury a dekorativního umění, která dokumentuje vliv tohoto stylu v letech 1890 až 1910.
Toto muzeum uchovává sbírku Miksy Rótha, jednoho z předních maďarských sklářských umělců počátku 20. století. Expozice představuje jeho skleněná díla, nástroje a osobní předměty v domě, kde žil a pracoval. Místnosti nabízejí pohled na techniky vitráží secese a dokumentují Róthův přínos dekorativnímu umění této doby v Budapešti i jinde.
Toto muzeum představuje finské umění v žulové budově, která byla otevřena v roce 1904 a spojuje prvky secese s nordickými dekorativními motivy. Sbírka zahrnuje díla finských umělců a nabízí vhled do vývoje národní umělecké scény od 19. století do současnosti. Samotná budova spojuje tradiční finské stavební materiály s dekorativními trendy secese, které formovaly evropskou architekturu a užité umění v tomto období.
V tomto článku
33 míst k objevení — Nenechte si ujít to poslední!
Tato obytná budova, přestavěná v letech 1904 až 1906, předvádí jednu z nejvýraznějších fasád Antoniho Gaudího v centru Barcelony. Zvlněná kamenná fasáda kombinuje glazované keramické obklady v modrých a zelených tónech s kovanými balkony organických tvarů. Budova ukazuje Gaudího pojetí secese prostřednictvím křivek, přírodních motivů a dekorativních prvků, které charakterizují evropskou architekturu tohoto období.
Tyto vstupy do pařížského metra, které navrhl Hector Guimard v letech 1900 až 1912, představují jedny z nejznámějších příkladů secese v evropské architektuře. Kované železné konstrukce zobrazují organické formy s křivkami a rostlinnými motivy typickými pro toto hnutí v tomto období. Guimard vytvořil několik modelů, od jednoduchých balustrád až po zastřešené pavilony se zelenými skleněnými panely. Mnoho původních vstupů bylo v průběhu desetiletí odstraněno, ale přibližně 90 jich zůstává na různých stanicích po celém městě. Dochované příklady jsou nyní klasifikovány jako historické památky a nadále utvářejí uliční scénu francouzské metropole.
Tento koncertní sál, který v roce 1908 postavil Lluís Domènech i Montaner, ukazuje typické rysy secesní architektury v Barceloně prostřednictvím barevných mozaik a vitráží. Palau de la Música Catalana slouží jako místo pro představení již více než století a spojuje konstrukční novinky s dekorativním uměním. Fasáda a vnitřní prostory mají květinové motivy, organické tvary a detailní řemeslné zpracování typické pro evropské hnutí mezi lety 1890 a 1910. Budova stále funguje jako významný koncertní sál, což ukazuje praktické uplatnění principů secese ve veřejném kulturním prostoru.
Hortovo muzeum sídlí v bývalém domě a dílně belgického architekta Victora Horty, jedné z hlavních osobností secese v Evropě. Tento bruselský dům z roku 1898 ukazuje Hortovy typické křivky, květinové motivy a spojení železa a skla v prostorovém designu. Interiér si zachovává původní výzdobu a nábytek, což ilustruje Hortův přístup celkového umění, kde architektura, design nábytku a dekorace tvoří jednotný celek.
Tento palác v centru Budapešti byl dokončen v roce 1906 a představuje architektonický jazyk secese, který utvářel evropská města v letech vrcholu tohoto hnutí. Fasáda zobrazuje křivky a květinové ornamenty typické pro tento styl mezi lety 1890 a 1910. Mozaiková práce, kované železo a barevná skleněná okna doplňují dekorativní program. Budova původně sloužila obchodním a obytným účelům a dnes patří k nejvýznamnějším secesním stavbám v maďarské metropoli.
Tato obytná budova, kterou navrhl Otto Wagner v roce 1899, ukazuje použití keramických obkladů jako určujícího prvku vídeňské secese. Fasáda zahrnuje majolikové obklady v růžových a zelených tónech, které tvoří květinové vzory. Wagner spojil moderní stavební postupy s ornamentálním designem a vytvořil jeden z nejvýznamnějších příkladů obytné architektury z tohoto období. Keramické dekorace pokrývají přední průčelí a ukazují inovativní spojení funkce a dekorativního umění, které charakterizovalo evropskou architekturu na přelomu dvacátého století.
Tento hotel spojuje prvky secese s klasickými sloupy a symetrickými formami, které byly do pražské architektury uvedeny v roce 1889. Fasáda zobrazuje dekorativní kovové prvky a květinové motivy typické pro secesní hnutí, zatímco strukturální uspořádání zachovává klasické proporce. Budova dokumentuje přechod mezi historizujícími a modernistickými tendencemi ve středoevropské architektuře na konci 19. století a přidává k této sbírce evropských secesních budov raný příklad toho, jak se v Praze mísily tradiční a nové designové přístupy v době, kdy hnutí začalo přetvářet městskou krajinu po celém kontinentu.
Tato budova, postavená v letech 1905 až 1912 na náměstí Republiky, slouží jako koncertní síň a slavnostní centrum pro městské akce. Na fasádě jsou velké mozaiky od Karla Špillara, zatímco v interiéru jsou fresky od Alfonse Muchy, kovové práce od Ladislava Šalouna a dekorativní detaily od mnoha českých umělců secese. Smetanova síň pojme více než 1 200 návštěvníků a pravidelně hostí klasické koncerty. Budova dokumentuje umělecký vývoj Prahy na počátku dvacátého století.
Tyto termální lázně byly otevřeny v roce 1918 a ukazují, jak principy secese formovaly funkční veřejné budovy po celé Evropě. Komplex obsahuje deset bazénů s různými teplotami vody pod skleněnou střechou, která zaplavuje interiér přirozeným světlem. Mozaiky, keramické obklady a detaily z kovaného železa zobrazují křivky a přírodní motivy typické pro hnutí, které ovlivnilo evropskou architekturu v letech 1890 až 1910. Gellértovy lázně představují jeden z významných příspěvků Budapešti k tomuto architektonickému stylu, který proměnil nádraží, muzea a veřejné budovy po celém kontinentu.
Tato synagoga byla postavena v roce 1906 podle plánů Wilhelma Stiassnyho a spojuje maurskou architekturu s prvky secese. Fasáda má orientální oblouky a geometrické vzory, zatímco barevná skla oken uvnitř lámou světlo. Se svou charakteristickou kopulí a dekorativními ornamenty představuje Jubilejní synagoga přizpůsobení náboženské architektury designovým principům období kolem roku 1900, kdy v Praze vznikalo mnoho budov s motivy inspirovanými přírodou a řemeslnými detaily.
Scheepvaarthuis byl postaven v roce 1916 jako sídlo šesti lodních společností a zobrazuje námořní motivy v kameni, skle a kovaném železe. Fasáda spojuje křivky typické pro secesi s námořními detaily včetně mořských koníků, vln a tvarů přídí lodí. Jako jedna z prvních budov plně provedených ve stylu amsterdamské školy dokumentuje tento objekt přechod od secese k amsterdamské škole a přidává do této evropské sbírky secesní architektury významný nizozemský příklad z pozdní fáze hnutí.
Toto muzeum bylo otevřeno v roce 1896 a vystavuje sbírku keramiky, textilu a nábytku, která představuje dědictví dekorativního umění v Evropě. Budova sama ztělesňuje hnutí Art Nouveau s výraznou kopulí obloženou zelenými dlaždicemi, která se tyčí nad výstavními sály. Zakřivené linie a přírodou inspirované dekorativní prvky na fasádě činí muzeum významným příkladem architektury z tohoto období. Stálá sbírka dokumentuje tvůrčí produkci evropských řemeslníků mezi lety 1890 a 1910 a nabízí vhled do dekorativního umění této doby.
Tato výstavní síň byla dokončena v roce 1898 jako centrum rakouského hnutí Secese, které se odklonilo od zavedených akademických uměleckých forem. Bílá fasáda budovy Secese kontrastuje s pozlacenou kupolí z vavřínových listů, která korunuje střechu. Uvnitř budova vystavuje díla umělců, kteří hledali nové formy vyjádření na konci devatenáctého a na počátku dvacátého století. Funkční uspořádání prostor umožňuje střídavé výstavy moderního a současného umění.
Tato obytná budova dokončená v roce 1900 kombinuje gotické a holandské architektonické prvky s katalánskou keramickou výzdobou a představuje významný příklad secesní architektury v Barceloně. Casa Amatller vykazuje charakteristické rysy tohoto hnutí včetně organických forem a propracovaných ornamentálních prací na fasádě. Architekt Josep Puig i Cadafalch vytvořil osobitou interpretaci secese, která spojuje tradiční regionální motivy s principy designu z období mezi lety 1890 a 1910.
Tato vila v Remeši ukazuje charakteristické rysy secese prostřednictvím geometrických vzorů a květinových motivů na fasádě a v interiéru. Villa Demoiselle byla navržena v roce 1908 pro rodinu Cocq a spojuje architekturu typickou pro region Champagne s dekorativními prvky té doby. Budova dokládá šíření secese ve francouzských provinčních městech mezi lety 1890 a 1910, kde si patroni a architekti přizpůsobili křivky a přírodní motivy tohoto stylu pro obytné stavby.
Toto nádraží bylo dokončeno v roce 1891 a spojuje dánské stavební tradice s francouzskými vlivy, což z něj činí raný příklad secese ve Skandinávii. Fasáda zobrazuje dekorativní železné prvky a křivky typické pro toto hnutí. Nádraží Elsinore slouží jako přestupní uzel a zároveň si zachovává historické prvky z 90. let 19. století, kdy se secese šířila po celé Evropě.
Tento městský dům z roku 1902 představuje v Bruselu design Art Nouveau prostřednictvím dekorativních skleněných panelů a kovářského řemesla. Architekt Jules Brunfaut navrhl rezidenci pro průmyslníka Édouarda Hannona a začlenil organické formy a botanické motivy do fasády i interiérů. Barevné vitráže vytvořil umělec Raphaël Evaldre a zobrazují přírodní motivy. Dnes objekt slouží jako výstavní prostor pro současnou fotografii a zároveň si zachovává původní ornamentální prvky jako součást této sbírky evropské architektury Art Nouveau.
Tato tržnice postavená v roce 1908 přispívá do sbírky evropských secesních budov, které utvářely architekturu a užité umění mezi lety 1890 a 1910. Vratislavská stavba kombinuje klenuté oblouky s ocelovým rámem a ukazuje charakteristickou směs funkčních a dekorativních prvků té doby. Budova nadále slouží jako trh s potravinami, což dokazuje praktické uplatnění secesních principů v komerční architektuře. Ocelová konstrukce umožňuje rozsáhlé vnitřní prostory, zatímco klenuté formy odrážejí typické designové charakteristiky té éry.
Muzeum dekorativního umění v Paříži uchovává rozsáhlou sbírku dekorativních a užitých předmětů z několika staletí. Muzeum vystavuje nábytek, textil a keramiku, které dokumentují vývoj řemesla a interiérového designu v Evropě. Vystavená díla ukazují dekorativní trendy, které utvářely evropské domovy, veřejné budovy a obchodní prostory v letech 1890 až 1910. Sbírka zahrnuje významné příklady designu secese.
Tato budova z roku 1905 na Passeig de Gràcia, která byla zrekonstruována, předvádí prvky secese s květinovými vzory a sochařskými detaily na své fasádě. Casa Lleó Morera je součástí souboru významné secesní architektury v Evropě a ukazuje charakteristické rysy tohoto hnutí prostřednictvím kamenných prací a mozaik. Rekonstrukci provedl Lluís Domènech i Montaner, jeden z předních katalánských secesních architektů.
Obchodní dům Ten Warenhuis byl postaven v roce 1906 podle návrhu Jana Willema Bosbooma a ukazuje nizozemský výklad hnutí Art Nouveau prostřednictvím geometrických ornamentů a velkých skleněných ploch. Fasáda spojuje praktické potřeby moderní obchodní budovy s dekorativními prvky typickými pro evropskou architekturu Art Nouveau mezi lety 1890 a 1910. Tato budova dokládá, jak byl tento architektonický styl aplikován na komerční stavby v Haagu, a přidává se ke sbírce evropské architektury Art Nouveau vedle nádraží, muzeí a vil.
Tento nemocniční komplex byl postaven v letech 1902 až 1930 podle návrhů Lluíse Domènecha i Montanera a představuje typický příklad katalánského modernismu. Zařízení se skládá z několika pavilonů propojených podzemními chodbami a obklopených zahradami. Budovy zdobí barevné keramické obklady, vitráže a detailní kamenické práce. Sant Pau Recinte Modernista sloužil jako fungující nemocnice až do roku 2009 a byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO, což potvrzuje jeho místo v evropské secesní architektuře.
Toto obydlí z roku 1901 ukazuje design vídeňské secese v umělecké kolonii Mathildenhöhe. Architekt Joseph Maria Olbrich vytvořil budovu s geometrickými dekoracemi a čistými liniemi. Fasáda spojuje funkční strukturu s ornamentálními detaily. Dům stojí v umělecké kolonii, kterou Olbrich naplánoval jako soubor několika budov ve stylu evropského reformního hnutí v architektuře a dekorativním umění.
Budova Banco de Valencia ukazuje architektonické prvky španělského hnutí Art Nouveau z počátku 20. století. Tato bankovní budova, dokončená v roce 1903, zahrnuje mramorové sloupy, bronzové kovové prvky a květinové ornamenty ve své fasádě a vnitřních prostorách. Design sleduje organické linie a přírodní motivy typické pro tento umělecký směr. Jako obchodní stavba ve Valencii představuje jeden z architektonických příkladů dokumentujících vliv Art Nouveau na obchodní budovy ve Španělsku a spojuje dekorativní principy tohoto období s funkčními požadavky.
Tato pěší trasa severní čtvrtí představuje velké nástěnné malby belgických komiksových postav namalované na fasádách historických budov. Trasa spojuje secesní architekturu s bohatou belgickou komiksovou tradicí a prochází ulicemi, kde díla Hergého, Morrise a dalších umělců zanechávají stopu v městské krajině. Malby vznikaly od 90. let 20. století v rámci projektu oživení centra města a zobrazují postavy včetně Tintina, Lucky Luka a Šmoulů. Trasa zahrnuje více než 50 maleb na vzdálenost přibližně 4 míle (6 kilometrů) a lze ji absolvovat pěšky za 2 až 3 hodiny.
Tato vila z roku 1902 je příkladem maďarské secese s geometrickými vzory, květinovými ornamenty a barevnými keramickými obklady. Budova představuje významnou secesní architekturu v Kecskemétu, městě známém stavbami z let 1890 až 1910. Fasáda ukazuje křivky a přírodní motivy typické pro toto období, zatímco její dekorativní prvky odrážejí maďarské řemeslné tradice. Kőrössyova vila ukazuje, jak architekti ve střední Evropě spojovali organické formy s místními designovými postupy během secesního hnutí, které ovlivnilo nádraží, veřejné lázně, muzea a obytné budovy po celém kontinentu.
Tato obytná budova postavená v roce 1905 ukazuje typické rysy evropské secesní architektury a dekorativního umění, které se na kontinentu rozšířilo mezi lety 1890 a 1910. Fasáda Casa Galimberti spojuje květinové keramické dekorace s kovanými balkony a malovanými nástěnnými freskami. Zdobené průčelí předvádí použití přírodních motivů a dekorativních prvků typických pro toto hnutí, které utvářelo mnoho budov v Miláně a dalších evropských městech v tomto období.
Toto muzeum v Nancy představuje tvorbu École de Nancy, skupiny francouzských řemeslníků a designérů působících v letech 1890 až 1914. Sbírka zahrnuje nábytek od Émila Gallého a Louise Majorella, sklo, keramiku a šperky. Výstavní sály zabírají vilu z počátku dvacátého století se zahradou, kde rostou rostliny používané v secesních návrzích. Muzeum dokumentuje, jak toto hnutí spojilo místní řemeslné tradice s moderními průmyslovými technikami a do svých prací začlenilo motivy lotrinské flóry.
Tato hala z roku 1913 ukazuje použití železobetonu v monumentální architektuře počátku dvacátého století. Kopule má rozpětí 213 stop (65 metrů) a po dokončení patřila k největším svého druhu na světě. Konstrukce využívá žebra a oblouky k rozložení hmotnosti, což předvádí inženýrské pokroky typické pro secesní budovy v Evropě. Stavba sloužila jako výstavní síň a pojme přibližně 7000 lidí. Hala představuje přechod od tradičních k moderním stavebním metodám.
Güellovy pavilony tvoří komplex stájí pro koně, jízdárny a domku pro vrátného, který navrhl Antoni Gaudí v letech 1884 až 1887 pro průmyslníka Eusebiho Güella. Tyto rané Gaudího práce již ukazují charakteristické prvky katalánského modernismu prostřednictvím parabolických oblouků, barevných keramických dlaždic a kovaných železných dekorací. Vstup zdobí pohyblivá kovaná železná brána ve tvaru draka, která odkazuje na mytologickou zahradu Hesperidek. Původně sloužily pro panství rodiny Güell v Pedralbes, tyto stavby ilustrují inovativní propojení funkčnosti s dekorativními přírodními motivy typickými pro evropské hnutí Art Nouveau v tomto období.
Toto muzeum uchovává původní lékárnu z roku 1900 s vyřezávanými dřevěnými dekoracemi a kompletním vnitřním vybavením z té doby. Instalace ukazuje uplatnění principů secese na funkční obchodní prostory a předvádí, jak byly organické motivy a ručně vyrobené detaily začleněny do každodenního provozu lékárny. Soubor patří do sbírky evropské architektury a dekorativního umění, která dokumentuje vliv tohoto stylu v letech 1890 až 1910.
Toto muzeum uchovává sbírku Miksy Rótha, jednoho z předních maďarských sklářských umělců počátku 20. století. Expozice představuje jeho skleněná díla, nástroje a osobní předměty v domě, kde žil a pracoval. Místnosti nabízejí pohled na techniky vitráží secese a dokumentují Róthův přínos dekorativnímu umění této doby v Budapešti i jinde.
Toto muzeum představuje finské umění v žulové budově, která byla otevřena v roce 1904 a spojuje prvky secese s nordickými dekorativními motivy. Sbírka zahrnuje díla finských umělců a nabízí vhled do vývoje národní umělecké scény od 19. století do současnosti. Samotná budova spojuje tradiční finské stavební materiály s dekorativními trendy secese, které formovaly evropskou architekturu a užité umění v tomto období.
Tato obytná budova, přestavěná v letech 1904 až 1906, předvádí jednu z nejvýraznějších fasád Antoniho Gaudího v centru Barcelony. Zvlněná kamenná fasáda kombinuje glazované keramické obklady v modrých a zelených tónech s kovanými balkony organických tvarů. Budova ukazuje Gaudího pojetí secese prostřednictvím křivek, přírodních motivů a dekorativních prvků, které charakterizují evropskou architekturu tohoto období.
Tyto vstupy do pařížského metra, které navrhl Hector Guimard v letech 1900 až 1912, představují jedny z nejznámějších příkladů secese v evropské architektuře. Kované železné konstrukce zobrazují organické formy s křivkami a rostlinnými motivy typickými pro toto hnutí v tomto období. Guimard vytvořil několik modelů, od jednoduchých balustrád až po zastřešené pavilony se zelenými skleněnými panely. Mnoho původních vstupů bylo v průběhu desetiletí odstraněno, ale přibližně 90 jich zůstává na různých stanicích po celém městě. Dochované příklady jsou nyní klasifikovány jako historické památky a nadále utvářejí uliční scénu francouzské metropole.
Tento koncertní sál, který v roce 1908 postavil Lluís Domènech i Montaner, ukazuje typické rysy secesní architektury v Barceloně prostřednictvím barevných mozaik a vitráží. Palau de la Música Catalana slouží jako místo pro představení již více než století a spojuje konstrukční novinky s dekorativním uměním. Fasáda a vnitřní prostory mají květinové motivy, organické tvary a detailní řemeslné zpracování typické pro evropské hnutí mezi lety 1890 a 1910. Budova stále funguje jako významný koncertní sál, což ukazuje praktické uplatnění principů secese ve veřejném kulturním prostoru.
Hortovo muzeum sídlí v bývalém domě a dílně belgického architekta Victora Horty, jedné z hlavních osobností secese v Evropě. Tento bruselský dům z roku 1898 ukazuje Hortovy typické křivky, květinové motivy a spojení železa a skla v prostorovém designu. Interiér si zachovává původní výzdobu a nábytek, což ilustruje Hortův přístup celkového umění, kde architektura, design nábytku a dekorace tvoří jednotný celek.
Tento palác v centru Budapešti byl dokončen v roce 1906 a představuje architektonický jazyk secese, který utvářel evropská města v letech vrcholu tohoto hnutí. Fasáda zobrazuje křivky a květinové ornamenty typické pro tento styl mezi lety 1890 a 1910. Mozaiková práce, kované železo a barevná skleněná okna doplňují dekorativní program. Budova původně sloužila obchodním a obytným účelům a dnes patří k nejvýznamnějším secesním stavbám v maďarské metropoli.
Tato obytná budova, kterou navrhl Otto Wagner v roce 1899, ukazuje použití keramických obkladů jako určujícího prvku vídeňské secese. Fasáda zahrnuje majolikové obklady v růžových a zelených tónech, které tvoří květinové vzory. Wagner spojil moderní stavební postupy s ornamentálním designem a vytvořil jeden z nejvýznamnějších příkladů obytné architektury z tohoto období. Keramické dekorace pokrývají přední průčelí a ukazují inovativní spojení funkce a dekorativního umění, které charakterizovalo evropskou architekturu na přelomu dvacátého století.
Tento hotel spojuje prvky secese s klasickými sloupy a symetrickými formami, které byly do pražské architektury uvedeny v roce 1889. Fasáda zobrazuje dekorativní kovové prvky a květinové motivy typické pro secesní hnutí, zatímco strukturální uspořádání zachovává klasické proporce. Budova dokumentuje přechod mezi historizujícími a modernistickými tendencemi ve středoevropské architektuře na konci 19. století a přidává k této sbírce evropských secesních budov raný příklad toho, jak se v Praze mísily tradiční a nové designové přístupy v době, kdy hnutí začalo přetvářet městskou krajinu po celém kontinentu.
Tato budova, postavená v letech 1905 až 1912 na náměstí Republiky, slouží jako koncertní síň a slavnostní centrum pro městské akce. Na fasádě jsou velké mozaiky od Karla Špillara, zatímco v interiéru jsou fresky od Alfonse Muchy, kovové práce od Ladislava Šalouna a dekorativní detaily od mnoha českých umělců secese. Smetanova síň pojme více než 1 200 návštěvníků a pravidelně hostí klasické koncerty. Budova dokumentuje umělecký vývoj Prahy na počátku dvacátého století.
Tyto termální lázně byly otevřeny v roce 1918 a ukazují, jak principy secese formovaly funkční veřejné budovy po celé Evropě. Komplex obsahuje deset bazénů s různými teplotami vody pod skleněnou střechou, která zaplavuje interiér přirozeným světlem. Mozaiky, keramické obklady a detaily z kovaného železa zobrazují křivky a přírodní motivy typické pro hnutí, které ovlivnilo evropskou architekturu v letech 1890 až 1910. Gellértovy lázně představují jeden z významných příspěvků Budapešti k tomuto architektonickému stylu, který proměnil nádraží, muzea a veřejné budovy po celém kontinentu.
Tato synagoga byla postavena v roce 1906 podle plánů Wilhelma Stiassnyho a spojuje maurskou architekturu s prvky secese. Fasáda má orientální oblouky a geometrické vzory, zatímco barevná skla oken uvnitř lámou světlo. Se svou charakteristickou kopulí a dekorativními ornamenty představuje Jubilejní synagoga přizpůsobení náboženské architektury designovým principům období kolem roku 1900, kdy v Praze vznikalo mnoho budov s motivy inspirovanými přírodou a řemeslnými detaily.
Scheepvaarthuis byl postaven v roce 1916 jako sídlo šesti lodních společností a zobrazuje námořní motivy v kameni, skle a kovaném železe. Fasáda spojuje křivky typické pro secesi s námořními detaily včetně mořských koníků, vln a tvarů přídí lodí. Jako jedna z prvních budov plně provedených ve stylu amsterdamské školy dokumentuje tento objekt přechod od secese k amsterdamské škole a přidává do této evropské sbírky secesní architektury významný nizozemský příklad z pozdní fáze hnutí.
Toto muzeum bylo otevřeno v roce 1896 a vystavuje sbírku keramiky, textilu a nábytku, která představuje dědictví dekorativního umění v Evropě. Budova sama ztělesňuje hnutí Art Nouveau s výraznou kopulí obloženou zelenými dlaždicemi, která se tyčí nad výstavními sály. Zakřivené linie a přírodou inspirované dekorativní prvky na fasádě činí muzeum významným příkladem architektury z tohoto období. Stálá sbírka dokumentuje tvůrčí produkci evropských řemeslníků mezi lety 1890 a 1910 a nabízí vhled do dekorativního umění této doby.
Tato výstavní síň byla dokončena v roce 1898 jako centrum rakouského hnutí Secese, které se odklonilo od zavedených akademických uměleckých forem. Bílá fasáda budovy Secese kontrastuje s pozlacenou kupolí z vavřínových listů, která korunuje střechu. Uvnitř budova vystavuje díla umělců, kteří hledali nové formy vyjádření na konci devatenáctého a na počátku dvacátého století. Funkční uspořádání prostor umožňuje střídavé výstavy moderního a současného umění.
Tato obytná budova dokončená v roce 1900 kombinuje gotické a holandské architektonické prvky s katalánskou keramickou výzdobou a představuje významný příklad secesní architektury v Barceloně. Casa Amatller vykazuje charakteristické rysy tohoto hnutí včetně organických forem a propracovaných ornamentálních prací na fasádě. Architekt Josep Puig i Cadafalch vytvořil osobitou interpretaci secese, která spojuje tradiční regionální motivy s principy designu z období mezi lety 1890 a 1910.
Tato vila v Remeši ukazuje charakteristické rysy secese prostřednictvím geometrických vzorů a květinových motivů na fasádě a v interiéru. Villa Demoiselle byla navržena v roce 1908 pro rodinu Cocq a spojuje architekturu typickou pro region Champagne s dekorativními prvky té doby. Budova dokládá šíření secese ve francouzských provinčních městech mezi lety 1890 a 1910, kde si patroni a architekti přizpůsobili křivky a přírodní motivy tohoto stylu pro obytné stavby.
Toto nádraží bylo dokončeno v roce 1891 a spojuje dánské stavební tradice s francouzskými vlivy, což z něj činí raný příklad secese ve Skandinávii. Fasáda zobrazuje dekorativní železné prvky a křivky typické pro toto hnutí. Nádraží Elsinore slouží jako přestupní uzel a zároveň si zachovává historické prvky z 90. let 19. století, kdy se secese šířila po celé Evropě.
Tento městský dům z roku 1902 představuje v Bruselu design Art Nouveau prostřednictvím dekorativních skleněných panelů a kovářského řemesla. Architekt Jules Brunfaut navrhl rezidenci pro průmyslníka Édouarda Hannona a začlenil organické formy a botanické motivy do fasády i interiérů. Barevné vitráže vytvořil umělec Raphaël Evaldre a zobrazují přírodní motivy. Dnes objekt slouží jako výstavní prostor pro současnou fotografii a zároveň si zachovává původní ornamentální prvky jako součást této sbírky evropské architektury Art Nouveau.
Tato tržnice postavená v roce 1908 přispívá do sbírky evropských secesních budov, které utvářely architekturu a užité umění mezi lety 1890 a 1910. Vratislavská stavba kombinuje klenuté oblouky s ocelovým rámem a ukazuje charakteristickou směs funkčních a dekorativních prvků té doby. Budova nadále slouží jako trh s potravinami, což dokazuje praktické uplatnění secesních principů v komerční architektuře. Ocelová konstrukce umožňuje rozsáhlé vnitřní prostory, zatímco klenuté formy odrážejí typické designové charakteristiky té éry.
Muzeum dekorativního umění v Paříži uchovává rozsáhlou sbírku dekorativních a užitých předmětů z několika staletí. Muzeum vystavuje nábytek, textil a keramiku, které dokumentují vývoj řemesla a interiérového designu v Evropě. Vystavená díla ukazují dekorativní trendy, které utvářely evropské domovy, veřejné budovy a obchodní prostory v letech 1890 až 1910. Sbírka zahrnuje významné příklady designu secese.
Tato budova z roku 1905 na Passeig de Gràcia, která byla zrekonstruována, předvádí prvky secese s květinovými vzory a sochařskými detaily na své fasádě. Casa Lleó Morera je součástí souboru významné secesní architektury v Evropě a ukazuje charakteristické rysy tohoto hnutí prostřednictvím kamenných prací a mozaik. Rekonstrukci provedl Lluís Domènech i Montaner, jeden z předních katalánských secesních architektů.
Obchodní dům Ten Warenhuis byl postaven v roce 1906 podle návrhu Jana Willema Bosbooma a ukazuje nizozemský výklad hnutí Art Nouveau prostřednictvím geometrických ornamentů a velkých skleněných ploch. Fasáda spojuje praktické potřeby moderní obchodní budovy s dekorativními prvky typickými pro evropskou architekturu Art Nouveau mezi lety 1890 a 1910. Tato budova dokládá, jak byl tento architektonický styl aplikován na komerční stavby v Haagu, a přidává se ke sbírce evropské architektury Art Nouveau vedle nádraží, muzeí a vil.
Tento nemocniční komplex byl postaven v letech 1902 až 1930 podle návrhů Lluíse Domènecha i Montanera a představuje typický příklad katalánského modernismu. Zařízení se skládá z několika pavilonů propojených podzemními chodbami a obklopených zahradami. Budovy zdobí barevné keramické obklady, vitráže a detailní kamenické práce. Sant Pau Recinte Modernista sloužil jako fungující nemocnice až do roku 2009 a byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO, což potvrzuje jeho místo v evropské secesní architektuře.
Toto obydlí z roku 1901 ukazuje design vídeňské secese v umělecké kolonii Mathildenhöhe. Architekt Joseph Maria Olbrich vytvořil budovu s geometrickými dekoracemi a čistými liniemi. Fasáda spojuje funkční strukturu s ornamentálními detaily. Dům stojí v umělecké kolonii, kterou Olbrich naplánoval jako soubor několika budov ve stylu evropského reformního hnutí v architektuře a dekorativním umění.
Budova Banco de Valencia ukazuje architektonické prvky španělského hnutí Art Nouveau z počátku 20. století. Tato bankovní budova, dokončená v roce 1903, zahrnuje mramorové sloupy, bronzové kovové prvky a květinové ornamenty ve své fasádě a vnitřních prostorách. Design sleduje organické linie a přírodní motivy typické pro tento umělecký směr. Jako obchodní stavba ve Valencii představuje jeden z architektonických příkladů dokumentujících vliv Art Nouveau na obchodní budovy ve Španělsku a spojuje dekorativní principy tohoto období s funkčními požadavky.
Tato pěší trasa severní čtvrtí představuje velké nástěnné malby belgických komiksových postav namalované na fasádách historických budov. Trasa spojuje secesní architekturu s bohatou belgickou komiksovou tradicí a prochází ulicemi, kde díla Hergého, Morrise a dalších umělců zanechávají stopu v městské krajině. Malby vznikaly od 90. let 20. století v rámci projektu oživení centra města a zobrazují postavy včetně Tintina, Lucky Luka a Šmoulů. Trasa zahrnuje více než 50 maleb na vzdálenost přibližně 4 míle (6 kilometrů) a lze ji absolvovat pěšky za 2 až 3 hodiny.
Tato vila z roku 1902 je příkladem maďarské secese s geometrickými vzory, květinovými ornamenty a barevnými keramickými obklady. Budova představuje významnou secesní architekturu v Kecskemétu, městě známém stavbami z let 1890 až 1910. Fasáda ukazuje křivky a přírodní motivy typické pro toto období, zatímco její dekorativní prvky odrážejí maďarské řemeslné tradice. Kőrössyova vila ukazuje, jak architekti ve střední Evropě spojovali organické formy s místními designovými postupy během secesního hnutí, které ovlivnilo nádraží, veřejné lázně, muzea a obytné budovy po celém kontinentu.
Tato obytná budova postavená v roce 1905 ukazuje typické rysy evropské secesní architektury a dekorativního umění, které se na kontinentu rozšířilo mezi lety 1890 a 1910. Fasáda Casa Galimberti spojuje květinové keramické dekorace s kovanými balkony a malovanými nástěnnými freskami. Zdobené průčelí předvádí použití přírodních motivů a dekorativních prvků typických pro toto hnutí, které utvářelo mnoho budov v Miláně a dalších evropských městech v tomto období.
Toto muzeum v Nancy představuje tvorbu École de Nancy, skupiny francouzských řemeslníků a designérů působících v letech 1890 až 1914. Sbírka zahrnuje nábytek od Émila Gallého a Louise Majorella, sklo, keramiku a šperky. Výstavní sály zabírají vilu z počátku dvacátého století se zahradou, kde rostou rostliny používané v secesních návrzích. Muzeum dokumentuje, jak toto hnutí spojilo místní řemeslné tradice s moderními průmyslovými technikami a do svých prací začlenilo motivy lotrinské flóry.
Tato hala z roku 1913 ukazuje použití železobetonu v monumentální architektuře počátku dvacátého století. Kopule má rozpětí 213 stop (65 metrů) a po dokončení patřila k největším svého druhu na světě. Konstrukce využívá žebra a oblouky k rozložení hmotnosti, což předvádí inženýrské pokroky typické pro secesní budovy v Evropě. Stavba sloužila jako výstavní síň a pojme přibližně 7000 lidí. Hala představuje přechod od tradičních k moderním stavebním metodám.
Güellovy pavilony tvoří komplex stájí pro koně, jízdárny a domku pro vrátného, který navrhl Antoni Gaudí v letech 1884 až 1887 pro průmyslníka Eusebiho Güella. Tyto rané Gaudího práce již ukazují charakteristické prvky katalánského modernismu prostřednictvím parabolických oblouků, barevných keramických dlaždic a kovaných železných dekorací. Vstup zdobí pohyblivá kovaná železná brána ve tvaru draka, která odkazuje na mytologickou zahradu Hesperidek. Původně sloužily pro panství rodiny Güell v Pedralbes, tyto stavby ilustrují inovativní propojení funkčnosti s dekorativními přírodními motivy typickými pro evropské hnutí Art Nouveau v tomto období.
Toto muzeum uchovává původní lékárnu z roku 1900 s vyřezávanými dřevěnými dekoracemi a kompletním vnitřním vybavením z té doby. Instalace ukazuje uplatnění principů secese na funkční obchodní prostory a předvádí, jak byly organické motivy a ručně vyrobené detaily začleněny do každodenního provozu lékárny. Soubor patří do sbírky evropské architektury a dekorativního umění, která dokumentuje vliv tohoto stylu v letech 1890 až 1910.
Toto muzeum uchovává sbírku Miksy Rótha, jednoho z předních maďarských sklářských umělců počátku 20. století. Expozice představuje jeho skleněná díla, nástroje a osobní předměty v domě, kde žil a pracoval. Místnosti nabízejí pohled na techniky vitráží secese a dokumentují Róthův přínos dekorativnímu umění této doby v Budapešti i jinde.
Toto muzeum představuje finské umění v žulové budově, která byla otevřena v roce 1904 a spojuje prvky secese s nordickými dekorativními motivy. Sbírka zahrnuje díla finských umělců a nabízí vhled do vývoje národní umělecké scény od 19. století do současnosti. Samotná budova spojuje tradiční finské stavební materiály s dekorativními trendy secese, které formovaly evropskou architekturu a užité umění v tomto období.
