Prohlédněte si památky kolem sebe v AROtevírejte truhly v aplikaci
Around Us je stvořen pro váš telefon – namiřte fotoaparát do ulic a objevujte památky a místa kolem sebe v rozšířené realitě.Around Us je stvořen pro váš telefon – truhly se odemykají, když chodíte, objevujete a zachycujete místa v okolí.
Francouzské majáky lemují přibližně 3 400 mil (5 500 km) pobřeží, od Lamanšského průlivu po Středozemní moře. Tyto námořní stavby, postavené mezi 17. a 20. stoletím, zaujímají strategická místa na skalnatých výběžcích, ostrovech a někdy i na otevřeném moři. Jsou postaveny ze žuly, vápence nebo zdiva a odrážejí změny ve stavebních technikách a důraz na námořní bezpečnost. Mezi nejvýznamnější patří maják Cordouan, který se nachází u ústí Gironde a je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO, a ostrov Vierge v Bretani, který je se svými 272 stopami (82,5 metru) nejvyšší kamennou věží v Evropě. Majáky Jument a Vieille, umístěné u Ouessantu a Raz de Sein, ukazují technické výzvy stavby na moři, zatímco majáky na Cap Ferret, v Calais a Ploumanac'h slouží jako pobřežní orientační body již více než století. Většina těchto zařízení je stále v provozu a několik z nich je otevřeno návštěvníkům, kteří tak mohou nahlédnout do jejich vnitřní architektury a životních podmínek jejich strážců.
Francouzské majáky lemují přibližně 3 400 mil (5 500 km) pobřeží, od Lamanšského průlivu po Středozemní moře. Tyto námořní stavby, postavené mezi 17. a 20. stoletím, zaujímají strategická místa na skalnatých výběžcích, ostrovech a někdy i na otevřeném moři. Jsou postaveny ze žuly, vápence nebo zdiva a odrážejí změny ve stavebních technikách a důraz na námořní bezpečnost. Mezi nejvýznamnější patří maják Cordouan, který se nachází u ústí Gironde a je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO, a ostrov Vierge v Bretani, který je se svými 272 stopami (82,5 metru) nejvyšší kamennou věží v Evropě. Majáky Jument a Vieille, umístěné u Ouessantu a Raz de Sein, ukazují technické výzvy stavby na moři, zatímco majáky na Cap Ferret, v Calais a Ploumanac'h slouží jako pobřežní orientační body již více než století. Většina těchto zařízení je stále v provozu a několik z nich je otevřeno návštěvníkům, kteří tak mohou nahlédnout do jejich vnitřní architektury a životních podmínek jejich strážců.
V tomto článku
40 míst k objevení — Nenechte si ujít to poslední!
Tento maják stojí na osamělé skále u Ouessantu od roku 1911, kde moře patří k nejklidnějším v Evropě. Válcová žulová věž vysoká 47 metrů (154 stop) byla postavena za sedm let v extrémních podmínkách a musela odolat vlnám dosahujícím výšky až 20 metrů (66 stop). Stavba vyžadovala specializované techniky ukotvení do skály a zesílené základy proti síle Atlantiku. Phare de la Jument zůstává jednou z technicky nejnáročnějších offshore struktur na francouzském pobřeží a slouží jako jeden z nejvýraznějších příkladů inženýrství majáků v extrémních námořních podmínkách. Stanice byla obsazena strážci až do roku 1991 a nyní funguje automaticky.
Tato replika majáku Les Eclaireurs z Ohňové země v plné velikosti stojí v La Rochelle. Kopie dosahuje výšky 36 stop (11 metrů) a opakuje architekturu argentinského originálu z konce 19. století. Stavba byla postavena jako pocta argentinskému majáku vztyčenému na Beagle Channel poblíž Ushuaie. Maják v La Rochelle slouží jako orientační bod v přístavním areálu a připomíná námořní spojení mezi francouzským atlantským pobřežím a vodami Jižní Ameriky.
Tato námořní věž vysoká 270 stop (82 metrů), postavená v roce 1902, se tyčí z vod u pobřeží Plouguerneau a je nejvyšším kamenným majákem v Evropě. Stavba používá bílou žulu ve válcovém tvaru se spirálovým schodištěm o 397 schodech vedoucím nahoru. Stavba trvala šest let a vyžadovala přepravu materiálu po moři na malý ostrov. Maják vysílá bílé světlo s dosahem přibližně 27 námořních mil (50 kilometrů), označující skály Lividic a severozápadní pobřeží Bretaně. Uvnitř lemují stěny opálové skleněné panely a zůstává vybavení z dob, kdy stanici udržovali strážci. Návštěvníci mohou po přeplavbě lodí z přístavu Lilia vystoupat na věž a dostat se na plošinu s výhledem na pobřeží Finistère. Stavba nahradila dřívější věž z roku 1845 a dodnes slouží jako aktivní navigační pomůcka.
Maják La Vieille stojí na skalním útvaru u Raz de Sein, kde se proudy Atlantiku setkávají se zvláštní intenzitou. Postaven z žuly v letech 1882 až 1887, tento osmiboký věž dosahuje výšky 89 stop (27 metrů). Odhalená poloha činila stavbu technicky náročnou a vyžadovala robustní design schopný odolat pravidelným bouřím. Maják je stále v provozu a slouží jako námořní referenční bod na jedné z nejrušnějších lodních tras podél bretaňského pobřeží.
Maják Phare du Créac'h stojí na západním cípu ostrova Ouessant a od roku 1863 sleduje jednu z nejrušnějších námořních tras v Evropě. Tato čtvercová žulová věž se tyčí do výšky 54 metrů (177 stop) a vysílá paprsek s dosahem 60 kilometrů (37 mil), který vede plavidla systémem oddělení dopravy Ouessant. Součástí areálu je také muzeum věnované majákům a námořním bójím, které dokumentuje historii námořní signalizace. Maják zůstává aktivní navigační pomůckou pro mezinárodní námořní dopravu.
Maják Calais stojí u vjezdu do přístavu od roku 1848 a slouží jako navigační pomůcka pro lodě v Lamanšském průlivu. Osmiboká věž z bílého kamene se tyčí 51 metrů (167 stop) nad mořem a označuje jednu z nejrušnějších lodních tras v Evropě. Stavba spojuje funkčnost s typickou architekturou francouzských pobřežních majáků 19. století a zůstává důležitým orientačním bodem pro námořní bezpečnost v tomto regionu.
Tento maják postavený z růžové žuly pochází z roku 1946 a vede plavidla podél bretaňského pobřeží žulových skalních útvarů. Věž vysoká 50 stop (15 metrů) vysílá své světlo až do vzdálenosti 19 mil (30 kilometrů) přes moře. Stojí na skalnatém výběžku v obci Perros-Guirec a označuje severní hranici zálivu Lannion. Stavba využívá místní žulu, která tomuto pobřežnímu úseku dodává charakteristický růžový odstín. Maják nadále slouží svému původnímu navigačnímu účelu pro námořní provoz v Lamanšském průlivu.
Tento maják ze 17. století je stále nejstarším funkčním majákem ve Francii. Stojí na skalnaté plošině v moři, měří 223 stop (68 metrů) a má sedm pater.
Tato válcová věž z roku 1840 se tyčí 170 stop (52 metrů) nad Arcachonským zálivem a označuje jižní stranu vjezdu do kanálu. Je postavena z vápence a cihelného zdiva a vysílá svůj signál přes vodní cestu, která spojuje Atlantik s chráněnými vnitrozemskými vodami. Návštěvníci mohou vystoupat 258 schodů, prohlédnout si optický přístroj a podívat se na dunu du Pilat, poloostrov a ústřicové farmy pod sebou.
Maják Senetosa stojí na skalnatém výběžku podél jihozápadního pobřeží Korsiky a označuje jednu z nejvíce vystavených částí francouzského středomořského pobřeží. Tato válcová žulová věž vysoká 17 metrů (56 stop) byla postavena v roce 1892, aby zajistila navigaci podél tohoto drsného pobřeží. Stavba sleduje standardní postupy používané pro středomořské pobřežní majáky té doby, s pevnými žulovými zdmi navrženými tak, aby odolaly častým bouřím. Maják se nachází na mysu poblíž jižního cípu ostrova a slouží jako navigační pomůcka pro plavidla plující mezi Korsikou a Sardinií již více než století.
Tato vápencová věž vysoká 184 stop (57 metrů) stojí na západním cípu ostrova Île de Ré a vede lodě již od roku 1854. Zařízení vysílá tři bílé záblesky každých 15 sekund a označuje vstup do Pertuis Breton. Návštěvníci mohou vystoupat 257 schodů na vyhlídkovou plošinu, odkud je výhled na Atlantik, sousední ostrov Oléron a pobřeží Poitou. Stará věž z roku 1682 stále stojí vedle novější stavby a je také přístupná.
Feu de Saint-Pol je kovová stavba vysoká 18 metrů (59 stop), postavená v roce 1869 na přístavním molu v Dunkerque. Světlo označuje vstup do přístavního bazénu a slouží jako navigační pomůcka pro plavidla přibližující se k přístupovému kanálu. Stavba patří do kategorie funkčních světelných stanic instalovaných podél francouzského pobřeží Lamanšského průlivu během 19. století. Saint-Pol stojí na východním konci přístavního komplexu Dunkerque, kde světlo nadále funguje jako aktivní navigační pomůcka pro námořní provoz.
Tento maják byl postaven v roce 1848 na pobřeží Plouzané a již více než 170 let označuje vjezd do rejdy Brest. Kamenná věž se tyčí 27 metrů (89 stop) nad mořem a stojí na skalnatém výběžku, který je při přílivu odříznut od pevniny. Čtvercový design jej odlišuje od většiny kruhových majáků podél bretaňského pobřeží. Kamenná lávka spojuje věž s pobřežím a umožňuje přístup při odlivu. Maják nadále vysílá navigační signály plavidlům vplouvajícím do jednoho z hlavních francouzských vojenských a obchodních přístavů. Místo nabízí přímý výhled na úžinu, kterou musí proplout veškerý lodní provoz do Brestu.
Maják La Coubre se tyčí 64 metrů nad poloostrovem Arvert na atlantském pobřeží a od roku 1905 označuje vstup do ústí Gironde. Tato bílá zděná věž spočívá na kuželovém základu a byla postavena po zřícení svého předchůdce, který podlehl erozi pobřeží. Optika majáku vysílá signál až 32 mil (52 kilometrů) na moře a varuje lodě před nebezpečnými písečnými lavicemi podél Divokého pobřeží. Stavba stojí v státním lese La Coubre, pobřežním borovém lese vysázeném v 19. století kvůli zpevnění dun. Maják je přístupný návštěvníkům, k vyhlídkové plošině vede 300 schodů.
Tento maják označuje severní cíp ostrova Île d'Oléron od roku 1836 a vede plavidla vplouvající do ústí Charente. Kamenná věž vysoká 151 stop (46 metrů) se tyčí z skalnatého výběžku na atlantickém pobřeží, natřená vodorovnými černými a bílými pruhy. Lucerna byla renovována v roce 1895 a zůstala obsazena strážci až do automatizace na konci 20. století. Stavba pomáhá navigaci podél pobřeží Charente-Maritime, kde proudy a mělčiny komplikují plavbu. Věž je otevřena návštěvníkům a nabízí výhledy z galerie přes ostrov, záliv Aix a za jasných dnů až k pevninskému pobřeží.
Maják Gatteville stojí od roku 1834 na severním cípu poloostrova Cotentin a tyčí se 75 stop (23 metrů) nad svou žulovou základnou. Byl postaven po četných ztroskotáních lodí v tomto nechráněném průlivu mezi Lamanšským průlivem a Atlantským oceánem. Uvnitř věže je točité schodiště s 365 schody, které vede do lucerny, jež i nadále sleduje pobřežní vody. Stavba patří k nejvyšším majákům ve Francii a otevírá se návštěvníkům v určených hodinách. Výstup nabízí výhledy na normandské pobřeží.
Tento maják byl postaven ze žuly v roce 1837 na skalnatém výběžku Gros du Raz. Phare de Goury slouží téměř dvě století jako navigační značka průlivem Raz Blanchard, jedním z nejnáročnějších evropských průlivů mezi Lamanšským průlivem a Atlantským oceánem, kde silné přílivové proudy dosahují rychlosti až 9 uzlů (17 km/h) a komplikují plavbu lodí. Stavba je vysoká 85 stop (26 metrů) a stojí přímo vedle místní námořní záchranné stanice.
Tato čtverhranná věž byla postavena v roce 1835 vedle zřícenin benediktinského opatství z 12. století a dosahuje výšky 121 stop (37 metrů). Phare de Saint-Mathieu označuje vstup do brestského rejdu na západním cípu Bretaně a stojí na strategickém skalnatém ostrohu nad Atlantikem. Stavba z místního žulového kamene se prolíná s historickým klášterním areálem, jehož pozůstatky vytvářejí jedno z nejosobitějších míst pro maják ve Francii. Věž je stále v provozu jako aktivní námořní maják a z její plošiny se nabízí výhled na pobřežní vody a přilehlé zříceniny.
Tento maják se tyčí jako osmiúhelníková věž dosahující 213 stop (65 metrů) na bretaňském pobřeží a byl postaven v roce 1897 v Penmarc'h z žuly. Stavbu financovala markýza de Blocqueville a byla pojmenována po bitvě u Eckmühlu. 307 schodů vede na ochoz lucerny, odkud maják vysílá světlo na 31 mil (50 kilometrů) přes Atlantik a zajišťuje navigaci podél tohoto otevřeného úseku pobřeží. Zařízení je stále v provozu a lze jej navštívit; výstup umožňuje návštěvníkům objevit technické vybavení a fungování námořní signalizační stanice.
Tento bílý maják stojí na poloostrově Kermorvan u vstupu do zálivu Le Conquet. Válcová věž je vysoká 66 stop (20 metrů) a byla postavena v roce 1849 z žulových bloků, aby označovala severní přístup do přístavu. Součástí areálu je věž a přilehlý dům strážce, který byl obydlen, dokud nebylo světlo automatizováno. Z tohoto místa stavba sleduje vody mezi poloostrovem a ostrovy souostroví Molène. Maják je stále v provozu a vysílá bílé přerušované světlo k vedení námořního provozu.
Tato bílá věž označuje vstup do ústí řeky Vilaine od roku 1887 na jižním pobřeží Bretaně. Maják Pen-Lan stojí na odkrytém místě a vysílá své signály přes vody mezi zálivem Morbihan a otevřeným atlantským pobřežím. Stavba odpovídá normám námořních bezpečnostních zařízení z konce 19. století a slouží navigaci v těchto vodách, které se vyznačují mělčinami a proudy. Věž patří mezi funkční pobřežní majáky, které vedou lodní dopravu podél jižního břehu Bretaně.
Maják Planier stojí na neúrodném skalnatém ostrově přibližně 8 mil (13 kilometrů) jihozápadně od Marseille a označuje přístup do přístavu města. Současná betonová stavba byla postavena v roce 1944 poté, co německé síly zničily původní věž během druhé světové války, a tyčí se do výšky přibližně 200 stop (60 metrů). Osmiúhelníková věž ukrývá automatizované světlo s dosahem asi 28 námořních mil. Díky své odhalené poloze na neobydlené skalnaté plošině je Planier jedním z nejizolovanějších majáků na francouzském středomořském pobřeží. Místo je přístupné lodí, ale přistání závisí na povětrnostních podmínkách.
Maják Bodic označuje vstup do ústí řeky Trieux v Côtes-d'Armor od roku 1867. Stavba spojuje válcovou věž s lichoběžníkovým průčelím a patří k námořním zařízením postaveným v 19. století pro zajištění bezpečnosti bretaňských pobřežních vod. Jeho poloha umožňuje orientaci v této oblasti ústí, kde plavba vyžaduje znalost místních proudů.
Maják Armandèche byl postaven v roce 1968, aby označil vstup do přístavu v Les Sables-d'Olonne na francouzském atlantickém pobřeží. Tato čtvercová betonová věž vysoká 128 stop (39 metrů) nese automatizovanou lucernu, jejíž signál dosahuje 17 mil (28 kilometrů) na moře. Moderní stavba nahradila dřívější majáky a nadále vede navigaci podél tohoto rušného pobřežního úseku, kde po celý rok působí rybářská plavidla a rekreační plavidla.
Maják Stiff byl postaven v roce 1695 na ostrově Ouessant a je vysoký 108 stop (33 metrů), což z něj činí nejstarší aktivní maják v Bretani. Na příkaz Vaubana označuje severozápadní přístup k Lamanšskému průlivu a nebezpečné vody kolem ostrova již více než tři století. Věž prošla několika modernizacemi a od roku 1996 je plně automatizovaná. Jeho exponovaná poloha na západním cípu Francie z něj učinila strategickou stavbu pro námořní dopravu mezi Atlantikem a Lamanšským průlivem.
Tento maják ze šedé žuly se tyčí do výšky 37 metrů (121 stop) na západním cípu Bretaně. Čtvercová věž postavená v roce 1894 stojí na poloostrově Trezien a označuje nebezpečné vody u pobřeží Plouarzelu. Vnitřní schodiště se 182 schody vede k lucerně, která kdysi varovala plavidla plující mezi Lamanšským průlivem a mořem Iroise. Žulová stavba odpovídá typickému provedení bretaňských pobřežních světel z konce 19. století, kdy francouzská námořní služba rozšiřovala svůj signalizační systém podél těchto skalnatých břehů.
Tento maják, postavený v roce 1845, stojí jako válcová kamenná věž vysoká 15 metrů (49 stop) u vstupu do Aber-Wrac'h. Stavba z tesaných kamenných bloků označuje přiblížení k této přílivové řece na severním pobřeží Bretaně. Zařízení bylo modernizováno solární energií a nadále slouží svému původnímu účelu jako navigační pomůcka pro plavidla vplouvající do této části pobřeží, které je charakteristické skalami a mělkými vodami.
Maják Toulinguet byl postaven v roce 1848 na poloostrově Crozon a již více než 170 let vede plavidla přes roads Brest. Věž vysoká 56 stop (17 metrů) stojí na skalnatém výběžku podél západního pobřeží Bretaně a označuje jižní přístup k jedné z hlavních francouzských námořních základen. Stavba se skládá z vlastního majáku a přilehlého obydlí strážce, oba postavené z místní žuly. Místo poskytuje široký výhled na průliv mezi otevřeným Atlantikem a chráněnými vodami přístavu Brest, trasy silně využívané obchodními a vojenskými plavidly.
Maják Cap Fréhel stojí na útesu vysokém 230 stop (70 metrů) podél bretaňského Smaragdového pobřeží od roku 1950 a označuje jeden z nejvýraznějších bodů francouzského severního pobřeží. Jeho růžová žulová věž se tyčí do výšky 108 stop (33 metrů), což umisťuje světlo do celkové výšky 338 stop (103 metrů) nad mořem. Tato stavba nahradila starší maják postavený v roce 1847, který utrpěl poškození během druhé světové války. S dosahem 34 mil (55 kilometrů) patří tento maják k nejvýkonnějším navigačním pomůckám v Bretani a zajišťuje plavbu podél úseku pobřeží, kde příliv a odliv vytvářejí silné proudy. 145 schodů vede na vyhlídkovou plošinu, která nabízí výhledy na záliv Saint-Malo, pobřežní ostrovy a okolní vřesoviště.
Tento maják na pobřeží Pas-de-Calais stojí na útesu vysokém 165 stop (50 metrů) mezi Calais a Boulogne-sur-Mer. Betonová věž, postavená v roce 1957, se tyčí do výšky 236 stop (72 metrů) a vysílá své světlo na vzdálenost 29 námořních mil (54 kilometrů). Cap Gris-Nez označuje nejužší místo Lamanšského průlivu, jen 17 mil (28 kilometrů) od anglického pobřeží. Maják vede námořní dopravu jedním z nejrušnějších lodních koridorů v Evropě a lze jej navštívit po domluvě.
Maják Antifer byl postaven v roce 1894 na strmém útesu Cap d'Antifer v Normandii a označuje jeden z klíčových navigačních bodů podél Alabastrového pobřeží mezi Le Havrem a Fécampem. Tato věž z bledého vápence vysoká 102 stop (31 metrů) stojí 367 stop (112 metrů) nad mořem a již více než století vysílá své světelné signály až do vzdálenosti 29 námořních mil přes Lamanšský průliv. Odhalená poloha majáku nad drsnými křídovými útesy ukazuje technické výzvy stavby námořní infrastruktury podél tohoto větrného pobřeží, kde geologické útvary čelí erozi a silným proudům.
Maják v Biarritz označuje Pointe Saint-Martin od roku 1834 a vede námořní dopravu podél baskického pobřeží. Kamenná věž vysoká 144 stop (44 metrů) stojí na skalnatém výběžku s výhledem na Biskajský záliv. Jeho optický systém vysílá bílé přerušované světlo s dosahem 26 námořních mil. Točité schodiště se 248 schody vede na vyhlídkovou plošinu, odkud je vidět od Pyrenejí až po pobřeží Landes. Maják je stále v provozu a ve vybrané dny se otevírá veřejnosti. Okolní útesy a pláže patří k nejnavštěvovanějším místům ve městě.
Maják v Dunkerque stojí od roku 1843 na molu u vjezdu do přístavu tohoto severofrancouzského města na Lamanšském průlivu. Cihlová věž vysoká 207 stop (63 metrů) s osmibokým tvarem nahradila menší maják z osmnáctého století a označuje přiblížení k jednomu z nejdůležitějších obchodních přístavů na francouzském pobřeží. Zařízení stále slouží aktivní navigaci a jeho stavba sleduje typické stavební metody majákových projektů devatenáctého století. Stavba dokumentuje námořní historii regionu a jeho význam pro námořní obchod mezi Francií a severní Evropou.
Maják Cap Béar stojí od roku 1905 na vápencovém výběžku 260 stop (80 metrů) nad Středozemním mořem a označuje jižní hranici Côte Vermeille. Jeho 85 stop (26 metrů) vysoká bílá zděná věž byla vybavena Fresnelovou čočkou třetího řádu, která poskytuje navigaci plavidlům plujícím mezi Španělskem a Lvím zálivem. Zařízení zahrnuje hlavní stavbu s přilehlými ubikacemi strážců a technickými místnostmi, kde je elektrické vybavení, jež v 50. letech nahradilo původní petrolejové lampy. Přístup je po úzké silnici z Port-Vendres a návštěvníci mohou během plánovaných otevíracích hodin vystoupat na věž a prohlédnout si strojní zařízení.
Tato kamenná věž byla postavena v roce 1842 na Pointe du Millier na západním konci zálivu Baie de Douarnenez, podél jižního pobřeží Cap Sizun. Stavba vysoká 79 stop (24 metrů), postavená z místní žuly, stojí na okraji útesu nad Atlantikem a vysílá svůj signál více než 180 let, zajišťuje plavbu mezi pevninou a ostrovem Île de Sein. K majáku se dostanete po pobřežní pěšině z vesnice Beuzec-Cap-Sizun a nabízí přístup k jednomu z nejdrsnějších úseků bretaňského pobřeží.
Tento maják postavený z načervenalé žuly byl vztyčen v roce 1946 na Pointe de Squewel a shlíží na Côte de Granit Rose. Věž vysoká 49 stop (15 metrů) stojí na skalnatém výběžku mezi charakteristickými žulovými útvary Ploumanac'h a označuje vstup do přístavu. Stavba nahrazuje starší dřevěný maják z devatenáctého století a zůstává v provozu jako aktivní navigační pomůcka. Přístup je po pobřežní stezce GR 34, která spojuje hlavní žulové útvary regionu.
Maják Cap Lévi stojí od roku 1858 na útesu vysokém 131 stop (41 metrů) na severním cípu poloostrova Cotentin a označuje přístup k rejdě Cherbourg. Tato žulová věž vysoká 107 stop (32,7 metru) sloužila po staletí jako důležitá navigační pomůcka pro plavidla překonávající Lamanšský průliv. Areál zahrnuje několik vedlejších budov, které kdysi obývali strážci a jejich rodiny. Světlo, původně na olej, dosahuje přibližně 25 námořních mil a v roce 1990 bylo převedeno na elektrický provoz.
Phare de Grave stojí od roku 1860 u severního vstupu do ústí Gironde a označuje přístup k přístavu Le Verdon. Tento maják vysoký 95 stop (29 metrů) ze světlého zdiva byl postaven, aby zajistil navigaci podél jedné z nejrušnějších lodních tras ve Francii. Jeho bílý válcový tvar s vodorovnými červenými pruhy je viditelný podél atlantického pobřeží. Stavba je stále v provozu a slouží jako orientační bod pro plavidla proplouvající mezi Royanem a poloostrovem Médoc.
Grand Jardin stojí u pobřeží Saint-Malo a označuje přístup do zálivu od roku 1865. Tento žulový maják vysoký 89 stop (27 metrů) byl postaven na izolovaném útesu a varuje plavidla před nebezpečnými mělčinami v lodním kanálu. Stavba sleduje klasický francouzský design majáku s válcovým tvarem a lucernou z litiny. Zařízení se nachází přibližně 2,5 míle (4 kilometry) od vjezdu do přístavu a vysílá světelný signál na 18 námořních mil. Automatizace přišla v roce 1979 a ukončila trvalé přidělení posádky. Maják zůstává aktivní pro námořní provoz v tomto rušném úseku vody mezi ústím Rance a okolními ostrovy.
Maják Paon stojí na Île de Bréhat u pobřeží Bretaně a od roku 1860 označuje západní vstup do souostroví. Růžová žulová věž vysoká 72 stop (22 metrů) byla postavena na nejvyšším bodě ostrova a slouží jako důležitá navigační pomůcka pro plavidla plující mezi pevninou a souostrovím devadesáti malých ostrovů. Stavba splývá s charakteristickou žulovou krajinou ostrova, jejíž růžové skály jí vynesly přezdívku "Ostrov květin". Maják je přístupný lodí z pevniny a nachází se asi 10 minut chůze od hlavního přístavu ostrova. Zařízení funguje automaticky a není otevřeno návštěvníkům, i když zvenčí nabízí dobrý výhled na pobřeží.
V tomto článku
40 míst k objevení — Nenechte si ujít to poslední!
Tento maják stojí na osamělé skále u Ouessantu od roku 1911, kde moře patří k nejklidnějším v Evropě. Válcová žulová věž vysoká 47 metrů (154 stop) byla postavena za sedm let v extrémních podmínkách a musela odolat vlnám dosahujícím výšky až 20 metrů (66 stop). Stavba vyžadovala specializované techniky ukotvení do skály a zesílené základy proti síle Atlantiku. Phare de la Jument zůstává jednou z technicky nejnáročnějších offshore struktur na francouzském pobřeží a slouží jako jeden z nejvýraznějších příkladů inženýrství majáků v extrémních námořních podmínkách. Stanice byla obsazena strážci až do roku 1991 a nyní funguje automaticky.
Tato replika majáku Les Eclaireurs z Ohňové země v plné velikosti stojí v La Rochelle. Kopie dosahuje výšky 36 stop (11 metrů) a opakuje architekturu argentinského originálu z konce 19. století. Stavba byla postavena jako pocta argentinskému majáku vztyčenému na Beagle Channel poblíž Ushuaie. Maják v La Rochelle slouží jako orientační bod v přístavním areálu a připomíná námořní spojení mezi francouzským atlantským pobřežím a vodami Jižní Ameriky.
Tato námořní věž vysoká 270 stop (82 metrů), postavená v roce 1902, se tyčí z vod u pobřeží Plouguerneau a je nejvyšším kamenným majákem v Evropě. Stavba používá bílou žulu ve válcovém tvaru se spirálovým schodištěm o 397 schodech vedoucím nahoru. Stavba trvala šest let a vyžadovala přepravu materiálu po moři na malý ostrov. Maják vysílá bílé světlo s dosahem přibližně 27 námořních mil (50 kilometrů), označující skály Lividic a severozápadní pobřeží Bretaně. Uvnitř lemují stěny opálové skleněné panely a zůstává vybavení z dob, kdy stanici udržovali strážci. Návštěvníci mohou po přeplavbě lodí z přístavu Lilia vystoupat na věž a dostat se na plošinu s výhledem na pobřeží Finistère. Stavba nahradila dřívější věž z roku 1845 a dodnes slouží jako aktivní navigační pomůcka.
Maják La Vieille stojí na skalním útvaru u Raz de Sein, kde se proudy Atlantiku setkávají se zvláštní intenzitou. Postaven z žuly v letech 1882 až 1887, tento osmiboký věž dosahuje výšky 89 stop (27 metrů). Odhalená poloha činila stavbu technicky náročnou a vyžadovala robustní design schopný odolat pravidelným bouřím. Maják je stále v provozu a slouží jako námořní referenční bod na jedné z nejrušnějších lodních tras podél bretaňského pobřeží.
Maják Phare du Créac'h stojí na západním cípu ostrova Ouessant a od roku 1863 sleduje jednu z nejrušnějších námořních tras v Evropě. Tato čtvercová žulová věž se tyčí do výšky 54 metrů (177 stop) a vysílá paprsek s dosahem 60 kilometrů (37 mil), který vede plavidla systémem oddělení dopravy Ouessant. Součástí areálu je také muzeum věnované majákům a námořním bójím, které dokumentuje historii námořní signalizace. Maják zůstává aktivní navigační pomůckou pro mezinárodní námořní dopravu.
Maják Calais stojí u vjezdu do přístavu od roku 1848 a slouží jako navigační pomůcka pro lodě v Lamanšském průlivu. Osmiboká věž z bílého kamene se tyčí 51 metrů (167 stop) nad mořem a označuje jednu z nejrušnějších lodních tras v Evropě. Stavba spojuje funkčnost s typickou architekturou francouzských pobřežních majáků 19. století a zůstává důležitým orientačním bodem pro námořní bezpečnost v tomto regionu.
Tento maják postavený z růžové žuly pochází z roku 1946 a vede plavidla podél bretaňského pobřeží žulových skalních útvarů. Věž vysoká 50 stop (15 metrů) vysílá své světlo až do vzdálenosti 19 mil (30 kilometrů) přes moře. Stojí na skalnatém výběžku v obci Perros-Guirec a označuje severní hranici zálivu Lannion. Stavba využívá místní žulu, která tomuto pobřežnímu úseku dodává charakteristický růžový odstín. Maják nadále slouží svému původnímu navigačnímu účelu pro námořní provoz v Lamanšském průlivu.
Tento maják ze 17. století je stále nejstarším funkčním majákem ve Francii. Stojí na skalnaté plošině v moři, měří 223 stop (68 metrů) a má sedm pater.
Tato válcová věž z roku 1840 se tyčí 170 stop (52 metrů) nad Arcachonským zálivem a označuje jižní stranu vjezdu do kanálu. Je postavena z vápence a cihelného zdiva a vysílá svůj signál přes vodní cestu, která spojuje Atlantik s chráněnými vnitrozemskými vodami. Návštěvníci mohou vystoupat 258 schodů, prohlédnout si optický přístroj a podívat se na dunu du Pilat, poloostrov a ústřicové farmy pod sebou.
Maják Senetosa stojí na skalnatém výběžku podél jihozápadního pobřeží Korsiky a označuje jednu z nejvíce vystavených částí francouzského středomořského pobřeží. Tato válcová žulová věž vysoká 17 metrů (56 stop) byla postavena v roce 1892, aby zajistila navigaci podél tohoto drsného pobřeží. Stavba sleduje standardní postupy používané pro středomořské pobřežní majáky té doby, s pevnými žulovými zdmi navrženými tak, aby odolaly častým bouřím. Maják se nachází na mysu poblíž jižního cípu ostrova a slouží jako navigační pomůcka pro plavidla plující mezi Korsikou a Sardinií již více než století.
Tato vápencová věž vysoká 184 stop (57 metrů) stojí na západním cípu ostrova Île de Ré a vede lodě již od roku 1854. Zařízení vysílá tři bílé záblesky každých 15 sekund a označuje vstup do Pertuis Breton. Návštěvníci mohou vystoupat 257 schodů na vyhlídkovou plošinu, odkud je výhled na Atlantik, sousední ostrov Oléron a pobřeží Poitou. Stará věž z roku 1682 stále stojí vedle novější stavby a je také přístupná.
Feu de Saint-Pol je kovová stavba vysoká 18 metrů (59 stop), postavená v roce 1869 na přístavním molu v Dunkerque. Světlo označuje vstup do přístavního bazénu a slouží jako navigační pomůcka pro plavidla přibližující se k přístupovému kanálu. Stavba patří do kategorie funkčních světelných stanic instalovaných podél francouzského pobřeží Lamanšského průlivu během 19. století. Saint-Pol stojí na východním konci přístavního komplexu Dunkerque, kde světlo nadále funguje jako aktivní navigační pomůcka pro námořní provoz.
Tento maják byl postaven v roce 1848 na pobřeží Plouzané a již více než 170 let označuje vjezd do rejdy Brest. Kamenná věž se tyčí 27 metrů (89 stop) nad mořem a stojí na skalnatém výběžku, který je při přílivu odříznut od pevniny. Čtvercový design jej odlišuje od většiny kruhových majáků podél bretaňského pobřeží. Kamenná lávka spojuje věž s pobřežím a umožňuje přístup při odlivu. Maják nadále vysílá navigační signály plavidlům vplouvajícím do jednoho z hlavních francouzských vojenských a obchodních přístavů. Místo nabízí přímý výhled na úžinu, kterou musí proplout veškerý lodní provoz do Brestu.
Maják La Coubre se tyčí 64 metrů nad poloostrovem Arvert na atlantském pobřeží a od roku 1905 označuje vstup do ústí Gironde. Tato bílá zděná věž spočívá na kuželovém základu a byla postavena po zřícení svého předchůdce, který podlehl erozi pobřeží. Optika majáku vysílá signál až 32 mil (52 kilometrů) na moře a varuje lodě před nebezpečnými písečnými lavicemi podél Divokého pobřeží. Stavba stojí v státním lese La Coubre, pobřežním borovém lese vysázeném v 19. století kvůli zpevnění dun. Maják je přístupný návštěvníkům, k vyhlídkové plošině vede 300 schodů.
Tento maják označuje severní cíp ostrova Île d'Oléron od roku 1836 a vede plavidla vplouvající do ústí Charente. Kamenná věž vysoká 151 stop (46 metrů) se tyčí z skalnatého výběžku na atlantickém pobřeží, natřená vodorovnými černými a bílými pruhy. Lucerna byla renovována v roce 1895 a zůstala obsazena strážci až do automatizace na konci 20. století. Stavba pomáhá navigaci podél pobřeží Charente-Maritime, kde proudy a mělčiny komplikují plavbu. Věž je otevřena návštěvníkům a nabízí výhledy z galerie přes ostrov, záliv Aix a za jasných dnů až k pevninskému pobřeží.
Maják Gatteville stojí od roku 1834 na severním cípu poloostrova Cotentin a tyčí se 75 stop (23 metrů) nad svou žulovou základnou. Byl postaven po četných ztroskotáních lodí v tomto nechráněném průlivu mezi Lamanšským průlivem a Atlantským oceánem. Uvnitř věže je točité schodiště s 365 schody, které vede do lucerny, jež i nadále sleduje pobřežní vody. Stavba patří k nejvyšším majákům ve Francii a otevírá se návštěvníkům v určených hodinách. Výstup nabízí výhledy na normandské pobřeží.
Tento maják byl postaven ze žuly v roce 1837 na skalnatém výběžku Gros du Raz. Phare de Goury slouží téměř dvě století jako navigační značka průlivem Raz Blanchard, jedním z nejnáročnějších evropských průlivů mezi Lamanšským průlivem a Atlantským oceánem, kde silné přílivové proudy dosahují rychlosti až 9 uzlů (17 km/h) a komplikují plavbu lodí. Stavba je vysoká 85 stop (26 metrů) a stojí přímo vedle místní námořní záchranné stanice.
Tato čtverhranná věž byla postavena v roce 1835 vedle zřícenin benediktinského opatství z 12. století a dosahuje výšky 121 stop (37 metrů). Phare de Saint-Mathieu označuje vstup do brestského rejdu na západním cípu Bretaně a stojí na strategickém skalnatém ostrohu nad Atlantikem. Stavba z místního žulového kamene se prolíná s historickým klášterním areálem, jehož pozůstatky vytvářejí jedno z nejosobitějších míst pro maják ve Francii. Věž je stále v provozu jako aktivní námořní maják a z její plošiny se nabízí výhled na pobřežní vody a přilehlé zříceniny.
Tento maják se tyčí jako osmiúhelníková věž dosahující 213 stop (65 metrů) na bretaňském pobřeží a byl postaven v roce 1897 v Penmarc'h z žuly. Stavbu financovala markýza de Blocqueville a byla pojmenována po bitvě u Eckmühlu. 307 schodů vede na ochoz lucerny, odkud maják vysílá světlo na 31 mil (50 kilometrů) přes Atlantik a zajišťuje navigaci podél tohoto otevřeného úseku pobřeží. Zařízení je stále v provozu a lze jej navštívit; výstup umožňuje návštěvníkům objevit technické vybavení a fungování námořní signalizační stanice.
Tento bílý maják stojí na poloostrově Kermorvan u vstupu do zálivu Le Conquet. Válcová věž je vysoká 66 stop (20 metrů) a byla postavena v roce 1849 z žulových bloků, aby označovala severní přístup do přístavu. Součástí areálu je věž a přilehlý dům strážce, který byl obydlen, dokud nebylo světlo automatizováno. Z tohoto místa stavba sleduje vody mezi poloostrovem a ostrovy souostroví Molène. Maják je stále v provozu a vysílá bílé přerušované světlo k vedení námořního provozu.
Tato bílá věž označuje vstup do ústí řeky Vilaine od roku 1887 na jižním pobřeží Bretaně. Maják Pen-Lan stojí na odkrytém místě a vysílá své signály přes vody mezi zálivem Morbihan a otevřeným atlantským pobřežím. Stavba odpovídá normám námořních bezpečnostních zařízení z konce 19. století a slouží navigaci v těchto vodách, které se vyznačují mělčinami a proudy. Věž patří mezi funkční pobřežní majáky, které vedou lodní dopravu podél jižního břehu Bretaně.
Maják Planier stojí na neúrodném skalnatém ostrově přibližně 8 mil (13 kilometrů) jihozápadně od Marseille a označuje přístup do přístavu města. Současná betonová stavba byla postavena v roce 1944 poté, co německé síly zničily původní věž během druhé světové války, a tyčí se do výšky přibližně 200 stop (60 metrů). Osmiúhelníková věž ukrývá automatizované světlo s dosahem asi 28 námořních mil. Díky své odhalené poloze na neobydlené skalnaté plošině je Planier jedním z nejizolovanějších majáků na francouzském středomořském pobřeží. Místo je přístupné lodí, ale přistání závisí na povětrnostních podmínkách.
Maják Bodic označuje vstup do ústí řeky Trieux v Côtes-d'Armor od roku 1867. Stavba spojuje válcovou věž s lichoběžníkovým průčelím a patří k námořním zařízením postaveným v 19. století pro zajištění bezpečnosti bretaňských pobřežních vod. Jeho poloha umožňuje orientaci v této oblasti ústí, kde plavba vyžaduje znalost místních proudů.
Maják Armandèche byl postaven v roce 1968, aby označil vstup do přístavu v Les Sables-d'Olonne na francouzském atlantickém pobřeží. Tato čtvercová betonová věž vysoká 128 stop (39 metrů) nese automatizovanou lucernu, jejíž signál dosahuje 17 mil (28 kilometrů) na moře. Moderní stavba nahradila dřívější majáky a nadále vede navigaci podél tohoto rušného pobřežního úseku, kde po celý rok působí rybářská plavidla a rekreační plavidla.
Maják Stiff byl postaven v roce 1695 na ostrově Ouessant a je vysoký 108 stop (33 metrů), což z něj činí nejstarší aktivní maják v Bretani. Na příkaz Vaubana označuje severozápadní přístup k Lamanšskému průlivu a nebezpečné vody kolem ostrova již více než tři století. Věž prošla několika modernizacemi a od roku 1996 je plně automatizovaná. Jeho exponovaná poloha na západním cípu Francie z něj učinila strategickou stavbu pro námořní dopravu mezi Atlantikem a Lamanšským průlivem.
Tento maják ze šedé žuly se tyčí do výšky 37 metrů (121 stop) na západním cípu Bretaně. Čtvercová věž postavená v roce 1894 stojí na poloostrově Trezien a označuje nebezpečné vody u pobřeží Plouarzelu. Vnitřní schodiště se 182 schody vede k lucerně, která kdysi varovala plavidla plující mezi Lamanšským průlivem a mořem Iroise. Žulová stavba odpovídá typickému provedení bretaňských pobřežních světel z konce 19. století, kdy francouzská námořní služba rozšiřovala svůj signalizační systém podél těchto skalnatých břehů.
Tento maják, postavený v roce 1845, stojí jako válcová kamenná věž vysoká 15 metrů (49 stop) u vstupu do Aber-Wrac'h. Stavba z tesaných kamenných bloků označuje přiblížení k této přílivové řece na severním pobřeží Bretaně. Zařízení bylo modernizováno solární energií a nadále slouží svému původnímu účelu jako navigační pomůcka pro plavidla vplouvající do této části pobřeží, které je charakteristické skalami a mělkými vodami.
Maják Toulinguet byl postaven v roce 1848 na poloostrově Crozon a již více než 170 let vede plavidla přes roads Brest. Věž vysoká 56 stop (17 metrů) stojí na skalnatém výběžku podél západního pobřeží Bretaně a označuje jižní přístup k jedné z hlavních francouzských námořních základen. Stavba se skládá z vlastního majáku a přilehlého obydlí strážce, oba postavené z místní žuly. Místo poskytuje široký výhled na průliv mezi otevřeným Atlantikem a chráněnými vodami přístavu Brest, trasy silně využívané obchodními a vojenskými plavidly.
Maják Cap Fréhel stojí na útesu vysokém 230 stop (70 metrů) podél bretaňského Smaragdového pobřeží od roku 1950 a označuje jeden z nejvýraznějších bodů francouzského severního pobřeží. Jeho růžová žulová věž se tyčí do výšky 108 stop (33 metrů), což umisťuje světlo do celkové výšky 338 stop (103 metrů) nad mořem. Tato stavba nahradila starší maják postavený v roce 1847, který utrpěl poškození během druhé světové války. S dosahem 34 mil (55 kilometrů) patří tento maják k nejvýkonnějším navigačním pomůckám v Bretani a zajišťuje plavbu podél úseku pobřeží, kde příliv a odliv vytvářejí silné proudy. 145 schodů vede na vyhlídkovou plošinu, která nabízí výhledy na záliv Saint-Malo, pobřežní ostrovy a okolní vřesoviště.
Tento maják na pobřeží Pas-de-Calais stojí na útesu vysokém 165 stop (50 metrů) mezi Calais a Boulogne-sur-Mer. Betonová věž, postavená v roce 1957, se tyčí do výšky 236 stop (72 metrů) a vysílá své světlo na vzdálenost 29 námořních mil (54 kilometrů). Cap Gris-Nez označuje nejužší místo Lamanšského průlivu, jen 17 mil (28 kilometrů) od anglického pobřeží. Maják vede námořní dopravu jedním z nejrušnějších lodních koridorů v Evropě a lze jej navštívit po domluvě.
Maják Antifer byl postaven v roce 1894 na strmém útesu Cap d'Antifer v Normandii a označuje jeden z klíčových navigačních bodů podél Alabastrového pobřeží mezi Le Havrem a Fécampem. Tato věž z bledého vápence vysoká 102 stop (31 metrů) stojí 367 stop (112 metrů) nad mořem a již více než století vysílá své světelné signály až do vzdálenosti 29 námořních mil přes Lamanšský průliv. Odhalená poloha majáku nad drsnými křídovými útesy ukazuje technické výzvy stavby námořní infrastruktury podél tohoto větrného pobřeží, kde geologické útvary čelí erozi a silným proudům.
Maják v Biarritz označuje Pointe Saint-Martin od roku 1834 a vede námořní dopravu podél baskického pobřeží. Kamenná věž vysoká 144 stop (44 metrů) stojí na skalnatém výběžku s výhledem na Biskajský záliv. Jeho optický systém vysílá bílé přerušované světlo s dosahem 26 námořních mil. Točité schodiště se 248 schody vede na vyhlídkovou plošinu, odkud je vidět od Pyrenejí až po pobřeží Landes. Maják je stále v provozu a ve vybrané dny se otevírá veřejnosti. Okolní útesy a pláže patří k nejnavštěvovanějším místům ve městě.
Maják v Dunkerque stojí od roku 1843 na molu u vjezdu do přístavu tohoto severofrancouzského města na Lamanšském průlivu. Cihlová věž vysoká 207 stop (63 metrů) s osmibokým tvarem nahradila menší maják z osmnáctého století a označuje přiblížení k jednomu z nejdůležitějších obchodních přístavů na francouzském pobřeží. Zařízení stále slouží aktivní navigaci a jeho stavba sleduje typické stavební metody majákových projektů devatenáctého století. Stavba dokumentuje námořní historii regionu a jeho význam pro námořní obchod mezi Francií a severní Evropou.
Maják Cap Béar stojí od roku 1905 na vápencovém výběžku 260 stop (80 metrů) nad Středozemním mořem a označuje jižní hranici Côte Vermeille. Jeho 85 stop (26 metrů) vysoká bílá zděná věž byla vybavena Fresnelovou čočkou třetího řádu, která poskytuje navigaci plavidlům plujícím mezi Španělskem a Lvím zálivem. Zařízení zahrnuje hlavní stavbu s přilehlými ubikacemi strážců a technickými místnostmi, kde je elektrické vybavení, jež v 50. letech nahradilo původní petrolejové lampy. Přístup je po úzké silnici z Port-Vendres a návštěvníci mohou během plánovaných otevíracích hodin vystoupat na věž a prohlédnout si strojní zařízení.
Tato kamenná věž byla postavena v roce 1842 na Pointe du Millier na západním konci zálivu Baie de Douarnenez, podél jižního pobřeží Cap Sizun. Stavba vysoká 79 stop (24 metrů), postavená z místní žuly, stojí na okraji útesu nad Atlantikem a vysílá svůj signál více než 180 let, zajišťuje plavbu mezi pevninou a ostrovem Île de Sein. K majáku se dostanete po pobřežní pěšině z vesnice Beuzec-Cap-Sizun a nabízí přístup k jednomu z nejdrsnějších úseků bretaňského pobřeží.
Tento maják postavený z načervenalé žuly byl vztyčen v roce 1946 na Pointe de Squewel a shlíží na Côte de Granit Rose. Věž vysoká 49 stop (15 metrů) stojí na skalnatém výběžku mezi charakteristickými žulovými útvary Ploumanac'h a označuje vstup do přístavu. Stavba nahrazuje starší dřevěný maják z devatenáctého století a zůstává v provozu jako aktivní navigační pomůcka. Přístup je po pobřežní stezce GR 34, která spojuje hlavní žulové útvary regionu.
Maják Cap Lévi stojí od roku 1858 na útesu vysokém 131 stop (41 metrů) na severním cípu poloostrova Cotentin a označuje přístup k rejdě Cherbourg. Tato žulová věž vysoká 107 stop (32,7 metru) sloužila po staletí jako důležitá navigační pomůcka pro plavidla překonávající Lamanšský průliv. Areál zahrnuje několik vedlejších budov, které kdysi obývali strážci a jejich rodiny. Světlo, původně na olej, dosahuje přibližně 25 námořních mil a v roce 1990 bylo převedeno na elektrický provoz.
Phare de Grave stojí od roku 1860 u severního vstupu do ústí Gironde a označuje přístup k přístavu Le Verdon. Tento maják vysoký 95 stop (29 metrů) ze světlého zdiva byl postaven, aby zajistil navigaci podél jedné z nejrušnějších lodních tras ve Francii. Jeho bílý válcový tvar s vodorovnými červenými pruhy je viditelný podél atlantického pobřeží. Stavba je stále v provozu a slouží jako orientační bod pro plavidla proplouvající mezi Royanem a poloostrovem Médoc.
Grand Jardin stojí u pobřeží Saint-Malo a označuje přístup do zálivu od roku 1865. Tento žulový maják vysoký 89 stop (27 metrů) byl postaven na izolovaném útesu a varuje plavidla před nebezpečnými mělčinami v lodním kanálu. Stavba sleduje klasický francouzský design majáku s válcovým tvarem a lucernou z litiny. Zařízení se nachází přibližně 2,5 míle (4 kilometry) od vjezdu do přístavu a vysílá světelný signál na 18 námořních mil. Automatizace přišla v roce 1979 a ukončila trvalé přidělení posádky. Maják zůstává aktivní pro námořní provoz v tomto rušném úseku vody mezi ústím Rance a okolními ostrovy.
Maják Paon stojí na Île de Bréhat u pobřeží Bretaně a od roku 1860 označuje západní vstup do souostroví. Růžová žulová věž vysoká 72 stop (22 metrů) byla postavena na nejvyšším bodě ostrova a slouží jako důležitá navigační pomůcka pro plavidla plující mezi pevninou a souostrovím devadesáti malých ostrovů. Stavba splývá s charakteristickou žulovou krajinou ostrova, jejíž růžové skály jí vynesly přezdívku "Ostrov květin". Maják je přístupný lodí z pevniny a nachází se asi 10 minut chůze od hlavního přístavu ostrova. Zařízení funguje automaticky a není otevřeno návštěvníkům, i když zvenčí nabízí dobrý výhled na pobřeží.
Tento maják stojí na osamělé skále u Ouessantu od roku 1911, kde moře patří k nejklidnějším v Evropě. Válcová žulová věž vysoká 47 metrů (154 stop) byla postavena za sedm let v extrémních podmínkách a musela odolat vlnám dosahujícím výšky až 20 metrů (66 stop). Stavba vyžadovala specializované techniky ukotvení do skály a zesílené základy proti síle Atlantiku. Phare de la Jument zůstává jednou z technicky nejnáročnějších offshore struktur na francouzském pobřeží a slouží jako jeden z nejvýraznějších příkladů inženýrství majáků v extrémních námořních podmínkách. Stanice byla obsazena strážci až do roku 1991 a nyní funguje automaticky.
Tato replika majáku Les Eclaireurs z Ohňové země v plné velikosti stojí v La Rochelle. Kopie dosahuje výšky 36 stop (11 metrů) a opakuje architekturu argentinského originálu z konce 19. století. Stavba byla postavena jako pocta argentinskému majáku vztyčenému na Beagle Channel poblíž Ushuaie. Maják v La Rochelle slouží jako orientační bod v přístavním areálu a připomíná námořní spojení mezi francouzským atlantským pobřežím a vodami Jižní Ameriky.
Tato námořní věž vysoká 270 stop (82 metrů), postavená v roce 1902, se tyčí z vod u pobřeží Plouguerneau a je nejvyšším kamenným majákem v Evropě. Stavba používá bílou žulu ve válcovém tvaru se spirálovým schodištěm o 397 schodech vedoucím nahoru. Stavba trvala šest let a vyžadovala přepravu materiálu po moři na malý ostrov. Maják vysílá bílé světlo s dosahem přibližně 27 námořních mil (50 kilometrů), označující skály Lividic a severozápadní pobřeží Bretaně. Uvnitř lemují stěny opálové skleněné panely a zůstává vybavení z dob, kdy stanici udržovali strážci. Návštěvníci mohou po přeplavbě lodí z přístavu Lilia vystoupat na věž a dostat se na plošinu s výhledem na pobřeží Finistère. Stavba nahradila dřívější věž z roku 1845 a dodnes slouží jako aktivní navigační pomůcka.
Maják La Vieille stojí na skalním útvaru u Raz de Sein, kde se proudy Atlantiku setkávají se zvláštní intenzitou. Postaven z žuly v letech 1882 až 1887, tento osmiboký věž dosahuje výšky 89 stop (27 metrů). Odhalená poloha činila stavbu technicky náročnou a vyžadovala robustní design schopný odolat pravidelným bouřím. Maják je stále v provozu a slouží jako námořní referenční bod na jedné z nejrušnějších lodních tras podél bretaňského pobřeží.
Maják Phare du Créac'h stojí na západním cípu ostrova Ouessant a od roku 1863 sleduje jednu z nejrušnějších námořních tras v Evropě. Tato čtvercová žulová věž se tyčí do výšky 54 metrů (177 stop) a vysílá paprsek s dosahem 60 kilometrů (37 mil), který vede plavidla systémem oddělení dopravy Ouessant. Součástí areálu je také muzeum věnované majákům a námořním bójím, které dokumentuje historii námořní signalizace. Maják zůstává aktivní navigační pomůckou pro mezinárodní námořní dopravu.
Maják Calais stojí u vjezdu do přístavu od roku 1848 a slouží jako navigační pomůcka pro lodě v Lamanšském průlivu. Osmiboká věž z bílého kamene se tyčí 51 metrů (167 stop) nad mořem a označuje jednu z nejrušnějších lodních tras v Evropě. Stavba spojuje funkčnost s typickou architekturou francouzských pobřežních majáků 19. století a zůstává důležitým orientačním bodem pro námořní bezpečnost v tomto regionu.
Tento maják postavený z růžové žuly pochází z roku 1946 a vede plavidla podél bretaňského pobřeží žulových skalních útvarů. Věž vysoká 50 stop (15 metrů) vysílá své světlo až do vzdálenosti 19 mil (30 kilometrů) přes moře. Stojí na skalnatém výběžku v obci Perros-Guirec a označuje severní hranici zálivu Lannion. Stavba využívá místní žulu, která tomuto pobřežnímu úseku dodává charakteristický růžový odstín. Maják nadále slouží svému původnímu navigačnímu účelu pro námořní provoz v Lamanšském průlivu.
Tento maják ze 17. století je stále nejstarším funkčním majákem ve Francii. Stojí na skalnaté plošině v moři, měří 223 stop (68 metrů) a má sedm pater.
Tato válcová věž z roku 1840 se tyčí 170 stop (52 metrů) nad Arcachonským zálivem a označuje jižní stranu vjezdu do kanálu. Je postavena z vápence a cihelného zdiva a vysílá svůj signál přes vodní cestu, která spojuje Atlantik s chráněnými vnitrozemskými vodami. Návštěvníci mohou vystoupat 258 schodů, prohlédnout si optický přístroj a podívat se na dunu du Pilat, poloostrov a ústřicové farmy pod sebou.
Maják Senetosa stojí na skalnatém výběžku podél jihozápadního pobřeží Korsiky a označuje jednu z nejvíce vystavených částí francouzského středomořského pobřeží. Tato válcová žulová věž vysoká 17 metrů (56 stop) byla postavena v roce 1892, aby zajistila navigaci podél tohoto drsného pobřeží. Stavba sleduje standardní postupy používané pro středomořské pobřežní majáky té doby, s pevnými žulovými zdmi navrženými tak, aby odolaly častým bouřím. Maják se nachází na mysu poblíž jižního cípu ostrova a slouží jako navigační pomůcka pro plavidla plující mezi Korsikou a Sardinií již více než století.
Tato vápencová věž vysoká 184 stop (57 metrů) stojí na západním cípu ostrova Île de Ré a vede lodě již od roku 1854. Zařízení vysílá tři bílé záblesky každých 15 sekund a označuje vstup do Pertuis Breton. Návštěvníci mohou vystoupat 257 schodů na vyhlídkovou plošinu, odkud je výhled na Atlantik, sousední ostrov Oléron a pobřeží Poitou. Stará věž z roku 1682 stále stojí vedle novější stavby a je také přístupná.
Feu de Saint-Pol je kovová stavba vysoká 18 metrů (59 stop), postavená v roce 1869 na přístavním molu v Dunkerque. Světlo označuje vstup do přístavního bazénu a slouží jako navigační pomůcka pro plavidla přibližující se k přístupovému kanálu. Stavba patří do kategorie funkčních světelných stanic instalovaných podél francouzského pobřeží Lamanšského průlivu během 19. století. Saint-Pol stojí na východním konci přístavního komplexu Dunkerque, kde světlo nadále funguje jako aktivní navigační pomůcka pro námořní provoz.
Tento maják byl postaven v roce 1848 na pobřeží Plouzané a již více než 170 let označuje vjezd do rejdy Brest. Kamenná věž se tyčí 27 metrů (89 stop) nad mořem a stojí na skalnatém výběžku, který je při přílivu odříznut od pevniny. Čtvercový design jej odlišuje od většiny kruhových majáků podél bretaňského pobřeží. Kamenná lávka spojuje věž s pobřežím a umožňuje přístup při odlivu. Maják nadále vysílá navigační signály plavidlům vplouvajícím do jednoho z hlavních francouzských vojenských a obchodních přístavů. Místo nabízí přímý výhled na úžinu, kterou musí proplout veškerý lodní provoz do Brestu.
Maják La Coubre se tyčí 64 metrů nad poloostrovem Arvert na atlantském pobřeží a od roku 1905 označuje vstup do ústí Gironde. Tato bílá zděná věž spočívá na kuželovém základu a byla postavena po zřícení svého předchůdce, který podlehl erozi pobřeží. Optika majáku vysílá signál až 32 mil (52 kilometrů) na moře a varuje lodě před nebezpečnými písečnými lavicemi podél Divokého pobřeží. Stavba stojí v státním lese La Coubre, pobřežním borovém lese vysázeném v 19. století kvůli zpevnění dun. Maják je přístupný návštěvníkům, k vyhlídkové plošině vede 300 schodů.
Tento maják označuje severní cíp ostrova Île d'Oléron od roku 1836 a vede plavidla vplouvající do ústí Charente. Kamenná věž vysoká 151 stop (46 metrů) se tyčí z skalnatého výběžku na atlantickém pobřeží, natřená vodorovnými černými a bílými pruhy. Lucerna byla renovována v roce 1895 a zůstala obsazena strážci až do automatizace na konci 20. století. Stavba pomáhá navigaci podél pobřeží Charente-Maritime, kde proudy a mělčiny komplikují plavbu. Věž je otevřena návštěvníkům a nabízí výhledy z galerie přes ostrov, záliv Aix a za jasných dnů až k pevninskému pobřeží.
Maják Gatteville stojí od roku 1834 na severním cípu poloostrova Cotentin a tyčí se 75 stop (23 metrů) nad svou žulovou základnou. Byl postaven po četných ztroskotáních lodí v tomto nechráněném průlivu mezi Lamanšským průlivem a Atlantským oceánem. Uvnitř věže je točité schodiště s 365 schody, které vede do lucerny, jež i nadále sleduje pobřežní vody. Stavba patří k nejvyšším majákům ve Francii a otevírá se návštěvníkům v určených hodinách. Výstup nabízí výhledy na normandské pobřeží.
Tento maják byl postaven ze žuly v roce 1837 na skalnatém výběžku Gros du Raz. Phare de Goury slouží téměř dvě století jako navigační značka průlivem Raz Blanchard, jedním z nejnáročnějších evropských průlivů mezi Lamanšským průlivem a Atlantským oceánem, kde silné přílivové proudy dosahují rychlosti až 9 uzlů (17 km/h) a komplikují plavbu lodí. Stavba je vysoká 85 stop (26 metrů) a stojí přímo vedle místní námořní záchranné stanice.
Tato čtverhranná věž byla postavena v roce 1835 vedle zřícenin benediktinského opatství z 12. století a dosahuje výšky 121 stop (37 metrů). Phare de Saint-Mathieu označuje vstup do brestského rejdu na západním cípu Bretaně a stojí na strategickém skalnatém ostrohu nad Atlantikem. Stavba z místního žulového kamene se prolíná s historickým klášterním areálem, jehož pozůstatky vytvářejí jedno z nejosobitějších míst pro maják ve Francii. Věž je stále v provozu jako aktivní námořní maják a z její plošiny se nabízí výhled na pobřežní vody a přilehlé zříceniny.
Tento maják se tyčí jako osmiúhelníková věž dosahující 213 stop (65 metrů) na bretaňském pobřeží a byl postaven v roce 1897 v Penmarc'h z žuly. Stavbu financovala markýza de Blocqueville a byla pojmenována po bitvě u Eckmühlu. 307 schodů vede na ochoz lucerny, odkud maják vysílá světlo na 31 mil (50 kilometrů) přes Atlantik a zajišťuje navigaci podél tohoto otevřeného úseku pobřeží. Zařízení je stále v provozu a lze jej navštívit; výstup umožňuje návštěvníkům objevit technické vybavení a fungování námořní signalizační stanice.
Tento bílý maják stojí na poloostrově Kermorvan u vstupu do zálivu Le Conquet. Válcová věž je vysoká 66 stop (20 metrů) a byla postavena v roce 1849 z žulových bloků, aby označovala severní přístup do přístavu. Součástí areálu je věž a přilehlý dům strážce, který byl obydlen, dokud nebylo světlo automatizováno. Z tohoto místa stavba sleduje vody mezi poloostrovem a ostrovy souostroví Molène. Maják je stále v provozu a vysílá bílé přerušované světlo k vedení námořního provozu.
Tato bílá věž označuje vstup do ústí řeky Vilaine od roku 1887 na jižním pobřeží Bretaně. Maják Pen-Lan stojí na odkrytém místě a vysílá své signály přes vody mezi zálivem Morbihan a otevřeným atlantským pobřežím. Stavba odpovídá normám námořních bezpečnostních zařízení z konce 19. století a slouží navigaci v těchto vodách, které se vyznačují mělčinami a proudy. Věž patří mezi funkční pobřežní majáky, které vedou lodní dopravu podél jižního břehu Bretaně.
Maják Planier stojí na neúrodném skalnatém ostrově přibližně 8 mil (13 kilometrů) jihozápadně od Marseille a označuje přístup do přístavu města. Současná betonová stavba byla postavena v roce 1944 poté, co německé síly zničily původní věž během druhé světové války, a tyčí se do výšky přibližně 200 stop (60 metrů). Osmiúhelníková věž ukrývá automatizované světlo s dosahem asi 28 námořních mil. Díky své odhalené poloze na neobydlené skalnaté plošině je Planier jedním z nejizolovanějších majáků na francouzském středomořském pobřeží. Místo je přístupné lodí, ale přistání závisí na povětrnostních podmínkách.
Maják Bodic označuje vstup do ústí řeky Trieux v Côtes-d'Armor od roku 1867. Stavba spojuje válcovou věž s lichoběžníkovým průčelím a patří k námořním zařízením postaveným v 19. století pro zajištění bezpečnosti bretaňských pobřežních vod. Jeho poloha umožňuje orientaci v této oblasti ústí, kde plavba vyžaduje znalost místních proudů.
Maják Armandèche byl postaven v roce 1968, aby označil vstup do přístavu v Les Sables-d'Olonne na francouzském atlantickém pobřeží. Tato čtvercová betonová věž vysoká 128 stop (39 metrů) nese automatizovanou lucernu, jejíž signál dosahuje 17 mil (28 kilometrů) na moře. Moderní stavba nahradila dřívější majáky a nadále vede navigaci podél tohoto rušného pobřežního úseku, kde po celý rok působí rybářská plavidla a rekreační plavidla.
Maják Stiff byl postaven v roce 1695 na ostrově Ouessant a je vysoký 108 stop (33 metrů), což z něj činí nejstarší aktivní maják v Bretani. Na příkaz Vaubana označuje severozápadní přístup k Lamanšskému průlivu a nebezpečné vody kolem ostrova již více než tři století. Věž prošla několika modernizacemi a od roku 1996 je plně automatizovaná. Jeho exponovaná poloha na západním cípu Francie z něj učinila strategickou stavbu pro námořní dopravu mezi Atlantikem a Lamanšským průlivem.
Tento maják ze šedé žuly se tyčí do výšky 37 metrů (121 stop) na západním cípu Bretaně. Čtvercová věž postavená v roce 1894 stojí na poloostrově Trezien a označuje nebezpečné vody u pobřeží Plouarzelu. Vnitřní schodiště se 182 schody vede k lucerně, která kdysi varovala plavidla plující mezi Lamanšským průlivem a mořem Iroise. Žulová stavba odpovídá typickému provedení bretaňských pobřežních světel z konce 19. století, kdy francouzská námořní služba rozšiřovala svůj signalizační systém podél těchto skalnatých břehů.
Tento maják, postavený v roce 1845, stojí jako válcová kamenná věž vysoká 15 metrů (49 stop) u vstupu do Aber-Wrac'h. Stavba z tesaných kamenných bloků označuje přiblížení k této přílivové řece na severním pobřeží Bretaně. Zařízení bylo modernizováno solární energií a nadále slouží svému původnímu účelu jako navigační pomůcka pro plavidla vplouvající do této části pobřeží, které je charakteristické skalami a mělkými vodami.
Maják Toulinguet byl postaven v roce 1848 na poloostrově Crozon a již více než 170 let vede plavidla přes roads Brest. Věž vysoká 56 stop (17 metrů) stojí na skalnatém výběžku podél západního pobřeží Bretaně a označuje jižní přístup k jedné z hlavních francouzských námořních základen. Stavba se skládá z vlastního majáku a přilehlého obydlí strážce, oba postavené z místní žuly. Místo poskytuje široký výhled na průliv mezi otevřeným Atlantikem a chráněnými vodami přístavu Brest, trasy silně využívané obchodními a vojenskými plavidly.
Maják Cap Fréhel stojí na útesu vysokém 230 stop (70 metrů) podél bretaňského Smaragdového pobřeží od roku 1950 a označuje jeden z nejvýraznějších bodů francouzského severního pobřeží. Jeho růžová žulová věž se tyčí do výšky 108 stop (33 metrů), což umisťuje světlo do celkové výšky 338 stop (103 metrů) nad mořem. Tato stavba nahradila starší maják postavený v roce 1847, který utrpěl poškození během druhé světové války. S dosahem 34 mil (55 kilometrů) patří tento maják k nejvýkonnějším navigačním pomůckám v Bretani a zajišťuje plavbu podél úseku pobřeží, kde příliv a odliv vytvářejí silné proudy. 145 schodů vede na vyhlídkovou plošinu, která nabízí výhledy na záliv Saint-Malo, pobřežní ostrovy a okolní vřesoviště.
Tento maják na pobřeží Pas-de-Calais stojí na útesu vysokém 165 stop (50 metrů) mezi Calais a Boulogne-sur-Mer. Betonová věž, postavená v roce 1957, se tyčí do výšky 236 stop (72 metrů) a vysílá své světlo na vzdálenost 29 námořních mil (54 kilometrů). Cap Gris-Nez označuje nejužší místo Lamanšského průlivu, jen 17 mil (28 kilometrů) od anglického pobřeží. Maják vede námořní dopravu jedním z nejrušnějších lodních koridorů v Evropě a lze jej navštívit po domluvě.
Maják Antifer byl postaven v roce 1894 na strmém útesu Cap d'Antifer v Normandii a označuje jeden z klíčových navigačních bodů podél Alabastrového pobřeží mezi Le Havrem a Fécampem. Tato věž z bledého vápence vysoká 102 stop (31 metrů) stojí 367 stop (112 metrů) nad mořem a již více než století vysílá své světelné signály až do vzdálenosti 29 námořních mil přes Lamanšský průliv. Odhalená poloha majáku nad drsnými křídovými útesy ukazuje technické výzvy stavby námořní infrastruktury podél tohoto větrného pobřeží, kde geologické útvary čelí erozi a silným proudům.
Maják v Biarritz označuje Pointe Saint-Martin od roku 1834 a vede námořní dopravu podél baskického pobřeží. Kamenná věž vysoká 144 stop (44 metrů) stojí na skalnatém výběžku s výhledem na Biskajský záliv. Jeho optický systém vysílá bílé přerušované světlo s dosahem 26 námořních mil. Točité schodiště se 248 schody vede na vyhlídkovou plošinu, odkud je vidět od Pyrenejí až po pobřeží Landes. Maják je stále v provozu a ve vybrané dny se otevírá veřejnosti. Okolní útesy a pláže patří k nejnavštěvovanějším místům ve městě.
Maják v Dunkerque stojí od roku 1843 na molu u vjezdu do přístavu tohoto severofrancouzského města na Lamanšském průlivu. Cihlová věž vysoká 207 stop (63 metrů) s osmibokým tvarem nahradila menší maják z osmnáctého století a označuje přiblížení k jednomu z nejdůležitějších obchodních přístavů na francouzském pobřeží. Zařízení stále slouží aktivní navigaci a jeho stavba sleduje typické stavební metody majákových projektů devatenáctého století. Stavba dokumentuje námořní historii regionu a jeho význam pro námořní obchod mezi Francií a severní Evropou.
Maják Cap Béar stojí od roku 1905 na vápencovém výběžku 260 stop (80 metrů) nad Středozemním mořem a označuje jižní hranici Côte Vermeille. Jeho 85 stop (26 metrů) vysoká bílá zděná věž byla vybavena Fresnelovou čočkou třetího řádu, která poskytuje navigaci plavidlům plujícím mezi Španělskem a Lvím zálivem. Zařízení zahrnuje hlavní stavbu s přilehlými ubikacemi strážců a technickými místnostmi, kde je elektrické vybavení, jež v 50. letech nahradilo původní petrolejové lampy. Přístup je po úzké silnici z Port-Vendres a návštěvníci mohou během plánovaných otevíracích hodin vystoupat na věž a prohlédnout si strojní zařízení.
Tato kamenná věž byla postavena v roce 1842 na Pointe du Millier na západním konci zálivu Baie de Douarnenez, podél jižního pobřeží Cap Sizun. Stavba vysoká 79 stop (24 metrů), postavená z místní žuly, stojí na okraji útesu nad Atlantikem a vysílá svůj signál více než 180 let, zajišťuje plavbu mezi pevninou a ostrovem Île de Sein. K majáku se dostanete po pobřežní pěšině z vesnice Beuzec-Cap-Sizun a nabízí přístup k jednomu z nejdrsnějších úseků bretaňského pobřeží.
Tento maják postavený z načervenalé žuly byl vztyčen v roce 1946 na Pointe de Squewel a shlíží na Côte de Granit Rose. Věž vysoká 49 stop (15 metrů) stojí na skalnatém výběžku mezi charakteristickými žulovými útvary Ploumanac'h a označuje vstup do přístavu. Stavba nahrazuje starší dřevěný maják z devatenáctého století a zůstává v provozu jako aktivní navigační pomůcka. Přístup je po pobřežní stezce GR 34, která spojuje hlavní žulové útvary regionu.
Maják Cap Lévi stojí od roku 1858 na útesu vysokém 131 stop (41 metrů) na severním cípu poloostrova Cotentin a označuje přístup k rejdě Cherbourg. Tato žulová věž vysoká 107 stop (32,7 metru) sloužila po staletí jako důležitá navigační pomůcka pro plavidla překonávající Lamanšský průliv. Areál zahrnuje několik vedlejších budov, které kdysi obývali strážci a jejich rodiny. Světlo, původně na olej, dosahuje přibližně 25 námořních mil a v roce 1990 bylo převedeno na elektrický provoz.
Phare de Grave stojí od roku 1860 u severního vstupu do ústí Gironde a označuje přístup k přístavu Le Verdon. Tento maják vysoký 95 stop (29 metrů) ze světlého zdiva byl postaven, aby zajistil navigaci podél jedné z nejrušnějších lodních tras ve Francii. Jeho bílý válcový tvar s vodorovnými červenými pruhy je viditelný podél atlantického pobřeží. Stavba je stále v provozu a slouží jako orientační bod pro plavidla proplouvající mezi Royanem a poloostrovem Médoc.
Grand Jardin stojí u pobřeží Saint-Malo a označuje přístup do zálivu od roku 1865. Tento žulový maják vysoký 89 stop (27 metrů) byl postaven na izolovaném útesu a varuje plavidla před nebezpečnými mělčinami v lodním kanálu. Stavba sleduje klasický francouzský design majáku s válcovým tvarem a lucernou z litiny. Zařízení se nachází přibližně 2,5 míle (4 kilometry) od vjezdu do přístavu a vysílá světelný signál na 18 námořních mil. Automatizace přišla v roce 1979 a ukončila trvalé přidělení posádky. Maják zůstává aktivní pro námořní provoz v tomto rušném úseku vody mezi ústím Rance a okolními ostrovy.
Maják Paon stojí na Île de Bréhat u pobřeží Bretaně a od roku 1860 označuje západní vstup do souostroví. Růžová žulová věž vysoká 72 stop (22 metrů) byla postavena na nejvyšším bodě ostrova a slouží jako důležitá navigační pomůcka pro plavidla plující mezi pevninou a souostrovím devadesáti malých ostrovů. Stavba splývá s charakteristickou žulovou krajinou ostrova, jejíž růžové skály jí vynesly přezdívku "Ostrov květin". Maják je přístupný lodí z pevniny a nachází se asi 10 minut chůze od hlavního přístavu ostrova. Zařízení funguje automaticky a není otevřeno návštěvníkům, i když zvenčí nabízí dobrý výhled na pobřeží.
