Prohlédněte si památky kolem sebe v AROtevírejte truhly v aplikaci
Around Us je stvořen pro váš telefon – namiřte fotoaparát do ulic a objevujte památky a místa kolem sebe v rozšířené realitě.Around Us je stvořen pro váš telefon – truhly se odemykají, když chodíte, objevujete a zachycujete místa v okolí.
Portugalsko mimo vyšlapané cesty: vesnice, pobřeží, ostrovy
Portugalsko sa rozprostírá daleko za svými hlavními turistickými centry. Stranou zavedených tras leží středověké vesnice jako Monsanto, kde se žulové domy klíní mezi obrovské balvany, nebo opevněné městečko Marvão na kopci s výhledem na španělskou hranici. Národní park Peneda-Gerês se táhne lesy, řekami a staletými osadami propojenými turistickými stezkami. Pobřeží se značně liší: Cabo Espichel s útesy a odlehlým poutním místem, skalní útvary v Ponta da Piedade u Lagosu, pruhované dřevěné domy Costa Nova čelící oceánu. Azory nabízejí kráterová jezera jako Lagoa das Sete Cidades, vulkanické jeskyně jako Gruta das Torres a termální prameny v Caldeira Velha. Madeira představuje pobřežní vesnici Paul do Mar a náhorní plošinu Fajã dos Padres, přístupnou pouze lanovkou. Seznam zahrnuje náboženské stavby jako klášter Alcobaça, kostnici v Évoře a Convento dos Capuchos v lesích u Sintry. Historické pevnosti jako hrad Almourol na ostrově v Tejo nebo pevnost v Sagres na jihozápadním cípu kontinentu dotvářejí obraz.
Portugalsko mimo vyšlapané cesty: vesnice, pobřeží, ostrovy
Portugalsko sa rozprostírá daleko za svými hlavními turistickými centry. Stranou zavedených tras leží středověké vesnice jako Monsanto, kde se žulové domy klíní mezi obrovské balvany, nebo opevněné městečko Marvão na kopci s výhledem na španělskou hranici. Národní park Peneda-Gerês se táhne lesy, řekami a staletými osadami propojenými turistickými stezkami. Pobřeží se značně liší: Cabo Espichel s útesy a odlehlým poutním místem, skalní útvary v Ponta da Piedade u Lagosu, pruhované dřevěné domy Costa Nova čelící oceánu. Azory nabízejí kráterová jezera jako Lagoa das Sete Cidades, vulkanické jeskyně jako Gruta das Torres a termální prameny v Caldeira Velha. Madeira představuje pobřežní vesnici Paul do Mar a náhorní plošinu Fajã dos Padres, přístupnou pouze lanovkou. Seznam zahrnuje náboženské stavby jako klášter Alcobaça, kostnici v Évoře a Convento dos Capuchos v lesích u Sintry. Historické pevnosti jako hrad Almourol na ostrově v Tejo nebo pevnost v Sagres na jihozápadním cípu kontinentu dotvářejí obraz.
V tomto článku
32 míst k objevení — Nenechte si ujít to poslední!
Tato středověká vesnice leží na horském svahu, kde byly žulové obydlí postaveny přímo pod obrovskými balvany a mezi nimi. Kamenné stavby využívají přírodní skalní útvary jako nosné zdi a někdy i jako střechy, čímž vznikají domy, které splývají s terénem. Úzké uličky se vinou mezi skalními masivy, které utvářely vesnici po staletí.
Hrad Almourol stojí na ostrově v řece Tejo, asi 75 mil (120 kilometrů) severovýchodně od Lisabonu. Vysoké kamenné zdi a devět obranných věží obklopují obdélníkové nádvoří, které původně postavili templáři ve 12. století. Na ostrov vozí návštěvníky loď. Pevnost si zachovala středověkou strukturu a nabízí výhledy na řeku a okolní pláně.
Národní park Peneda-Gerês se rozkládá přes severní hory a chrání dubové lesy, říční údolí a žulové vesnice. Vlci, orli skalní a polodivocí koně Garrano obývají terén, zatímco stezky procházejí údolími, náhorními plošinami a historickými kamennými přístřešky, které používají pastýři.
Středověká vesnice Sortelha na vrcholu kopce si zachovává svou strukturu z 12. století s kamennými domy lemujícími dlážděné uličky uvnitř opevněných zdí. Strážní věž z vlády krále Dinise se tyčí nad žulovými balvany v nejvyšším bodě vesnice poblíž španělských hranic. Románská architektura zůstala po staletí z velké části nezměněna, protože se vesnice po skončení pohraničních konfliktů izolovala od obchodních cest. Návštěvníci vstupují gotickou branou označenou dvěma erby a nacházejí úzké průchody mezi budovami postavenými přímo ze skalního podloží.
Rota Vicentina prochází jihozápadním pobřežím Portugalska po dvou hlavních trasách o celkové délce 280 mil (450 kilometrů). Historická cesta vede vnitrozemím přes korkové dubové lesy a zvlněné kopce ze Santiago do Cacém na mys São Vicente. Rybářská stezka sleduje útesy přímo podél Atlantiku z Porto Covo do Odeceixe a místy využívá staré cesty, po kterých kdysi chodili rybáři. Síť prochází přírodním parkem jihozápadního Alenteja a Vicentinského pobřeží a spojuje několik pobřežních osad. Stezky jsou značené a dají se projít v denních etapách. Vegetace a pobřežní útvary se podél trasy mění.
Livraria Lello v Portu byla otevřena v roce 1906 a nabízí novogotické dřevěné prvky, zakřivené červené schodiště spojující dvě podlaží a skleněný strop, který přivádí přirozené světlo do prodejního prostoru. Budova stále slouží jako knihkupectví a láká návštěvníky, kteří chtějí propojit architekturu s literaturou.
Cabo Espichel se tyčí na útesech vyčnívajících nad Atlantským oceánem, 12 mil západně od Sesimbry. Místo zahrnuje maják z 19. století, poutní kostel Nossa Senhora do Cabo z 18. století se dvěma poutními domy, které rámují otevřené náměstí, a zkamenělé stopy sauropodů z období svrchní jury viditelné ve vrstvách vápence podél pobřeží. Přístupová cesta prochází nízkou vegetací k mysu, kde často silně fouká vítr a moře naráží na skály pod ním.
Tento statek z počátku 20. století leží na okraji Sintry a spojuje architekturu s upravenými zahradami, podzemními tunely a Studnou zasvěcení, která klesá 89 stop (27 metrů) do země. Palác byl postaven v letech 1904 až 1910 podle návrhů italského architekta Luigiho Maniniho a zobrazuje prvky gotické, renesanční a manuelské tradice. Pozemky zabírají téměř 10 akrů (4 hektary) a zahrnují jeskyně, fontány, kaple a skryté chodby propojené symbolickými odkazy na alchymii a templářské tradice. Spirálová studna s devíti úrovněmi byla součástí obřadních iniciačních rituálů a ústí do podzemní sítě tunelů.
Tato středověká vesnice stojí v nadmořské výšce 2 838 stop (865 metrů), obklopená kamennými hradbami s výhledem až do Španělska. Opevněná osada se tyčí na žulovém vrcholu poblíž španělských hranic. Uvnitř zachovaných městských hradeb vedou úzké uličky mezi bílenými domy se železnými balkony. Hrad ze třináctého století shlíží na vesnici a okolní pláně. Z hradeb se rozprostírá výhled na region Alentejo a španělské provincie za hranicemi. Několik bran vede opevněním do vnitřku vesnice, kde se nacházejí náměstí a malé kostely.
Tento 11 mil dlouhý písečný bariérový ostrov u Taviry nabízí několik plážových částí a mělké vody, kam se dostanete krátkou plavbou lodí z pevniny. Ilha de Tavira je součástí přírodního parku Ria Formosa a zahrnuje směs vybavených plážových oblastí se zařízeními a klidnějších úseků dále na východ. Kempování a jednoduché restaurace slouží návštěvníkům během letních měsíců, zatímco mimo hlavní sezónu je na ostrově výrazně méně lidí.
Tato propojená jezera vyplňují sopečný kráter na São Miguel a táhnou se 4,5 kilometru (2,8 míle). Severní jezero má modrou vodu, zatímco jižní se jeví zelené kvůli rozdílné hloubce a slunečnímu svitu. Vyhlídka na okraji kráteru nabízí výhledy na obě vodní plochy. Turistické stezky vedou podél břehů a spojují několik vesnic kolem kráteru.
Convento dos Capuchos byl postaven v roce 1560 a má cely obložené korkem a kamenné chodby. Klášter se prolíná s žulovými balvany a lesem Serra de Sintra. Františkáni použili pro vnitřní prostory materiály z okolní krajiny, zatímco architektura sleduje přirozené obrysy místa.
Konvent São Francisco do Monte pochází z 15. století a stojí na kopci nad Viana do Castelo, jeho kamenné zdi a terasovité zahrady uchovávají svědectví o jeho dlouhé historii františkánského domu. Komplex spojuje architektonickou jednoduchost s náboženskou funkcí a jeho vyvýšená poloha nabízí výhledy na město a okolní krajinu. Místo po staletí sloužilo jako místo rozjímání a zachovává stavební postupy typické pro pozdně středověkou klášterní architekturu.
Vesnice leží na západním pobřeží Madeiry pod strmými útesy. Rybáři pracují v malém přístavu, zatímco surfaři využívají vlny Atlantiku. Úzká pobřežní silnice spojuje Paul do Mar s okolními osadami. Centrum vesnice tvoří několika podlažní obytné budovy a kostel ze 17. století. Odkrytá poloha zajišťuje stálé oceánské podmínky po celý rok.
Souostroví tvoří žulové ostrovy u pobřeží Peniche s pevností ze 17. století. Na útesech nad Atlantikem hnízdí mořští ptáci, zatímco podmořské jeskyně a čistá voda lemují pobřeží. V letních měsících spojují ostrovy s pevninou lodě.
Tato rybářská vesnice na pobřeží Atlantiku ukazuje dřevěné domy natřené svislými pruhy v různých barvách, původně postavené jako sezónní přístřeší pro rybáře a nyní tvoří výrazný architektonický soubor mezi oceánem a Ria de Aveiro.
Vyhlídka se nachází na kopci Graça a nabízí 180stupňový výhled na centrální Lisabon, včetně hradu Castelo de São Jorge, řeky Tejo a okolních čtvrtí. Malá kaple vedle plošiny přitahuje místní, kteří zapalují svíčky a nechávají přání. Náměstí je dostupné po strmých ulicích nebo tramvají číslo 28 a je oblíbeným místem pro západy slunce daleko od přeplněnějších vyhlídek.
Tato termální stanice používá minerální vodu k lékařským účelům již od 19. století a nachází se 3 míle (5 kilometrů) od španělských hranic. Zařízení v Beira Baixa nabízí terapie pro revmatické potíže a dýchací obtíže. Voda vyvěrá o teplotě mezi 90 a 106 stupni Fahrenheita (32 až 41 stupňů Celsia) a obsahuje sírany, hydrogenuhličitan sodný a další minerály. Komplex zahrnuje termální lázně, inhalační místnosti a prostory pro lékařské konzultace.
Tato pobřežní osada leží na úpatí útesu vysokého 820 stop (250 metrů) na Madeiře a je přístupná pouze lanovkou nebo lodí. Chráněná poloha umožňuje pěstování vína na terasovitých polích, o která se stará malá komunita. Strmý pobřežní úsek chrání oblast před vnitrozemím a vytváří vlastní mikroklima. Návštěvníci si mohou prohlédnout vinice, o které se pečuje po generace bez přímého silničního přístupu. Místo ukazuje formu zemědělského využití přizpůsobenou specifickému reliéfu Madeiry.
Tento vápencový mys u Lagosu tvoří pobřeží s přírodními oblouky, skalními pilíři a mořskými jeskyněmi, které vznikly erozí vln za tisíce let. Lodní výlety proplouvají mezi útvary a umožňují přístup do menších jeskyní, kam se ze břehu nedostanete. Schody spojují vrchol útesu s několika vyhlídkami podél pobřeží.
Nazarský kaňon se táhne od pobřeží a patří k nejhlubším podmořským soutěskám v Evropě. Tento útvar dosahuje hloubek přes 16 400 stop (5 000 metrů) a vede blízko pobřeží. Topografie kaňonu usměrňuje a zesiluje vlnové systémy Atlantiku, což v zimních měsících vytváří výjimečně vysoké vlny. Tento jev přitahuje surfaře z celého světa. Geologická struktura také ovlivňuje místní rybolov a mořskou biodiverzitu.
Anta Grande do Zambujeiro je neolitická megalitická hrobka ze čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem a patří k největším dolmenům na Pyrenejském poloostrově. Jeho sedm vztyčených žulových kamenů dosahuje výšky až 20 stop (šest metrů) a kdysi neslo stropní kámen o šířce přibližně 16 stop (pět metrů). Památka stojí v otevřené krajině asi osm mil jihozápadně od Évory a zůstala skrytá pod zemním náspem až do vykopávek v 60. letech 20. století, které stavbu odkryly. Pohřební komora sloužila jako rituální prostor pro více pohřbů, zatímco archeologické nálezy naznačují zemědělské komunity zabývající se chovem dobytka. Nízká chodba vede do hlavní komory, kterou obklopují mohutné orthostaty. Nalezené předměty jsou vystaveny v Muzeu v Évoře.
Tuto kapli z 16. století postavili františkánští mniši a její stěny a sloupy jsou pokryty lidskými kostmi a lebkami. Ostatky pocházejí z několika místních hřbitovů a latinský nápis nad vchodem připomíná návštěvníkům pomíjivost života. Interiér se třemi loděmi je dlouhý přibližně 60 stop (18 metrů) a klenutý strop zůstává bílou omítkou. Malý prostor pro sbor s oltářem sousedí s hlavním prostorem.
Ilha Deserta se táhne podél pobřeží Algarve jako úzký bariérový ostrov a označuje nejjižnější bod kontinentálního Portugalska. Neobydlený ostrov přijímá návštěvníky prostřednictvím pravidelných trajektových spojů z Faro. Během letních měsíců funguje jediná restaurace. Krajinu charakterizují duny a pobřežní vegetace, zatímco vlny Atlantiku dosahují pobřeží z velké části bez lidského rozvoje.
Středověké město Castelo de Vide leží v severním Alenteju, blízko španělských hranic. Jeho židovská čtvrť ze 13. století uchovává úzké uličky, domy natřené na bílo a dochovanou synagogu. Hrad ze 13. století se tyčí na kopci nad starým městem a nabízí výhledy do okolní krajiny. V ulicích města vyvěrá několik pramenů; kašna Fonte da Mealhada, mramorová fontána z roku 1548, zásobovala obyvatele a cestující vodou po staletí. Historické centrum ukazuje architekturu různých období, od gotických portálů po barokní fasády.
Cabo da Roca se nachází na útesech 460 stop (140 metrů) nad Atlantikem a označuje nejzápadnější bod pevninského Portugalska a evropského kontinentu. Maják z roku 1772 stojí vedle kamenného kříže s verši básníka Luíse de Camões. Turistické stezky spojují mys s plážemi Praia da Adraga a Praia da Ursa a s pobřežními úseky jižně od Sintry. Na tomto mysu se větry a proudy z otevřeného oceánu setkávají se skalnatým pobřežím a vytvářejí silný příboj.
Palác Monserrate spojuje maurské, gotické a indické architektonické prvky a leží v parku o rozloze 82 akrů (33 hektarů), kde rostou druhy stromů z pěti kontinentů. Palác vznikl v polovině 19. století podle návrhů architekta Jamese Knowlese pro anglického obchodníka Francise Cooka, který panství využíval jako letní sídlo. Interiéry zdobí štuky, zdobené stropy a pestrobarevné dlaždice. Zahrada je rozdělena na zóny s rostlinami z Austrálie, Nového Zélandu, Mexika a Japonska, které propojují klikaté cesty a malé vodopády. Na rozdíl od hojně navštěvovaných paláců, jako je Pena, leží Monserrate asi dvě míle (tři kilometry) od centra Sintry.
Pevnost Sagres stojí na jihozápadním cípu kontinentální Evropy, 60 metrů (200 stop) nad Atlantským oceánem. Stavba současného komplexu začala v 15. století za prince Jindřicha Mořeplavce, s pozdějšími úpravami po zemětřesení v roce 1755. Hradby obklopují náměstí s kamennou růžicí kompasu o průměru 43 metrů (141 stop), jejíž původ a účel jsou stále předmětem debat. Pevnost sloužila jako základna pro výpravy podél afrického pobřeží a je považována za symbol portugalské námořní expanze. Z mysu se nabízí výhledy na útesy a oceán pod nimi.
Tento lávový tunel dlouhý 3,2 míle (5,1 kilometru), který vznikl z prehistorických lávových proudů, obsahuje typické geologické útvary včetně stalaktitů, lávových lavic a bočních galerií. Gruta das Torres tvoří nejdelší jeskynní systém na Azorách na ostrově Pico. Návštěvníci procházejí upravenou cestou prvních 1500 stop (450 metrů) tunelu a míjejí různé úseky, kde se výška stropu pohybuje mezi 6,5 a 50 stopami (2 a 15 metry).
Tento termální pramen ve vavřínovém lese přírodního parku Ribeira dos Caldeirões udržuje teplotu vody 77 stupňů Fahrenheita (25 stupňů Celsia). Bazén je napájen stoupající geotermální vodou vulkanického původu, obklopený kapradinami, mechy a původními rostlinnými druhy Azor. Stezka vede vegetací k pramenům, kde se návštěvníci mohou koupat v přírodních bazénech. Místo leží na silnici mezi Lagoa do Fogo a Ribeira Grande na ostrově São Miguel.
Pico Ruivo dosahuje výšky 6 109 stop (1 862 metrů) a tvoří nejvyšší vrchol Madeiry. Z jeho náhorní plošiny se rozprostírají výhledy na horské hřebeny ostrova, severní pobřeží a za jasných dnů až k jižnímu pobřeží. Zpevněná turistická stezka dlouhá přibližně 1,7 míle (2,8 kilometru) spojuje Pico Ruivo s Pico do Arieiro, třetím nejvyšším vrcholem ostrova. Tato cesta vede tunely, po schodech a podél hřebenů středním masivem. Kratší přístup začíná v Achada do Teixeira se stezkou dlouhou přibližně 0,75 míle (1,2 kilometru) na vrchol. Oblast leží v přírodním parku Madeira, kde na svazích rostou vřes a endemické druhy rostlin.
Tento klášter v centru Alcobaçy patří k největším cisterciáckým stavbám v Evropě a ukazuje přechod portugalské církevní architektury od románského ke gotickému stylu. Komplex založil král Afonso Henriques v roce 1153 a v následujících staletích se rozvinul v důležité náboženské, kulturní a hospodářské centrum. Kostel se třemi loděmi měří na délku přes 348 stop (106 m) a vyniká jasnými proporcemi a střídmou výzdobou. Uvnitř jsou hrobky krále Pedra I. a jeho milenky Inês de Castro, které patří k nejvýznamnějším příkladům portugalského sochařství 14. století. Křížová chodba ze 14. a 15. století propojuje různé klášterní budovy, včetně kapitulní síně, dormitáře mnichů a kuchyně s monumentálním komínem. Místo je od roku 1989 zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.
V tomto článku
32 míst k objevení — Nenechte si ujít to poslední!
Tato středověká vesnice leží na horském svahu, kde byly žulové obydlí postaveny přímo pod obrovskými balvany a mezi nimi. Kamenné stavby využívají přírodní skalní útvary jako nosné zdi a někdy i jako střechy, čímž vznikají domy, které splývají s terénem. Úzké uličky se vinou mezi skalními masivy, které utvářely vesnici po staletí.
Hrad Almourol stojí na ostrově v řece Tejo, asi 75 mil (120 kilometrů) severovýchodně od Lisabonu. Vysoké kamenné zdi a devět obranných věží obklopují obdélníkové nádvoří, které původně postavili templáři ve 12. století. Na ostrov vozí návštěvníky loď. Pevnost si zachovala středověkou strukturu a nabízí výhledy na řeku a okolní pláně.
Národní park Peneda-Gerês se rozkládá přes severní hory a chrání dubové lesy, říční údolí a žulové vesnice. Vlci, orli skalní a polodivocí koně Garrano obývají terén, zatímco stezky procházejí údolími, náhorními plošinami a historickými kamennými přístřešky, které používají pastýři.
Středověká vesnice Sortelha na vrcholu kopce si zachovává svou strukturu z 12. století s kamennými domy lemujícími dlážděné uličky uvnitř opevněných zdí. Strážní věž z vlády krále Dinise se tyčí nad žulovými balvany v nejvyšším bodě vesnice poblíž španělských hranic. Románská architektura zůstala po staletí z velké části nezměněna, protože se vesnice po skončení pohraničních konfliktů izolovala od obchodních cest. Návštěvníci vstupují gotickou branou označenou dvěma erby a nacházejí úzké průchody mezi budovami postavenými přímo ze skalního podloží.
Rota Vicentina prochází jihozápadním pobřežím Portugalska po dvou hlavních trasách o celkové délce 280 mil (450 kilometrů). Historická cesta vede vnitrozemím přes korkové dubové lesy a zvlněné kopce ze Santiago do Cacém na mys São Vicente. Rybářská stezka sleduje útesy přímo podél Atlantiku z Porto Covo do Odeceixe a místy využívá staré cesty, po kterých kdysi chodili rybáři. Síť prochází přírodním parkem jihozápadního Alenteja a Vicentinského pobřeží a spojuje několik pobřežních osad. Stezky jsou značené a dají se projít v denních etapách. Vegetace a pobřežní útvary se podél trasy mění.
Livraria Lello v Portu byla otevřena v roce 1906 a nabízí novogotické dřevěné prvky, zakřivené červené schodiště spojující dvě podlaží a skleněný strop, který přivádí přirozené světlo do prodejního prostoru. Budova stále slouží jako knihkupectví a láká návštěvníky, kteří chtějí propojit architekturu s literaturou.
Cabo Espichel se tyčí na útesech vyčnívajících nad Atlantským oceánem, 12 mil západně od Sesimbry. Místo zahrnuje maják z 19. století, poutní kostel Nossa Senhora do Cabo z 18. století se dvěma poutními domy, které rámují otevřené náměstí, a zkamenělé stopy sauropodů z období svrchní jury viditelné ve vrstvách vápence podél pobřeží. Přístupová cesta prochází nízkou vegetací k mysu, kde často silně fouká vítr a moře naráží na skály pod ním.
Tento statek z počátku 20. století leží na okraji Sintry a spojuje architekturu s upravenými zahradami, podzemními tunely a Studnou zasvěcení, která klesá 89 stop (27 metrů) do země. Palác byl postaven v letech 1904 až 1910 podle návrhů italského architekta Luigiho Maniniho a zobrazuje prvky gotické, renesanční a manuelské tradice. Pozemky zabírají téměř 10 akrů (4 hektary) a zahrnují jeskyně, fontány, kaple a skryté chodby propojené symbolickými odkazy na alchymii a templářské tradice. Spirálová studna s devíti úrovněmi byla součástí obřadních iniciačních rituálů a ústí do podzemní sítě tunelů.
Tato středověká vesnice stojí v nadmořské výšce 2 838 stop (865 metrů), obklopená kamennými hradbami s výhledem až do Španělska. Opevněná osada se tyčí na žulovém vrcholu poblíž španělských hranic. Uvnitř zachovaných městských hradeb vedou úzké uličky mezi bílenými domy se železnými balkony. Hrad ze třináctého století shlíží na vesnici a okolní pláně. Z hradeb se rozprostírá výhled na region Alentejo a španělské provincie za hranicemi. Několik bran vede opevněním do vnitřku vesnice, kde se nacházejí náměstí a malé kostely.
Tento 11 mil dlouhý písečný bariérový ostrov u Taviry nabízí několik plážových částí a mělké vody, kam se dostanete krátkou plavbou lodí z pevniny. Ilha de Tavira je součástí přírodního parku Ria Formosa a zahrnuje směs vybavených plážových oblastí se zařízeními a klidnějších úseků dále na východ. Kempování a jednoduché restaurace slouží návštěvníkům během letních měsíců, zatímco mimo hlavní sezónu je na ostrově výrazně méně lidí.
Tato propojená jezera vyplňují sopečný kráter na São Miguel a táhnou se 4,5 kilometru (2,8 míle). Severní jezero má modrou vodu, zatímco jižní se jeví zelené kvůli rozdílné hloubce a slunečnímu svitu. Vyhlídka na okraji kráteru nabízí výhledy na obě vodní plochy. Turistické stezky vedou podél břehů a spojují několik vesnic kolem kráteru.
Convento dos Capuchos byl postaven v roce 1560 a má cely obložené korkem a kamenné chodby. Klášter se prolíná s žulovými balvany a lesem Serra de Sintra. Františkáni použili pro vnitřní prostory materiály z okolní krajiny, zatímco architektura sleduje přirozené obrysy místa.
Konvent São Francisco do Monte pochází z 15. století a stojí na kopci nad Viana do Castelo, jeho kamenné zdi a terasovité zahrady uchovávají svědectví o jeho dlouhé historii františkánského domu. Komplex spojuje architektonickou jednoduchost s náboženskou funkcí a jeho vyvýšená poloha nabízí výhledy na město a okolní krajinu. Místo po staletí sloužilo jako místo rozjímání a zachovává stavební postupy typické pro pozdně středověkou klášterní architekturu.
Vesnice leží na západním pobřeží Madeiry pod strmými útesy. Rybáři pracují v malém přístavu, zatímco surfaři využívají vlny Atlantiku. Úzká pobřežní silnice spojuje Paul do Mar s okolními osadami. Centrum vesnice tvoří několika podlažní obytné budovy a kostel ze 17. století. Odkrytá poloha zajišťuje stálé oceánské podmínky po celý rok.
Souostroví tvoří žulové ostrovy u pobřeží Peniche s pevností ze 17. století. Na útesech nad Atlantikem hnízdí mořští ptáci, zatímco podmořské jeskyně a čistá voda lemují pobřeží. V letních měsících spojují ostrovy s pevninou lodě.
Tato rybářská vesnice na pobřeží Atlantiku ukazuje dřevěné domy natřené svislými pruhy v různých barvách, původně postavené jako sezónní přístřeší pro rybáře a nyní tvoří výrazný architektonický soubor mezi oceánem a Ria de Aveiro.
Vyhlídka se nachází na kopci Graça a nabízí 180stupňový výhled na centrální Lisabon, včetně hradu Castelo de São Jorge, řeky Tejo a okolních čtvrtí. Malá kaple vedle plošiny přitahuje místní, kteří zapalují svíčky a nechávají přání. Náměstí je dostupné po strmých ulicích nebo tramvají číslo 28 a je oblíbeným místem pro západy slunce daleko od přeplněnějších vyhlídek.
Tato termální stanice používá minerální vodu k lékařským účelům již od 19. století a nachází se 3 míle (5 kilometrů) od španělských hranic. Zařízení v Beira Baixa nabízí terapie pro revmatické potíže a dýchací obtíže. Voda vyvěrá o teplotě mezi 90 a 106 stupni Fahrenheita (32 až 41 stupňů Celsia) a obsahuje sírany, hydrogenuhličitan sodný a další minerály. Komplex zahrnuje termální lázně, inhalační místnosti a prostory pro lékařské konzultace.
Tato pobřežní osada leží na úpatí útesu vysokého 820 stop (250 metrů) na Madeiře a je přístupná pouze lanovkou nebo lodí. Chráněná poloha umožňuje pěstování vína na terasovitých polích, o která se stará malá komunita. Strmý pobřežní úsek chrání oblast před vnitrozemím a vytváří vlastní mikroklima. Návštěvníci si mohou prohlédnout vinice, o které se pečuje po generace bez přímého silničního přístupu. Místo ukazuje formu zemědělského využití přizpůsobenou specifickému reliéfu Madeiry.
Tento vápencový mys u Lagosu tvoří pobřeží s přírodními oblouky, skalními pilíři a mořskými jeskyněmi, které vznikly erozí vln za tisíce let. Lodní výlety proplouvají mezi útvary a umožňují přístup do menších jeskyní, kam se ze břehu nedostanete. Schody spojují vrchol útesu s několika vyhlídkami podél pobřeží.
Nazarský kaňon se táhne od pobřeží a patří k nejhlubším podmořským soutěskám v Evropě. Tento útvar dosahuje hloubek přes 16 400 stop (5 000 metrů) a vede blízko pobřeží. Topografie kaňonu usměrňuje a zesiluje vlnové systémy Atlantiku, což v zimních měsících vytváří výjimečně vysoké vlny. Tento jev přitahuje surfaře z celého světa. Geologická struktura také ovlivňuje místní rybolov a mořskou biodiverzitu.
Anta Grande do Zambujeiro je neolitická megalitická hrobka ze čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem a patří k největším dolmenům na Pyrenejském poloostrově. Jeho sedm vztyčených žulových kamenů dosahuje výšky až 20 stop (šest metrů) a kdysi neslo stropní kámen o šířce přibližně 16 stop (pět metrů). Památka stojí v otevřené krajině asi osm mil jihozápadně od Évory a zůstala skrytá pod zemním náspem až do vykopávek v 60. letech 20. století, které stavbu odkryly. Pohřební komora sloužila jako rituální prostor pro více pohřbů, zatímco archeologické nálezy naznačují zemědělské komunity zabývající se chovem dobytka. Nízká chodba vede do hlavní komory, kterou obklopují mohutné orthostaty. Nalezené předměty jsou vystaveny v Muzeu v Évoře.
Tuto kapli z 16. století postavili františkánští mniši a její stěny a sloupy jsou pokryty lidskými kostmi a lebkami. Ostatky pocházejí z několika místních hřbitovů a latinský nápis nad vchodem připomíná návštěvníkům pomíjivost života. Interiér se třemi loděmi je dlouhý přibližně 60 stop (18 metrů) a klenutý strop zůstává bílou omítkou. Malý prostor pro sbor s oltářem sousedí s hlavním prostorem.
Ilha Deserta se táhne podél pobřeží Algarve jako úzký bariérový ostrov a označuje nejjižnější bod kontinentálního Portugalska. Neobydlený ostrov přijímá návštěvníky prostřednictvím pravidelných trajektových spojů z Faro. Během letních měsíců funguje jediná restaurace. Krajinu charakterizují duny a pobřežní vegetace, zatímco vlny Atlantiku dosahují pobřeží z velké části bez lidského rozvoje.
Středověké město Castelo de Vide leží v severním Alenteju, blízko španělských hranic. Jeho židovská čtvrť ze 13. století uchovává úzké uličky, domy natřené na bílo a dochovanou synagogu. Hrad ze 13. století se tyčí na kopci nad starým městem a nabízí výhledy do okolní krajiny. V ulicích města vyvěrá několik pramenů; kašna Fonte da Mealhada, mramorová fontána z roku 1548, zásobovala obyvatele a cestující vodou po staletí. Historické centrum ukazuje architekturu různých období, od gotických portálů po barokní fasády.
Cabo da Roca se nachází na útesech 460 stop (140 metrů) nad Atlantikem a označuje nejzápadnější bod pevninského Portugalska a evropského kontinentu. Maják z roku 1772 stojí vedle kamenného kříže s verši básníka Luíse de Camões. Turistické stezky spojují mys s plážemi Praia da Adraga a Praia da Ursa a s pobřežními úseky jižně od Sintry. Na tomto mysu se větry a proudy z otevřeného oceánu setkávají se skalnatým pobřežím a vytvářejí silný příboj.
Palác Monserrate spojuje maurské, gotické a indické architektonické prvky a leží v parku o rozloze 82 akrů (33 hektarů), kde rostou druhy stromů z pěti kontinentů. Palác vznikl v polovině 19. století podle návrhů architekta Jamese Knowlese pro anglického obchodníka Francise Cooka, který panství využíval jako letní sídlo. Interiéry zdobí štuky, zdobené stropy a pestrobarevné dlaždice. Zahrada je rozdělena na zóny s rostlinami z Austrálie, Nového Zélandu, Mexika a Japonska, které propojují klikaté cesty a malé vodopády. Na rozdíl od hojně navštěvovaných paláců, jako je Pena, leží Monserrate asi dvě míle (tři kilometry) od centra Sintry.
Pevnost Sagres stojí na jihozápadním cípu kontinentální Evropy, 60 metrů (200 stop) nad Atlantským oceánem. Stavba současného komplexu začala v 15. století za prince Jindřicha Mořeplavce, s pozdějšími úpravami po zemětřesení v roce 1755. Hradby obklopují náměstí s kamennou růžicí kompasu o průměru 43 metrů (141 stop), jejíž původ a účel jsou stále předmětem debat. Pevnost sloužila jako základna pro výpravy podél afrického pobřeží a je považována za symbol portugalské námořní expanze. Z mysu se nabízí výhledy na útesy a oceán pod nimi.
Tento lávový tunel dlouhý 3,2 míle (5,1 kilometru), který vznikl z prehistorických lávových proudů, obsahuje typické geologické útvary včetně stalaktitů, lávových lavic a bočních galerií. Gruta das Torres tvoří nejdelší jeskynní systém na Azorách na ostrově Pico. Návštěvníci procházejí upravenou cestou prvních 1500 stop (450 metrů) tunelu a míjejí různé úseky, kde se výška stropu pohybuje mezi 6,5 a 50 stopami (2 a 15 metry).
Tento termální pramen ve vavřínovém lese přírodního parku Ribeira dos Caldeirões udržuje teplotu vody 77 stupňů Fahrenheita (25 stupňů Celsia). Bazén je napájen stoupající geotermální vodou vulkanického původu, obklopený kapradinami, mechy a původními rostlinnými druhy Azor. Stezka vede vegetací k pramenům, kde se návštěvníci mohou koupat v přírodních bazénech. Místo leží na silnici mezi Lagoa do Fogo a Ribeira Grande na ostrově São Miguel.
Pico Ruivo dosahuje výšky 6 109 stop (1 862 metrů) a tvoří nejvyšší vrchol Madeiry. Z jeho náhorní plošiny se rozprostírají výhledy na horské hřebeny ostrova, severní pobřeží a za jasných dnů až k jižnímu pobřeží. Zpevněná turistická stezka dlouhá přibližně 1,7 míle (2,8 kilometru) spojuje Pico Ruivo s Pico do Arieiro, třetím nejvyšším vrcholem ostrova. Tato cesta vede tunely, po schodech a podél hřebenů středním masivem. Kratší přístup začíná v Achada do Teixeira se stezkou dlouhou přibližně 0,75 míle (1,2 kilometru) na vrchol. Oblast leží v přírodním parku Madeira, kde na svazích rostou vřes a endemické druhy rostlin.
Tento klášter v centru Alcobaçy patří k největším cisterciáckým stavbám v Evropě a ukazuje přechod portugalské církevní architektury od románského ke gotickému stylu. Komplex založil král Afonso Henriques v roce 1153 a v následujících staletích se rozvinul v důležité náboženské, kulturní a hospodářské centrum. Kostel se třemi loděmi měří na délku přes 348 stop (106 m) a vyniká jasnými proporcemi a střídmou výzdobou. Uvnitř jsou hrobky krále Pedra I. a jeho milenky Inês de Castro, které patří k nejvýznamnějším příkladům portugalského sochařství 14. století. Křížová chodba ze 14. a 15. století propojuje různé klášterní budovy, včetně kapitulní síně, dormitáře mnichů a kuchyně s monumentálním komínem. Místo je od roku 1989 zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.
Tato středověká vesnice leží na horském svahu, kde byly žulové obydlí postaveny přímo pod obrovskými balvany a mezi nimi. Kamenné stavby využívají přírodní skalní útvary jako nosné zdi a někdy i jako střechy, čímž vznikají domy, které splývají s terénem. Úzké uličky se vinou mezi skalními masivy, které utvářely vesnici po staletí.
Hrad Almourol stojí na ostrově v řece Tejo, asi 75 mil (120 kilometrů) severovýchodně od Lisabonu. Vysoké kamenné zdi a devět obranných věží obklopují obdélníkové nádvoří, které původně postavili templáři ve 12. století. Na ostrov vozí návštěvníky loď. Pevnost si zachovala středověkou strukturu a nabízí výhledy na řeku a okolní pláně.
Národní park Peneda-Gerês se rozkládá přes severní hory a chrání dubové lesy, říční údolí a žulové vesnice. Vlci, orli skalní a polodivocí koně Garrano obývají terén, zatímco stezky procházejí údolími, náhorními plošinami a historickými kamennými přístřešky, které používají pastýři.
Středověká vesnice Sortelha na vrcholu kopce si zachovává svou strukturu z 12. století s kamennými domy lemujícími dlážděné uličky uvnitř opevněných zdí. Strážní věž z vlády krále Dinise se tyčí nad žulovými balvany v nejvyšším bodě vesnice poblíž španělských hranic. Románská architektura zůstala po staletí z velké části nezměněna, protože se vesnice po skončení pohraničních konfliktů izolovala od obchodních cest. Návštěvníci vstupují gotickou branou označenou dvěma erby a nacházejí úzké průchody mezi budovami postavenými přímo ze skalního podloží.
Rota Vicentina prochází jihozápadním pobřežím Portugalska po dvou hlavních trasách o celkové délce 280 mil (450 kilometrů). Historická cesta vede vnitrozemím přes korkové dubové lesy a zvlněné kopce ze Santiago do Cacém na mys São Vicente. Rybářská stezka sleduje útesy přímo podél Atlantiku z Porto Covo do Odeceixe a místy využívá staré cesty, po kterých kdysi chodili rybáři. Síť prochází přírodním parkem jihozápadního Alenteja a Vicentinského pobřeží a spojuje několik pobřežních osad. Stezky jsou značené a dají se projít v denních etapách. Vegetace a pobřežní útvary se podél trasy mění.
Livraria Lello v Portu byla otevřena v roce 1906 a nabízí novogotické dřevěné prvky, zakřivené červené schodiště spojující dvě podlaží a skleněný strop, který přivádí přirozené světlo do prodejního prostoru. Budova stále slouží jako knihkupectví a láká návštěvníky, kteří chtějí propojit architekturu s literaturou.
Cabo Espichel se tyčí na útesech vyčnívajících nad Atlantským oceánem, 12 mil západně od Sesimbry. Místo zahrnuje maják z 19. století, poutní kostel Nossa Senhora do Cabo z 18. století se dvěma poutními domy, které rámují otevřené náměstí, a zkamenělé stopy sauropodů z období svrchní jury viditelné ve vrstvách vápence podél pobřeží. Přístupová cesta prochází nízkou vegetací k mysu, kde často silně fouká vítr a moře naráží na skály pod ním.
Tento statek z počátku 20. století leží na okraji Sintry a spojuje architekturu s upravenými zahradami, podzemními tunely a Studnou zasvěcení, která klesá 89 stop (27 metrů) do země. Palác byl postaven v letech 1904 až 1910 podle návrhů italského architekta Luigiho Maniniho a zobrazuje prvky gotické, renesanční a manuelské tradice. Pozemky zabírají téměř 10 akrů (4 hektary) a zahrnují jeskyně, fontány, kaple a skryté chodby propojené symbolickými odkazy na alchymii a templářské tradice. Spirálová studna s devíti úrovněmi byla součástí obřadních iniciačních rituálů a ústí do podzemní sítě tunelů.
Tato středověká vesnice stojí v nadmořské výšce 2 838 stop (865 metrů), obklopená kamennými hradbami s výhledem až do Španělska. Opevněná osada se tyčí na žulovém vrcholu poblíž španělských hranic. Uvnitř zachovaných městských hradeb vedou úzké uličky mezi bílenými domy se železnými balkony. Hrad ze třináctého století shlíží na vesnici a okolní pláně. Z hradeb se rozprostírá výhled na region Alentejo a španělské provincie za hranicemi. Několik bran vede opevněním do vnitřku vesnice, kde se nacházejí náměstí a malé kostely.
Tento 11 mil dlouhý písečný bariérový ostrov u Taviry nabízí několik plážových částí a mělké vody, kam se dostanete krátkou plavbou lodí z pevniny. Ilha de Tavira je součástí přírodního parku Ria Formosa a zahrnuje směs vybavených plážových oblastí se zařízeními a klidnějších úseků dále na východ. Kempování a jednoduché restaurace slouží návštěvníkům během letních měsíců, zatímco mimo hlavní sezónu je na ostrově výrazně méně lidí.
Tato propojená jezera vyplňují sopečný kráter na São Miguel a táhnou se 4,5 kilometru (2,8 míle). Severní jezero má modrou vodu, zatímco jižní se jeví zelené kvůli rozdílné hloubce a slunečnímu svitu. Vyhlídka na okraji kráteru nabízí výhledy na obě vodní plochy. Turistické stezky vedou podél břehů a spojují několik vesnic kolem kráteru.
Convento dos Capuchos byl postaven v roce 1560 a má cely obložené korkem a kamenné chodby. Klášter se prolíná s žulovými balvany a lesem Serra de Sintra. Františkáni použili pro vnitřní prostory materiály z okolní krajiny, zatímco architektura sleduje přirozené obrysy místa.
Konvent São Francisco do Monte pochází z 15. století a stojí na kopci nad Viana do Castelo, jeho kamenné zdi a terasovité zahrady uchovávají svědectví o jeho dlouhé historii františkánského domu. Komplex spojuje architektonickou jednoduchost s náboženskou funkcí a jeho vyvýšená poloha nabízí výhledy na město a okolní krajinu. Místo po staletí sloužilo jako místo rozjímání a zachovává stavební postupy typické pro pozdně středověkou klášterní architekturu.
Vesnice leží na západním pobřeží Madeiry pod strmými útesy. Rybáři pracují v malém přístavu, zatímco surfaři využívají vlny Atlantiku. Úzká pobřežní silnice spojuje Paul do Mar s okolními osadami. Centrum vesnice tvoří několika podlažní obytné budovy a kostel ze 17. století. Odkrytá poloha zajišťuje stálé oceánské podmínky po celý rok.
Souostroví tvoří žulové ostrovy u pobřeží Peniche s pevností ze 17. století. Na útesech nad Atlantikem hnízdí mořští ptáci, zatímco podmořské jeskyně a čistá voda lemují pobřeží. V letních měsících spojují ostrovy s pevninou lodě.
Tato rybářská vesnice na pobřeží Atlantiku ukazuje dřevěné domy natřené svislými pruhy v různých barvách, původně postavené jako sezónní přístřeší pro rybáře a nyní tvoří výrazný architektonický soubor mezi oceánem a Ria de Aveiro.
Vyhlídka se nachází na kopci Graça a nabízí 180stupňový výhled na centrální Lisabon, včetně hradu Castelo de São Jorge, řeky Tejo a okolních čtvrtí. Malá kaple vedle plošiny přitahuje místní, kteří zapalují svíčky a nechávají přání. Náměstí je dostupné po strmých ulicích nebo tramvají číslo 28 a je oblíbeným místem pro západy slunce daleko od přeplněnějších vyhlídek.
Tato termální stanice používá minerální vodu k lékařským účelům již od 19. století a nachází se 3 míle (5 kilometrů) od španělských hranic. Zařízení v Beira Baixa nabízí terapie pro revmatické potíže a dýchací obtíže. Voda vyvěrá o teplotě mezi 90 a 106 stupni Fahrenheita (32 až 41 stupňů Celsia) a obsahuje sírany, hydrogenuhličitan sodný a další minerály. Komplex zahrnuje termální lázně, inhalační místnosti a prostory pro lékařské konzultace.
Tato pobřežní osada leží na úpatí útesu vysokého 820 stop (250 metrů) na Madeiře a je přístupná pouze lanovkou nebo lodí. Chráněná poloha umožňuje pěstování vína na terasovitých polích, o která se stará malá komunita. Strmý pobřežní úsek chrání oblast před vnitrozemím a vytváří vlastní mikroklima. Návštěvníci si mohou prohlédnout vinice, o které se pečuje po generace bez přímého silničního přístupu. Místo ukazuje formu zemědělského využití přizpůsobenou specifickému reliéfu Madeiry.
Tento vápencový mys u Lagosu tvoří pobřeží s přírodními oblouky, skalními pilíři a mořskými jeskyněmi, které vznikly erozí vln za tisíce let. Lodní výlety proplouvají mezi útvary a umožňují přístup do menších jeskyní, kam se ze břehu nedostanete. Schody spojují vrchol útesu s několika vyhlídkami podél pobřeží.
Nazarský kaňon se táhne od pobřeží a patří k nejhlubším podmořským soutěskám v Evropě. Tento útvar dosahuje hloubek přes 16 400 stop (5 000 metrů) a vede blízko pobřeží. Topografie kaňonu usměrňuje a zesiluje vlnové systémy Atlantiku, což v zimních měsících vytváří výjimečně vysoké vlny. Tento jev přitahuje surfaře z celého světa. Geologická struktura také ovlivňuje místní rybolov a mořskou biodiverzitu.
Anta Grande do Zambujeiro je neolitická megalitická hrobka ze čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem a patří k největším dolmenům na Pyrenejském poloostrově. Jeho sedm vztyčených žulových kamenů dosahuje výšky až 20 stop (šest metrů) a kdysi neslo stropní kámen o šířce přibližně 16 stop (pět metrů). Památka stojí v otevřené krajině asi osm mil jihozápadně od Évory a zůstala skrytá pod zemním náspem až do vykopávek v 60. letech 20. století, které stavbu odkryly. Pohřební komora sloužila jako rituální prostor pro více pohřbů, zatímco archeologické nálezy naznačují zemědělské komunity zabývající se chovem dobytka. Nízká chodba vede do hlavní komory, kterou obklopují mohutné orthostaty. Nalezené předměty jsou vystaveny v Muzeu v Évoře.
Tuto kapli z 16. století postavili františkánští mniši a její stěny a sloupy jsou pokryty lidskými kostmi a lebkami. Ostatky pocházejí z několika místních hřbitovů a latinský nápis nad vchodem připomíná návštěvníkům pomíjivost života. Interiér se třemi loděmi je dlouhý přibližně 60 stop (18 metrů) a klenutý strop zůstává bílou omítkou. Malý prostor pro sbor s oltářem sousedí s hlavním prostorem.
Ilha Deserta se táhne podél pobřeží Algarve jako úzký bariérový ostrov a označuje nejjižnější bod kontinentálního Portugalska. Neobydlený ostrov přijímá návštěvníky prostřednictvím pravidelných trajektových spojů z Faro. Během letních měsíců funguje jediná restaurace. Krajinu charakterizují duny a pobřežní vegetace, zatímco vlny Atlantiku dosahují pobřeží z velké části bez lidského rozvoje.
Středověké město Castelo de Vide leží v severním Alenteju, blízko španělských hranic. Jeho židovská čtvrť ze 13. století uchovává úzké uličky, domy natřené na bílo a dochovanou synagogu. Hrad ze 13. století se tyčí na kopci nad starým městem a nabízí výhledy do okolní krajiny. V ulicích města vyvěrá několik pramenů; kašna Fonte da Mealhada, mramorová fontána z roku 1548, zásobovala obyvatele a cestující vodou po staletí. Historické centrum ukazuje architekturu různých období, od gotických portálů po barokní fasády.
Cabo da Roca se nachází na útesech 460 stop (140 metrů) nad Atlantikem a označuje nejzápadnější bod pevninského Portugalska a evropského kontinentu. Maják z roku 1772 stojí vedle kamenného kříže s verši básníka Luíse de Camões. Turistické stezky spojují mys s plážemi Praia da Adraga a Praia da Ursa a s pobřežními úseky jižně od Sintry. Na tomto mysu se větry a proudy z otevřeného oceánu setkávají se skalnatým pobřežím a vytvářejí silný příboj.
Palác Monserrate spojuje maurské, gotické a indické architektonické prvky a leží v parku o rozloze 82 akrů (33 hektarů), kde rostou druhy stromů z pěti kontinentů. Palác vznikl v polovině 19. století podle návrhů architekta Jamese Knowlese pro anglického obchodníka Francise Cooka, který panství využíval jako letní sídlo. Interiéry zdobí štuky, zdobené stropy a pestrobarevné dlaždice. Zahrada je rozdělena na zóny s rostlinami z Austrálie, Nového Zélandu, Mexika a Japonska, které propojují klikaté cesty a malé vodopády. Na rozdíl od hojně navštěvovaných paláců, jako je Pena, leží Monserrate asi dvě míle (tři kilometry) od centra Sintry.
Pevnost Sagres stojí na jihozápadním cípu kontinentální Evropy, 60 metrů (200 stop) nad Atlantským oceánem. Stavba současného komplexu začala v 15. století za prince Jindřicha Mořeplavce, s pozdějšími úpravami po zemětřesení v roce 1755. Hradby obklopují náměstí s kamennou růžicí kompasu o průměru 43 metrů (141 stop), jejíž původ a účel jsou stále předmětem debat. Pevnost sloužila jako základna pro výpravy podél afrického pobřeží a je považována za symbol portugalské námořní expanze. Z mysu se nabízí výhledy na útesy a oceán pod nimi.
Tento lávový tunel dlouhý 3,2 míle (5,1 kilometru), který vznikl z prehistorických lávových proudů, obsahuje typické geologické útvary včetně stalaktitů, lávových lavic a bočních galerií. Gruta das Torres tvoří nejdelší jeskynní systém na Azorách na ostrově Pico. Návštěvníci procházejí upravenou cestou prvních 1500 stop (450 metrů) tunelu a míjejí různé úseky, kde se výška stropu pohybuje mezi 6,5 a 50 stopami (2 a 15 metry).
Tento termální pramen ve vavřínovém lese přírodního parku Ribeira dos Caldeirões udržuje teplotu vody 77 stupňů Fahrenheita (25 stupňů Celsia). Bazén je napájen stoupající geotermální vodou vulkanického původu, obklopený kapradinami, mechy a původními rostlinnými druhy Azor. Stezka vede vegetací k pramenům, kde se návštěvníci mohou koupat v přírodních bazénech. Místo leží na silnici mezi Lagoa do Fogo a Ribeira Grande na ostrově São Miguel.
Pico Ruivo dosahuje výšky 6 109 stop (1 862 metrů) a tvoří nejvyšší vrchol Madeiry. Z jeho náhorní plošiny se rozprostírají výhledy na horské hřebeny ostrova, severní pobřeží a za jasných dnů až k jižnímu pobřeží. Zpevněná turistická stezka dlouhá přibližně 1,7 míle (2,8 kilometru) spojuje Pico Ruivo s Pico do Arieiro, třetím nejvyšším vrcholem ostrova. Tato cesta vede tunely, po schodech a podél hřebenů středním masivem. Kratší přístup začíná v Achada do Teixeira se stezkou dlouhou přibližně 0,75 míle (1,2 kilometru) na vrchol. Oblast leží v přírodním parku Madeira, kde na svazích rostou vřes a endemické druhy rostlin.
Tento klášter v centru Alcobaçy patří k největším cisterciáckým stavbám v Evropě a ukazuje přechod portugalské církevní architektury od románského ke gotickému stylu. Komplex založil král Afonso Henriques v roce 1153 a v následujících staletích se rozvinul v důležité náboženské, kulturní a hospodářské centrum. Kostel se třemi loděmi měří na délku přes 348 stop (106 m) a vyniká jasnými proporcemi a střídmou výzdobou. Uvnitř jsou hrobky krále Pedra I. a jeho milenky Inês de Castro, které patří k nejvýznamnějším příkladům portugalského sochařství 14. století. Křížová chodba ze 14. a 15. století propojuje různé klášterní budovy, včetně kapitulní síně, dormitáře mnichů a kuchyně s monumentálním komínem. Místo je od roku 1989 zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.
