Prohlédněte si památky kolem sebe v AROtevírejte truhly v aplikaci
Around Us je stvořen pro váš telefon – namiřte fotoaparát do ulic a objevujte památky a místa kolem sebe v rozšířené realitě.Around Us je stvořen pro váš telefon – truhly se odemykají, když chodíte, objevujete a zachycujete místa v okolí.
Tento výběr italských ostrovů ukazuje různé rysy, od přírodních horkých pramenů po skalnaté útesy a bílé písečné pláže.
Itálie má desítky ostrovů podél všech svých pobřeží, od vod Toskánska po okraje Středozemního moře. Tato sbírka spojuje třicet ostrovů, od jižního Toskánska po Sicílii, včetně Sardinie a Ligurie. Některé jsou známé po celém světě, jiné zůstávají tiché a méně navštěvované, každý má svůj vlastní příběh.
Na ostrovy můžete vyrazit za přírodními horkými prameny a zahradami. Jiné ohromí útesy spadajícími do moře, bílými písečnými plážemi nebo vesnicemi s pestrobarevnými domy. Některé si uchovávají stopy historie, zatímco jiné mají bujnou, nedotčenou přírodu. Jsou místa, kam se lidé vydávají na dovolenou, a jiná, která zůstávají klidná a stranou davů.
Cestování po italských ostrovech nabízí mnoho zážitků. Některá místa žijí místním životem, jiná jsou klidná, kde můžete zapomenout na starosti a užít si ticho.
Tento výběr italských ostrovů ukazuje různé rysy, od přírodních horkých pramenů po skalnaté útesy a bílé písečné pláže.
Itálie má desítky ostrovů podél všech svých pobřeží, od vod Toskánska po okraje Středozemního moře. Tato sbírka spojuje třicet ostrovů, od jižního Toskánska po Sicílii, včetně Sardinie a Ligurie. Některé jsou známé po celém světě, jiné zůstávají tiché a méně navštěvované, každý má svůj vlastní příběh.
Na ostrovy můžete vyrazit za přírodními horkými prameny a zahradami. Jiné ohromí útesy spadajícími do moře, bílými písečnými plážemi nebo vesnicemi s pestrobarevnými domy. Některé si uchovávají stopy historie, zatímco jiné mají bujnou, nedotčenou přírodu. Jsou místa, kam se lidé vydávají na dovolenou, a jiná, která zůstávají klidná a stranou davů.
Cestování po italských ostrovech nabízí mnoho zážitků. Některá místa žijí místním životem, jiná jsou klidná, kde můžete zapomenout na starosti a užít si ticho.
V tomto článku
28 míst k objevení — Nenechte si ujít to poslední!
Capri je ostrov u pobřeží Kampánie, známý svými Faraglioni, skalami vystupujícími z moře, a také Modrou jeskyní, mořskou jeskyní, kde světlo barví vodu do tmavě modra. Ostrov přitahuje cestovatele po staletí a cítíte to v uličkách městečka Capri s kavárnami, obchody a živými terasami. Výše nabízí Anacapri pomalejší tempo. Pobřeží je strmé a skalnaté, s širokými výhledy na Tyrhénské moře.
Ischia je vulkanický ostrov u pobřeží Kampánie. Po staletí je známý svými přírodními horkými prameny. Horká voda vyvěrá ze země nebo z moře a mnoho návštěvníků sem přijíždí jen kvůli tomu. Na ostrově jsou také zahrady, malé rybářské vesnice a pláže, kde každodenní život plyne pomalu a snadno.
Procida leží v Neapolském zálivu a je jedním z menších ostrovů v této oblasti. Je známá svými přístavními nábřežími lemovanými vysokými úzkými domy natřenými v odstínech žluté, oranžové, růžové a červené. V roce 2022 byla Procida jmenována italským hlavním městem kultury, což přilákalo více návštěvníků než obvykle. Na rozdíl od Capri nebo Ischie si zachovala silný místní charakter. Rybáři stále pracují v docích, uličky jsou úzké a stinné a každodenní život plyne pomalu, takže ostrov působí obydleně, ne jako na výstavě.
Ponza je ostrov u pobřeží Lazia, známý strmými útesy spadajícími do moře a malými chráněnými zátokami. Voda mění barvu mezi modrou a zelenou podle světla. Hlavní město má barevné domy, živý přístav a malé restaurace, kde se místní a návštěvníci snadno mísí. V létě se ostrov zaplní, ale udržuje si klidné tempo, které mnohé jiné italské ostrovy ztratily.
Palmarola leží u pobřeží Lazia a dostanete se na ni pouze lodí ze sousedního ostrova Ponza. Ostrov nemá stálé obyvatele a téměř žádné turistické zázemí. Kdo se sem vydá, najde skalnaté útesy spadající přímo do moře, malé zátoky s čistou vodou a ticho, jaké je na italském pobřeží vzácné. V létě zde lodě zastavují, ale ostrov zůstává z velké části ve svém přírodním stavu.
Ventotene je malý ostrov v Tyrhénském moři u pobřeží Lazia. Život zde plyne pomalu. Aut je málo a většina lidí se pohybuje pěšky nebo na malých skútrech úzkými uličkami. Starý římský přístav je vytesán přímo do skály a pobřeží nabízí čistou vodu a bohaté dno, které láká potápěče z celé Itálie. Ostrov je známý svými přírodními rezervacemi a kvalitou podmořského života.
Elba je největší ostrov v Toskánsku a leží u tyrrhénského pobřeží asi 6 mil (10 km) od pevniny. Je známý jako místo, kde Napoleon Bonaparte strávil rok ve vyhnanství po svém prvním abdikaci v roce 1814. Jeho rezidence na ostrově jsou otevřeny návštěvníkům. Kromě této historické kapitoly má Elba rozmanité pobřeží s písečnými plážemi, skalnatými zátokami a klidnými vodami. Vnitrozemí je kopcovité, s vinicemi a malými vesnicemi, kde každodenní život plyne pomalu.
Giglio je malý ostrov u toskánského pobřeží, utvářený žulovými výchozy a čistou vodou. Středověká vesnice Giglio Castello stojí na vrcholu kopce, obklopená starými kamennými zdmi, a dívá se na moře. Dole je přístav, kam přijíždějí trajekty a odehrává se každodenní život. Giglio láká návštěvníky, kteří chtějí potápět, pěšky chodit nebo prostě trávit čas v koutě Toskánska, který zůstává z velké části sám pro sebe.
Capraia leží u toskánského pobřeží a je součástí Toskánského souostroví. Téměř celý ostrov spadá do národního parku, což znamená, že krajina zůstala z velké části nedotčená. Turistické stezky se vinou nízkým křovinatým porostem a podél útesů, které spadají přímo do moře. Vesnice je malá, tempo života je pomalé a přijíždí sem mnohem méně návštěvníků než na ostatní blízké ostrovy.
Pianosa je bývalý vězeňský ostrov u toskánského pobřeží. Po desetiletí byl uzavřen veřejnosti, což umožnilo jeho krajině a divoké přírodě rozvíjet se bez lidských zásahů. Dnes je to chráněná přírodní rezervace, kterou lze navštívit jen s povolením. Stezky se vinou nízkým křovinatým porostem a vody kolem ostrova jsou známé svým mořským životem a průzračností.
Montecristo je malý ostrov u toskánského pobřeží, proslavený románem Alexandra Dumase. Je téměř zcela nepřístupný návštěvníkům. Každý rok se vydává jen velmi malý počet povolení, což z něj činí jedno z nejhůře dostupných míst v celé Itálii. Vegetace je hustá a divoká, s křovinami, starými lesy a zvířaty, která se vyvíjela po desetiletí bez lidských zásahů. Divoké kozy, mořští ptáci a vzácní plazi zde žijí převážně nerušeně. Samota a odlehlost ostrova je cítit okamžitě.
Gorgona je nejmenší z toskánských ostrovů. Leží u ligurského pobřeží a není veřejnosti přístupná v obvyklém smyslu: návštěvy jsou možné jen v rámci organizovaných prohlídek s průvodcem, které se rezervují s velkým předstihem. Většina ostrova funguje jako vězeňská farma, což mu dává neobvyklý ráz. Kdo se na cestu vydá, najde skalnaté pobřeží, hustou vegetaci a ticho, které se jinde hledá těžko.
Palmaria leží kousek od pobřeží Portovenere na ligurském pobřeží a je součástí světového dědictví UNESCO. Ostrov tvoří útesy a malé zátoky, které se svažují do moře. Zůstává z velké části nezastavěný a voda je vždy na dohled. Podél pobřeží vedou úzké stezky, které nabízejí blízký kontakt s mořem a skalnatým břehem.
San Pietro je ostrov u západního pobřeží Sardinie s neobvyklou historií. Jeho jediné město, Carloforte, založili v 18. století janovští rybáři, kteří žili v severní Africe, a tento původ utváří místo dodnes. Slyšíte ho v místním dialektu, ochutnáte v jídle a uvidíte v architektuře. Pobřeží se střídá mezi červenými útesy, které spadají přímo do moře, a chráněnými zátokami s čistou vodou.
Sant'Antioco je ostrov na jihozápadě Sardinie, spojený s pevninou hrází, která existuje po staletí. Ostrov ukrývá fénické a římské pozůstatky, včetně tophetu a malého archeologického muzea v hlavním městě. Podél pobřeží se střídají skalnaté úseky s písčitými plážemi, které bývají méně přeplněné než jiné části Sardinie.
La Maddalena leží u severního cípu Sardinie a je součástí roztroušené skupiny malých ostrovů. Její břehy lemují písečné pláže, kde se mělká voda mění z bledě zelené do tmavě modré. Hlavní město má fungující přístav, kavárny a malé obchody a klidné tempo, které v létě ožije, když přijíždějí lodě z pevniny. Mimo město se klikatí kamenité cesty přes nízké křoviny k malým zátokám, kam se dá dostat jen pěšky nebo lodí.
Caprera je ostrov u severního pobřeží Sardinie, spojený s ostrovem La Maddalena krátkou hrází. Krajina je z velké části nedotčená, s žulovými skalami, borovými lesy a malými zátokami, které jí dávají ráz. Caprera je také místem, kde Giuseppe Garibaldi, jedna z klíčových postav italského sjednocení v 19. století, strávil poslední roky života. Jeho dům, známý jako Casa Bianca, je nyní muzeem přístupným návštěvníkům.
Asinara je ostrov u severozápadního cípu Sardinie, který sloužil po většinu 20. století jako trestanecká kolonie. Přístup veřejnosti byl po desetiletí uzavřen. Dnes je to národní park a návštěvy jsou povoleny, ale omezené. Ostrov je známý svými bílými osly, kteří se volně potulují po zemi. Jejich srst postrádá pigment kvůli vzácné genetické vlastnosti. Protože lidská činnost byla tak dlouho omezena, krajina zůstala z velké části nedotčená. Pláže jsou prázdné, voda je čistá a místo působí opravdu odlehlě.
Tavolara je ostrov u severovýchodním pobřeží Sardinie, který tvoří mohutný vápencový hřeben prudce se zvedající z moře. Útesy spadají téměř svisle do vody a kontrast mezi bledou skálou a tmavě modrým mořem je okamžitě patrný. Voda kolem ostrova je čistá a mělká natolik, že se dá přiblížit lodí. Ostrov má velmi málo obyvatel a působí surově a z velké části nedotčeně. Malá restaurace a hrstka rybářů jsou jedinými skutečnými známkami života. Většina návštěvníků přijíždí lodí z Porto San Paolo nebo Olbie.
Molara je neobydlený ostrov u pobřeží Sardinie. Voda kolem je čistá a klidná, což z něj dělá oblíbené místo pro potápěče a šnorchlisty. Nejsou tu žádné plážové židle ani restaurace, jen skály, borovice a otevřené moře. Lidé, kteří sem přijíždějí, obvykle hledají přírodu a samotu.
Levanzo je malý ostrov u západního pobřeží Sicílie, kde je zakázán provoz aut. Pohybovat se zde znamená chodit pěšky nebo se plavit lodí. Stezky vedou přes suché kopce pokryté křovinami, kolem skalních útvarů a dolů k odlehlým zátokám. Ostrov má velmi málo staveb a jediná vesnice je malá a nenápadná. Blízko pobřeží se nachází jeskyně s pravěkými kresbami starými několik tisíc let. Levanzo je součástí Egadských ostrovů, krátkou plavbou trajektem z Trapani.
Marettimo je nejzápadnější z Egadských ostrovů u pobřeží Sicílie. Je to nejméně navštěvovaný ze tří hlavních ostrovů skupiny. Krajina je skalnatá a kopcovitá, se strmými útesy spadajícími do moře a malými zátokami ukrytými mezi nimi. Na ostrově je velmi málo aut, několik domů u přístavu a stezky vedoucí vnitrozemím. Lidé sem jezdí kvůli chůzi, čisté vodě a pocitu, že jsou daleko od rušnějších míst.
Panarea je nejmenší z Liparských ostrovů a leží u severního pobřeží Sicílie. Ostrov je známý svými bílými krychlovými domy, úzkými pěšinami a malými skalnatými zátokami. Nejsou tu žádná auta, jen tříkolky a lidé pěšky. Přes den je tempo pomalé, ale večer se malé uličky zaplní lidmi, kteří se procházejí a sedí v barech pod širým nebem. Kousek od pobřeží mohou potápěči prozkoumat starověké potopené ruiny na mořském dně.
Stromboli je vulkanický ostrov severně od Sicílie, část Liparských ostrovů. Vulkán v jeho středu chrlí téměř bez přestávky po staletí. Během dne ze vrcholu stále stoupá kouř. V noci mohou návštěvníci vidět zářící lávu stékající po svazích. Pláže s černým pískem a malá vesnice na úpatí dávají ostrovu syrový, přírodní ráz, s vulkánem vždy přítomným na obzoru nad ním.
Filicudi je jedním z nejodlehlejších ostrovů Liparského souostroví u severního pobřeží Sicílie. Jeho vulkanický původ je vidět všude: tmavé skály, strmé svahy a hluboká modrá voda pod nimi. Nejsou tu žádné velké silnice a jen velmi málo aut. Život zde plyne pomalu a jednoduše. Vesnice jsou malé, obyvatel málo. Návštěvníci, kteří sem dorazí, najdou ostrov, který se za dlouhou dobu změnil jen málo.
Alicudi je nejodlehlejší z Liparských ostrovů u severního pobřeží Sicílie. Nejsou tu žádné silnice, žádná auta a jen velmi málo návštěvníků. Domy se drží na svahu vyhaslé sopky a jediný způsob, jak se pohybovat, je pěšky po strmých kamenných cestách nebo na oslu. Život zde plyne pomalu. Ostrov má malý přístav a hrstku stálých obyvatel. Pro každého, kdo chce cítit skutečnou vzdálenost od všeho, Alicudi nabízí přesně to.
Pantelleria leží mezi Sicílií a Tuniskem, blíže k Africe než k pevninské Itálii. Ostrov je vulkanický, a je to vidět: půda je z tmavé lávové skály, kopce jsou drsné a nejsou tu žádné písečné pláže. Místo toho jsou tu přírodní horké prameny, kde se můžete koupat v teplé vodě přímo u moře. Tradiční kamenné domy ostrova, zvané dammusi, mají silné zdi a kopulovité střechy navržené tak, aby zůstaly chladné v letním horku. Pantelleria přitahuje méně návštěvníků než jiné italské ostrovy a udržuje pomalejší tempo života.
Favignana je největší z Egadských ostrovů, hned u západního pobřeží Sicílie. Ostrov má tvar motýla a snadno se prozkoumává na kole. Pobřeží se mění mezi plochými skalami, malými zátokami a místy, kde voda získává tmavě zelenou barvu. V hlavním městě byla stará továrna na zpracování tuňáků přeměněna na muzeum, připomínku doby, kdy zde rybolov tuňáků utvářel každodenní život.
V tomto článku
28 míst k objevení — Nenechte si ujít to poslední!
Capri je ostrov u pobřeží Kampánie, známý svými Faraglioni, skalami vystupujícími z moře, a také Modrou jeskyní, mořskou jeskyní, kde světlo barví vodu do tmavě modra. Ostrov přitahuje cestovatele po staletí a cítíte to v uličkách městečka Capri s kavárnami, obchody a živými terasami. Výše nabízí Anacapri pomalejší tempo. Pobřeží je strmé a skalnaté, s širokými výhledy na Tyrhénské moře.
Ischia je vulkanický ostrov u pobřeží Kampánie. Po staletí je známý svými přírodními horkými prameny. Horká voda vyvěrá ze země nebo z moře a mnoho návštěvníků sem přijíždí jen kvůli tomu. Na ostrově jsou také zahrady, malé rybářské vesnice a pláže, kde každodenní život plyne pomalu a snadno.
Procida leží v Neapolském zálivu a je jedním z menších ostrovů v této oblasti. Je známá svými přístavními nábřežími lemovanými vysokými úzkými domy natřenými v odstínech žluté, oranžové, růžové a červené. V roce 2022 byla Procida jmenována italským hlavním městem kultury, což přilákalo více návštěvníků než obvykle. Na rozdíl od Capri nebo Ischie si zachovala silný místní charakter. Rybáři stále pracují v docích, uličky jsou úzké a stinné a každodenní život plyne pomalu, takže ostrov působí obydleně, ne jako na výstavě.
Ponza je ostrov u pobřeží Lazia, známý strmými útesy spadajícími do moře a malými chráněnými zátokami. Voda mění barvu mezi modrou a zelenou podle světla. Hlavní město má barevné domy, živý přístav a malé restaurace, kde se místní a návštěvníci snadno mísí. V létě se ostrov zaplní, ale udržuje si klidné tempo, které mnohé jiné italské ostrovy ztratily.
Palmarola leží u pobřeží Lazia a dostanete se na ni pouze lodí ze sousedního ostrova Ponza. Ostrov nemá stálé obyvatele a téměř žádné turistické zázemí. Kdo se sem vydá, najde skalnaté útesy spadající přímo do moře, malé zátoky s čistou vodou a ticho, jaké je na italském pobřeží vzácné. V létě zde lodě zastavují, ale ostrov zůstává z velké části ve svém přírodním stavu.
Ventotene je malý ostrov v Tyrhénském moři u pobřeží Lazia. Život zde plyne pomalu. Aut je málo a většina lidí se pohybuje pěšky nebo na malých skútrech úzkými uličkami. Starý římský přístav je vytesán přímo do skály a pobřeží nabízí čistou vodu a bohaté dno, které láká potápěče z celé Itálie. Ostrov je známý svými přírodními rezervacemi a kvalitou podmořského života.
Elba je největší ostrov v Toskánsku a leží u tyrrhénského pobřeží asi 6 mil (10 km) od pevniny. Je známý jako místo, kde Napoleon Bonaparte strávil rok ve vyhnanství po svém prvním abdikaci v roce 1814. Jeho rezidence na ostrově jsou otevřeny návštěvníkům. Kromě této historické kapitoly má Elba rozmanité pobřeží s písečnými plážemi, skalnatými zátokami a klidnými vodami. Vnitrozemí je kopcovité, s vinicemi a malými vesnicemi, kde každodenní život plyne pomalu.
Giglio je malý ostrov u toskánského pobřeží, utvářený žulovými výchozy a čistou vodou. Středověká vesnice Giglio Castello stojí na vrcholu kopce, obklopená starými kamennými zdmi, a dívá se na moře. Dole je přístav, kam přijíždějí trajekty a odehrává se každodenní život. Giglio láká návštěvníky, kteří chtějí potápět, pěšky chodit nebo prostě trávit čas v koutě Toskánska, který zůstává z velké části sám pro sebe.
Capraia leží u toskánského pobřeží a je součástí Toskánského souostroví. Téměř celý ostrov spadá do národního parku, což znamená, že krajina zůstala z velké části nedotčená. Turistické stezky se vinou nízkým křovinatým porostem a podél útesů, které spadají přímo do moře. Vesnice je malá, tempo života je pomalé a přijíždí sem mnohem méně návštěvníků než na ostatní blízké ostrovy.
Pianosa je bývalý vězeňský ostrov u toskánského pobřeží. Po desetiletí byl uzavřen veřejnosti, což umožnilo jeho krajině a divoké přírodě rozvíjet se bez lidských zásahů. Dnes je to chráněná přírodní rezervace, kterou lze navštívit jen s povolením. Stezky se vinou nízkým křovinatým porostem a vody kolem ostrova jsou známé svým mořským životem a průzračností.
Montecristo je malý ostrov u toskánského pobřeží, proslavený románem Alexandra Dumase. Je téměř zcela nepřístupný návštěvníkům. Každý rok se vydává jen velmi malý počet povolení, což z něj činí jedno z nejhůře dostupných míst v celé Itálii. Vegetace je hustá a divoká, s křovinami, starými lesy a zvířaty, která se vyvíjela po desetiletí bez lidských zásahů. Divoké kozy, mořští ptáci a vzácní plazi zde žijí převážně nerušeně. Samota a odlehlost ostrova je cítit okamžitě.
Gorgona je nejmenší z toskánských ostrovů. Leží u ligurského pobřeží a není veřejnosti přístupná v obvyklém smyslu: návštěvy jsou možné jen v rámci organizovaných prohlídek s průvodcem, které se rezervují s velkým předstihem. Většina ostrova funguje jako vězeňská farma, což mu dává neobvyklý ráz. Kdo se na cestu vydá, najde skalnaté pobřeží, hustou vegetaci a ticho, které se jinde hledá těžko.
Palmaria leží kousek od pobřeží Portovenere na ligurském pobřeží a je součástí světového dědictví UNESCO. Ostrov tvoří útesy a malé zátoky, které se svažují do moře. Zůstává z velké části nezastavěný a voda je vždy na dohled. Podél pobřeží vedou úzké stezky, které nabízejí blízký kontakt s mořem a skalnatým břehem.
San Pietro je ostrov u západního pobřeží Sardinie s neobvyklou historií. Jeho jediné město, Carloforte, založili v 18. století janovští rybáři, kteří žili v severní Africe, a tento původ utváří místo dodnes. Slyšíte ho v místním dialektu, ochutnáte v jídle a uvidíte v architektuře. Pobřeží se střídá mezi červenými útesy, které spadají přímo do moře, a chráněnými zátokami s čistou vodou.
Sant'Antioco je ostrov na jihozápadě Sardinie, spojený s pevninou hrází, která existuje po staletí. Ostrov ukrývá fénické a římské pozůstatky, včetně tophetu a malého archeologického muzea v hlavním městě. Podél pobřeží se střídají skalnaté úseky s písčitými plážemi, které bývají méně přeplněné než jiné části Sardinie.
La Maddalena leží u severního cípu Sardinie a je součástí roztroušené skupiny malých ostrovů. Její břehy lemují písečné pláže, kde se mělká voda mění z bledě zelené do tmavě modré. Hlavní město má fungující přístav, kavárny a malé obchody a klidné tempo, které v létě ožije, když přijíždějí lodě z pevniny. Mimo město se klikatí kamenité cesty přes nízké křoviny k malým zátokám, kam se dá dostat jen pěšky nebo lodí.
Caprera je ostrov u severního pobřeží Sardinie, spojený s ostrovem La Maddalena krátkou hrází. Krajina je z velké části nedotčená, s žulovými skalami, borovými lesy a malými zátokami, které jí dávají ráz. Caprera je také místem, kde Giuseppe Garibaldi, jedna z klíčových postav italského sjednocení v 19. století, strávil poslední roky života. Jeho dům, známý jako Casa Bianca, je nyní muzeem přístupným návštěvníkům.
Asinara je ostrov u severozápadního cípu Sardinie, který sloužil po většinu 20. století jako trestanecká kolonie. Přístup veřejnosti byl po desetiletí uzavřen. Dnes je to národní park a návštěvy jsou povoleny, ale omezené. Ostrov je známý svými bílými osly, kteří se volně potulují po zemi. Jejich srst postrádá pigment kvůli vzácné genetické vlastnosti. Protože lidská činnost byla tak dlouho omezena, krajina zůstala z velké části nedotčená. Pláže jsou prázdné, voda je čistá a místo působí opravdu odlehlě.
Tavolara je ostrov u severovýchodním pobřeží Sardinie, který tvoří mohutný vápencový hřeben prudce se zvedající z moře. Útesy spadají téměř svisle do vody a kontrast mezi bledou skálou a tmavě modrým mořem je okamžitě patrný. Voda kolem ostrova je čistá a mělká natolik, že se dá přiblížit lodí. Ostrov má velmi málo obyvatel a působí surově a z velké části nedotčeně. Malá restaurace a hrstka rybářů jsou jedinými skutečnými známkami života. Většina návštěvníků přijíždí lodí z Porto San Paolo nebo Olbie.
Molara je neobydlený ostrov u pobřeží Sardinie. Voda kolem je čistá a klidná, což z něj dělá oblíbené místo pro potápěče a šnorchlisty. Nejsou tu žádné plážové židle ani restaurace, jen skály, borovice a otevřené moře. Lidé, kteří sem přijíždějí, obvykle hledají přírodu a samotu.
Levanzo je malý ostrov u západního pobřeží Sicílie, kde je zakázán provoz aut. Pohybovat se zde znamená chodit pěšky nebo se plavit lodí. Stezky vedou přes suché kopce pokryté křovinami, kolem skalních útvarů a dolů k odlehlým zátokám. Ostrov má velmi málo staveb a jediná vesnice je malá a nenápadná. Blízko pobřeží se nachází jeskyně s pravěkými kresbami starými několik tisíc let. Levanzo je součástí Egadských ostrovů, krátkou plavbou trajektem z Trapani.
Marettimo je nejzápadnější z Egadských ostrovů u pobřeží Sicílie. Je to nejméně navštěvovaný ze tří hlavních ostrovů skupiny. Krajina je skalnatá a kopcovitá, se strmými útesy spadajícími do moře a malými zátokami ukrytými mezi nimi. Na ostrově je velmi málo aut, několik domů u přístavu a stezky vedoucí vnitrozemím. Lidé sem jezdí kvůli chůzi, čisté vodě a pocitu, že jsou daleko od rušnějších míst.
Panarea je nejmenší z Liparských ostrovů a leží u severního pobřeží Sicílie. Ostrov je známý svými bílými krychlovými domy, úzkými pěšinami a malými skalnatými zátokami. Nejsou tu žádná auta, jen tříkolky a lidé pěšky. Přes den je tempo pomalé, ale večer se malé uličky zaplní lidmi, kteří se procházejí a sedí v barech pod širým nebem. Kousek od pobřeží mohou potápěči prozkoumat starověké potopené ruiny na mořském dně.
Stromboli je vulkanický ostrov severně od Sicílie, část Liparských ostrovů. Vulkán v jeho středu chrlí téměř bez přestávky po staletí. Během dne ze vrcholu stále stoupá kouř. V noci mohou návštěvníci vidět zářící lávu stékající po svazích. Pláže s černým pískem a malá vesnice na úpatí dávají ostrovu syrový, přírodní ráz, s vulkánem vždy přítomným na obzoru nad ním.
Filicudi je jedním z nejodlehlejších ostrovů Liparského souostroví u severního pobřeží Sicílie. Jeho vulkanický původ je vidět všude: tmavé skály, strmé svahy a hluboká modrá voda pod nimi. Nejsou tu žádné velké silnice a jen velmi málo aut. Život zde plyne pomalu a jednoduše. Vesnice jsou malé, obyvatel málo. Návštěvníci, kteří sem dorazí, najdou ostrov, který se za dlouhou dobu změnil jen málo.
Alicudi je nejodlehlejší z Liparských ostrovů u severního pobřeží Sicílie. Nejsou tu žádné silnice, žádná auta a jen velmi málo návštěvníků. Domy se drží na svahu vyhaslé sopky a jediný způsob, jak se pohybovat, je pěšky po strmých kamenných cestách nebo na oslu. Život zde plyne pomalu. Ostrov má malý přístav a hrstku stálých obyvatel. Pro každého, kdo chce cítit skutečnou vzdálenost od všeho, Alicudi nabízí přesně to.
Pantelleria leží mezi Sicílií a Tuniskem, blíže k Africe než k pevninské Itálii. Ostrov je vulkanický, a je to vidět: půda je z tmavé lávové skály, kopce jsou drsné a nejsou tu žádné písečné pláže. Místo toho jsou tu přírodní horké prameny, kde se můžete koupat v teplé vodě přímo u moře. Tradiční kamenné domy ostrova, zvané dammusi, mají silné zdi a kopulovité střechy navržené tak, aby zůstaly chladné v letním horku. Pantelleria přitahuje méně návštěvníků než jiné italské ostrovy a udržuje pomalejší tempo života.
Favignana je největší z Egadských ostrovů, hned u západního pobřeží Sicílie. Ostrov má tvar motýla a snadno se prozkoumává na kole. Pobřeží se mění mezi plochými skalami, malými zátokami a místy, kde voda získává tmavě zelenou barvu. V hlavním městě byla stará továrna na zpracování tuňáků přeměněna na muzeum, připomínku doby, kdy zde rybolov tuňáků utvářel každodenní život.
Capri je ostrov u pobřeží Kampánie, známý svými Faraglioni, skalami vystupujícími z moře, a také Modrou jeskyní, mořskou jeskyní, kde světlo barví vodu do tmavě modra. Ostrov přitahuje cestovatele po staletí a cítíte to v uličkách městečka Capri s kavárnami, obchody a živými terasami. Výše nabízí Anacapri pomalejší tempo. Pobřeží je strmé a skalnaté, s širokými výhledy na Tyrhénské moře.
Ischia je vulkanický ostrov u pobřeží Kampánie. Po staletí je známý svými přírodními horkými prameny. Horká voda vyvěrá ze země nebo z moře a mnoho návštěvníků sem přijíždí jen kvůli tomu. Na ostrově jsou také zahrady, malé rybářské vesnice a pláže, kde každodenní život plyne pomalu a snadno.
Procida leží v Neapolském zálivu a je jedním z menších ostrovů v této oblasti. Je známá svými přístavními nábřežími lemovanými vysokými úzkými domy natřenými v odstínech žluté, oranžové, růžové a červené. V roce 2022 byla Procida jmenována italským hlavním městem kultury, což přilákalo více návštěvníků než obvykle. Na rozdíl od Capri nebo Ischie si zachovala silný místní charakter. Rybáři stále pracují v docích, uličky jsou úzké a stinné a každodenní život plyne pomalu, takže ostrov působí obydleně, ne jako na výstavě.
Ponza je ostrov u pobřeží Lazia, známý strmými útesy spadajícími do moře a malými chráněnými zátokami. Voda mění barvu mezi modrou a zelenou podle světla. Hlavní město má barevné domy, živý přístav a malé restaurace, kde se místní a návštěvníci snadno mísí. V létě se ostrov zaplní, ale udržuje si klidné tempo, které mnohé jiné italské ostrovy ztratily.
Palmarola leží u pobřeží Lazia a dostanete se na ni pouze lodí ze sousedního ostrova Ponza. Ostrov nemá stálé obyvatele a téměř žádné turistické zázemí. Kdo se sem vydá, najde skalnaté útesy spadající přímo do moře, malé zátoky s čistou vodou a ticho, jaké je na italském pobřeží vzácné. V létě zde lodě zastavují, ale ostrov zůstává z velké části ve svém přírodním stavu.
Ventotene je malý ostrov v Tyrhénském moři u pobřeží Lazia. Život zde plyne pomalu. Aut je málo a většina lidí se pohybuje pěšky nebo na malých skútrech úzkými uličkami. Starý římský přístav je vytesán přímo do skály a pobřeží nabízí čistou vodu a bohaté dno, které láká potápěče z celé Itálie. Ostrov je známý svými přírodními rezervacemi a kvalitou podmořského života.
Elba je největší ostrov v Toskánsku a leží u tyrrhénského pobřeží asi 6 mil (10 km) od pevniny. Je známý jako místo, kde Napoleon Bonaparte strávil rok ve vyhnanství po svém prvním abdikaci v roce 1814. Jeho rezidence na ostrově jsou otevřeny návštěvníkům. Kromě této historické kapitoly má Elba rozmanité pobřeží s písečnými plážemi, skalnatými zátokami a klidnými vodami. Vnitrozemí je kopcovité, s vinicemi a malými vesnicemi, kde každodenní život plyne pomalu.
Giglio je malý ostrov u toskánského pobřeží, utvářený žulovými výchozy a čistou vodou. Středověká vesnice Giglio Castello stojí na vrcholu kopce, obklopená starými kamennými zdmi, a dívá se na moře. Dole je přístav, kam přijíždějí trajekty a odehrává se každodenní život. Giglio láká návštěvníky, kteří chtějí potápět, pěšky chodit nebo prostě trávit čas v koutě Toskánska, který zůstává z velké části sám pro sebe.
Capraia leží u toskánského pobřeží a je součástí Toskánského souostroví. Téměř celý ostrov spadá do národního parku, což znamená, že krajina zůstala z velké části nedotčená. Turistické stezky se vinou nízkým křovinatým porostem a podél útesů, které spadají přímo do moře. Vesnice je malá, tempo života je pomalé a přijíždí sem mnohem méně návštěvníků než na ostatní blízké ostrovy.
Pianosa je bývalý vězeňský ostrov u toskánského pobřeží. Po desetiletí byl uzavřen veřejnosti, což umožnilo jeho krajině a divoké přírodě rozvíjet se bez lidských zásahů. Dnes je to chráněná přírodní rezervace, kterou lze navštívit jen s povolením. Stezky se vinou nízkým křovinatým porostem a vody kolem ostrova jsou známé svým mořským životem a průzračností.
Montecristo je malý ostrov u toskánského pobřeží, proslavený románem Alexandra Dumase. Je téměř zcela nepřístupný návštěvníkům. Každý rok se vydává jen velmi malý počet povolení, což z něj činí jedno z nejhůře dostupných míst v celé Itálii. Vegetace je hustá a divoká, s křovinami, starými lesy a zvířaty, která se vyvíjela po desetiletí bez lidských zásahů. Divoké kozy, mořští ptáci a vzácní plazi zde žijí převážně nerušeně. Samota a odlehlost ostrova je cítit okamžitě.
Gorgona je nejmenší z toskánských ostrovů. Leží u ligurského pobřeží a není veřejnosti přístupná v obvyklém smyslu: návštěvy jsou možné jen v rámci organizovaných prohlídek s průvodcem, které se rezervují s velkým předstihem. Většina ostrova funguje jako vězeňská farma, což mu dává neobvyklý ráz. Kdo se na cestu vydá, najde skalnaté pobřeží, hustou vegetaci a ticho, které se jinde hledá těžko.
Palmaria leží kousek od pobřeží Portovenere na ligurském pobřeží a je součástí světového dědictví UNESCO. Ostrov tvoří útesy a malé zátoky, které se svažují do moře. Zůstává z velké části nezastavěný a voda je vždy na dohled. Podél pobřeží vedou úzké stezky, které nabízejí blízký kontakt s mořem a skalnatým břehem.
San Pietro je ostrov u západního pobřeží Sardinie s neobvyklou historií. Jeho jediné město, Carloforte, založili v 18. století janovští rybáři, kteří žili v severní Africe, a tento původ utváří místo dodnes. Slyšíte ho v místním dialektu, ochutnáte v jídle a uvidíte v architektuře. Pobřeží se střídá mezi červenými útesy, které spadají přímo do moře, a chráněnými zátokami s čistou vodou.
Sant'Antioco je ostrov na jihozápadě Sardinie, spojený s pevninou hrází, která existuje po staletí. Ostrov ukrývá fénické a římské pozůstatky, včetně tophetu a malého archeologického muzea v hlavním městě. Podél pobřeží se střídají skalnaté úseky s písčitými plážemi, které bývají méně přeplněné než jiné části Sardinie.
La Maddalena leží u severního cípu Sardinie a je součástí roztroušené skupiny malých ostrovů. Její břehy lemují písečné pláže, kde se mělká voda mění z bledě zelené do tmavě modré. Hlavní město má fungující přístav, kavárny a malé obchody a klidné tempo, které v létě ožije, když přijíždějí lodě z pevniny. Mimo město se klikatí kamenité cesty přes nízké křoviny k malým zátokám, kam se dá dostat jen pěšky nebo lodí.
Caprera je ostrov u severního pobřeží Sardinie, spojený s ostrovem La Maddalena krátkou hrází. Krajina je z velké části nedotčená, s žulovými skalami, borovými lesy a malými zátokami, které jí dávají ráz. Caprera je také místem, kde Giuseppe Garibaldi, jedna z klíčových postav italského sjednocení v 19. století, strávil poslední roky života. Jeho dům, známý jako Casa Bianca, je nyní muzeem přístupným návštěvníkům.
Asinara je ostrov u severozápadního cípu Sardinie, který sloužil po většinu 20. století jako trestanecká kolonie. Přístup veřejnosti byl po desetiletí uzavřen. Dnes je to národní park a návštěvy jsou povoleny, ale omezené. Ostrov je známý svými bílými osly, kteří se volně potulují po zemi. Jejich srst postrádá pigment kvůli vzácné genetické vlastnosti. Protože lidská činnost byla tak dlouho omezena, krajina zůstala z velké části nedotčená. Pláže jsou prázdné, voda je čistá a místo působí opravdu odlehlě.
Tavolara je ostrov u severovýchodním pobřeží Sardinie, který tvoří mohutný vápencový hřeben prudce se zvedající z moře. Útesy spadají téměř svisle do vody a kontrast mezi bledou skálou a tmavě modrým mořem je okamžitě patrný. Voda kolem ostrova je čistá a mělká natolik, že se dá přiblížit lodí. Ostrov má velmi málo obyvatel a působí surově a z velké části nedotčeně. Malá restaurace a hrstka rybářů jsou jedinými skutečnými známkami života. Většina návštěvníků přijíždí lodí z Porto San Paolo nebo Olbie.
Molara je neobydlený ostrov u pobřeží Sardinie. Voda kolem je čistá a klidná, což z něj dělá oblíbené místo pro potápěče a šnorchlisty. Nejsou tu žádné plážové židle ani restaurace, jen skály, borovice a otevřené moře. Lidé, kteří sem přijíždějí, obvykle hledají přírodu a samotu.
Levanzo je malý ostrov u západního pobřeží Sicílie, kde je zakázán provoz aut. Pohybovat se zde znamená chodit pěšky nebo se plavit lodí. Stezky vedou přes suché kopce pokryté křovinami, kolem skalních útvarů a dolů k odlehlým zátokám. Ostrov má velmi málo staveb a jediná vesnice je malá a nenápadná. Blízko pobřeží se nachází jeskyně s pravěkými kresbami starými několik tisíc let. Levanzo je součástí Egadských ostrovů, krátkou plavbou trajektem z Trapani.
Marettimo je nejzápadnější z Egadských ostrovů u pobřeží Sicílie. Je to nejméně navštěvovaný ze tří hlavních ostrovů skupiny. Krajina je skalnatá a kopcovitá, se strmými útesy spadajícími do moře a malými zátokami ukrytými mezi nimi. Na ostrově je velmi málo aut, několik domů u přístavu a stezky vedoucí vnitrozemím. Lidé sem jezdí kvůli chůzi, čisté vodě a pocitu, že jsou daleko od rušnějších míst.
Panarea je nejmenší z Liparských ostrovů a leží u severního pobřeží Sicílie. Ostrov je známý svými bílými krychlovými domy, úzkými pěšinami a malými skalnatými zátokami. Nejsou tu žádná auta, jen tříkolky a lidé pěšky. Přes den je tempo pomalé, ale večer se malé uličky zaplní lidmi, kteří se procházejí a sedí v barech pod širým nebem. Kousek od pobřeží mohou potápěči prozkoumat starověké potopené ruiny na mořském dně.
Stromboli je vulkanický ostrov severně od Sicílie, část Liparských ostrovů. Vulkán v jeho středu chrlí téměř bez přestávky po staletí. Během dne ze vrcholu stále stoupá kouř. V noci mohou návštěvníci vidět zářící lávu stékající po svazích. Pláže s černým pískem a malá vesnice na úpatí dávají ostrovu syrový, přírodní ráz, s vulkánem vždy přítomným na obzoru nad ním.
Filicudi je jedním z nejodlehlejších ostrovů Liparského souostroví u severního pobřeží Sicílie. Jeho vulkanický původ je vidět všude: tmavé skály, strmé svahy a hluboká modrá voda pod nimi. Nejsou tu žádné velké silnice a jen velmi málo aut. Život zde plyne pomalu a jednoduše. Vesnice jsou malé, obyvatel málo. Návštěvníci, kteří sem dorazí, najdou ostrov, který se za dlouhou dobu změnil jen málo.
Alicudi je nejodlehlejší z Liparských ostrovů u severního pobřeží Sicílie. Nejsou tu žádné silnice, žádná auta a jen velmi málo návštěvníků. Domy se drží na svahu vyhaslé sopky a jediný způsob, jak se pohybovat, je pěšky po strmých kamenných cestách nebo na oslu. Život zde plyne pomalu. Ostrov má malý přístav a hrstku stálých obyvatel. Pro každého, kdo chce cítit skutečnou vzdálenost od všeho, Alicudi nabízí přesně to.
Pantelleria leží mezi Sicílií a Tuniskem, blíže k Africe než k pevninské Itálii. Ostrov je vulkanický, a je to vidět: půda je z tmavé lávové skály, kopce jsou drsné a nejsou tu žádné písečné pláže. Místo toho jsou tu přírodní horké prameny, kde se můžete koupat v teplé vodě přímo u moře. Tradiční kamenné domy ostrova, zvané dammusi, mají silné zdi a kopulovité střechy navržené tak, aby zůstaly chladné v letním horku. Pantelleria přitahuje méně návštěvníků než jiné italské ostrovy a udržuje pomalejší tempo života.
Favignana je největší z Egadských ostrovů, hned u západního pobřeží Sicílie. Ostrov má tvar motýla a snadno se prozkoumává na kole. Pobřeží se mění mezi plochými skalami, malými zátokami a místy, kde voda získává tmavě zelenou barvu. V hlavním městě byla stará továrna na zpracování tuňáků přeměněna na muzeum, připomínku doby, kdy zde rybolov tuňáků utvářel každodenní život.
Pokud plánujete navštívit několik ostrovů, zkontrolujte před cestou spojení lodí. Některé ostrovy nemají pravidelné spojení, zejména mimo hlavní sezónu. Vyhledání místního průvodce nebo webu námořní dopravy vám může pomoci naplánovat výlety bez překvapení.
