Isabel II Reservoir, Nádrž v Níjaru, Andalusie, Španělsko

Nádrž Isabel II je stavba pro skladování vody poblíž Níjaru v Andalusii, postavená v polovině 19. století s kamennou zdí vysokou asi 35 stop (10,5 metru) a dlouhou přibližně 145 stop (44 metrů). Zařízení původně zahrnovalo kanály, potrubí a oblouky navržené k rozvodu vody do blízkých zemědělských oblastí, ačkoli dnes jsou vidět jen části původní konstrukce.

Stavba začala před více než 150 lety a byla dokončena kolem roku 1850 architektem Jerónimem Rosem, přičemž projekt slavnostně otevřela sama královna. Nádrž selhala během desetiletí, protože usazeniny z nepravidelných srážek zaplnily povodí, takže struktura nemohla zadržovat vodu a byla neúčinná pro zamýšlený účel.

Nádrž byla pojmenována na počest královny Isabely II., což odráží uznání projektu španělskými úřady v té době. Místo odhaluje, jak místní komunity historicky organizovaly svůj vztah k vodním zdrojům, aby udržely zemědělství a každodenní život v tomto suchém regionu.

Místo je přístupné autem z Níjaru po malé silnici a prašné cestě jen několik kilometrů daleko, což z něj činí snadnou návštěvu z města. Návštěvníci mohou kráčet po nezpevněných cestách a prohlédnout si zbývající kamennou zeď a části kanálu, přičemž si užijí klidné venkovské okolí a tvar krajiny.

Místo nabízí vzácný příklad infrastrukturního projektu z 19. století, který selhal, protože plánovači podcenili zatížení sedimenty a srážkové vzorce v tomto suchém regionu. Návštěvníci stojí před lekcí o omezeních inženýrství a o tom, jak klima a geografie mohou porazit i ty nejambicióznější plány minulosti.