Archbishop's Palace, Madrid, Arcibiskupský palác v Madridu, Španělsko

Arcibiskupský palác zaujímá trojúhelníkový blok v historickém centru Madridu. Omítnuté fasády se zvedají tři až čtyři podlaží nad žulovými sokly, střechy mají vikýře; okna mají tmavé dřevěné okenice a malé kované balkony. Umělecky nejcennějším prvkem je portál v průchodu Panecillo u baziliky San Miguel s pro madridské baroko typickými oušky.

Palác vznikl v druhé třetině 18. století za vlády Karla III., kdy Madrid ještě nebyl samostatnou diecézí. Sloužil jako madridské sídlo toledského arcibiskupa a vznikl z podnětu kardinála-infanta Luise Antonia de Borbón y Farnesio a kardinála Francisca Antonia de Lorenzana. V roce 1885 se po zřízení diecéze Madrid-Alcalá stal sídlem jejího prvního biskupa Narcisa Martíneze Izquierda, který zde žil až do svého zavraždění v roce 1886. Do roku 1907 v něm sídlil madridský koncilní seminář a v roce 2004 jej město restaurovalo z prostředků nadace Cajamadrid.

Vstup do budovy z ulice Calle de la Pasa dal vzniknout madridskému rčení „el que no pasa por la calle de la Pasa, no se casa“ — kdo neprojde ulicí Pasa, ten se neožení —, které odkazuje na podmínky katolického sňatku. Palác také ukrývá diecézní archiv a úřady církevní provincie.

Palác zaujímá trojúhelníkový blok vymezený náměstím Conde de Barajas, ulicemi de la Pasa a San Justo, průchodem Panecillo a náměstím Puerta Cerrada. Jeho nejcennější prvek, portál v průchodu Panecillo vedle papežské baziliky San Miguel, je nejlépe vidět právě z této úzké uličky. Terén je svažitý, a proto má budova podle strany tři nebo čtyři podlaží.

Umělecky nejcennějším prvkem je portál v průchodu Pasadizo del Panecillo u papežské baziliky San Miguel, jehož rám má pro madridské baroko typické „uši“ (orejeras). Madridské pořekadlo tvrdilo, že kdo neprojde ulicí Calle de la Pasa, kde má palác vchod, ten se neožení.