Arco de Ladrillo, Valladolid, Železniční oblouk ve Valladolidu, Španělsko

Cihelný oblouk je cihlový oblouk překlenující madridskou železniční trať ve Valladolidu, postavený výhradně z hliněných cihel. Stavba má zakřivený design podepřený pevnými základy na obou stranách.

Oblouk vznikl roku 1856, těsně před položením kolejí Madrid–Hendaye, a platí za první železniční stavbu Valladolidu. Původ je sporný: připisuje se Juliánu Sánchezovi jako vzor oblouků tunelových portálů na zakázku Compañía de los Caminos de Hierro del Norte de España, inženýru Venanciu del Valle nebo nejpravděpodobněji Joaquínu Fernándezu Gamboovi, který jej nechal postavit na důkaz pevnosti cihel ze své továrny. Plánované zakrytí trati hrozilo rozebráním a přemístěním; zrušení projektu jeho zachování zajistilo.

Název Arco de Ladrillo znamená „cihlový oblouk“ podle 147 276 plných cihel, z nichž 34 680 je viditelných a každá měří 22,2 cm na délku, 14 cm na šířku a 5 cm na výšku. Oblouk nemá známé praktické využití a mohl být postaven jako demonstrace v rivalitě železa a cihly na konci 19. století.

Oblouk přemosťuje koleje trati Madrid–Hendaye u nádraží Valladolid-Campo Grande, takže se pozoruje z okolních ulic a z nástupišť, nikoli pěším přibližováním. Obě opěry nejsou souměrné: jedna je široká 6,50 m a vysoká 2,60 m, druhá 6,62 m široká a 1,71 m vysoká. Horní plocha opěr je omítnutá, pravděpodobně kvůli lepší vodotěsnosti.

Klenutý tvar vytváří neobvyklou akustickou vlastnost, kde se zvuk šíří a odráží neočekávanými způsoby. To z něj činí zajímavé místo pro zážitek, jak architektura ovlivňuje zvuk.