Santa Maria la Major d'Inca, Budova kostela v Ince ve Španělsku.

Santa Maria la Major je barokní kostel v Ince na Mallorce s fasádou z místního pískovce. Interiér má dvanáct bočních kaplí a apsidu s pozlaceným hlavním oltářem od Josého Sastreho, obklopeným anděly vyřezanými Guillermem Galmésem. Samostatná kamenná zvonice z 16.–17. století s lomenými oblouky stojí odděleně od hlavního průčelí.

První farní kostel je doložen roku 1248, kdy patřil templářskému řádu; písemné zmínky začínají odkazem Marie Cizayi z roku 1256. Druhá stavba byla financována v první čtvrtině 14. století, což připomíná náhrobní deska Guillema Sabadella, zemřelého roku 1329, v kapli Santo Cristo. Roku 1703 bylo faráři Miquelu Santandreuovi oznámeno zchátralý stav chrámu a současný kostel vznikl v 18. a 19. století.

Křestní kaple vedle vchodu uchovává deskový obraz Santa Maria la Major, který v roce 1373 namaloval Joan Daurer a který je nejstarší mallorskou malbou se známým autorem. Je zde i dřevěný naviják používaný k ponoření novorozenců při křtu, zvyk oficiálně zrušený roku 1250.

Kostel stojí mezi ulicemi Carrer de la Sirena, Carrer de la Campana a náměstím Plaça d'Orient, kde má adresu číslo 36. Zvonice je oddělená od hlavního průčelí a slouží jako orientační bod při pěší cestě starým centrem. Boční vrata jsou ta, nad nimiž je obraz Panny Marie Andělské.

Na východním průčelí je socha mořské panny se dvěma ocasy, která dala jméno ulici. Může pocházet z prvního kostela a jedna hypotéza ji spojuje s templáři, kteří měli v Ince majetky udělené Jakubem I. poblíž kostela.