Petrikirche, Zbořená církevní budova v Berlíně-Mitte, Německo

Kostel svatého Petra byl církevní budova v Berlíně-Mitte s eklektickým designem s renesančními vlivy, vyznačující se čtyřpolovým klenutým hlavním loďstvím a propracovanými nástěnnými dekoracemi po celém interiéru. Interiér obsahoval vybavení z jiných kostelů, včetně hlavního oltáře z jezuitského kostela z roku 1754 v Bruselu a bronzových zvonů odlitých v Rakousku.

Kostel byl založen kolem roku 1230 na přirozeném vyvýšení a prošel několika rekonstrukcemi během staletí. Byl zbořen v roce 1964 kvůli válečným škodám, což vymazalo orientační bod z panoramatu města.

Kostel sloužil jako místo setkávání, kde Berlíňané praktikovali svou víru po staletí, přičemž interiér odrážel duchovní tradice, které utvářely život v této čtvrti. Jeho role jako komunitního centra z něj učinila významné pro generace věřících.

Místo lze nyní prozkoumat pouze prostřednictvím historických záznamů a archivních materiálů, protože nejsou vidět žádné ruiny ani pozůstatky. Návštěvníci, kteří se chtějí dozvědět více, by měli navštívit nedaleká muzea v Berlíně-Mitte, aby objevili historii a význam této zbořené stavby.

Budova ukrývala varhany Alberta Keatese z roku 1900 s 16 registry a 816 píšťalami, které se pravidelně používaly při bohoslužbách. Tento propracovaný nástroj byl technicky pozoruhodný pro svou dobu a hrál roli v liturgickém životě kostela.