Kiyotaki-dera, Buddhistický chrám v Cučiura v Japonsku

Kijotaki-dera je chrám školy Šingon, větve Buzan-ha, na severním okraji Cučiury a 26. zastávka poutní cesty Bandó Sandžúsankannon. Na areál se vstupuje dvoupatrovou branou Nió-mon s postavami strážců, poté schody vedou k hlavní síni s jehlanovitou střechou; mezi nemnoha dalšími stavbami je zvonice a níže leží obydlí opata.

Podle tradice chrámu sahá jeho počátek do roku 607, kdy byla na hoře Rjúgamine za chrámem umístěna socha Šó Kannon připisovaná princi Šótokuovi. Roku 807 ji kněz Tokuicu přenesl na úbočí hory a později byla na dnešním místě postavena síň Kannon. Chrám získal šuindžó od šógunátu Edo; hlavní síň v roce 1969 vyhořela, brána sanmon postavená v letech 1830–1844 se dochovala.

Chrám je 26. zastávkou poutní cesty Bandó Sandžúsankannon a nazývá se také Kijotaki Kannon. Jeho goeika vyjadřuje slib zachovat čisté srdce, když už člověk přišel sem k modlitbě. Hlavním obrazem je Šó Kannon a chrám patří k větvi Buzan buddhismu Šingon.

Chrám stojí na svahu při severním okraji Cučiury a vede k němu stoupání; prochází se branou Niō-mon, dvoupatrovou věžovou branou se dvěma strážci Niō, a pak se vystoupá po schodech na terasu s Hondó a zvonicí. Obyty opata a mnichů jsou níže.

Hlavní síň shořela roku 1969 při požáru neznámého původu; nejstarší dochovanou stavbou je horská brána (sammon) postavená v letech 1830–1844. Má podobu věžové brány se dvěma strážci Nió po stranách průchodu a po schodech se z ní vystupuje na terasu areálu.