Hakusan Chūkyo Shrine, Šintoistická svatyně v Gudžó, Japonsko

Svatyně Hakusan Čúkjó stojí při soutoku řek Išiúči a Mijagawa v Širotori v Gudžó, s mostem přes přístupovou cestu. Její dřevěná modlitební síň, znovu postavená roku 1856, spočívá na vysokých sloupech nad kamenným základem; má svislé zvětralé desky, přečnívající střechu s odkrytými krokvemi a posvátné lano s bílými klikatými proužky na průčelí. Pod prkennou horní částí je vyřezávaný panel a před ní nízký bílý plot s japonskou tabulkou.

Podle tradice byla svatyně založena roku 82 za císaře Keikō, kdy božstvo vydalo věštbu na hoře Funao. Roku 717 mnich Taičó rozšířil areál a opravil síň. Roku 735 vyslal císař Šómu Kibiho no Makibiho s posvátným mečem a zakázal kácení stromů; Makibi nechal změnit zápis názvu vesnice. Současná hlavní síň byla přestavěna roku 1856.

Název svatyně pochází z její polohy na půli cesty mezi Nagataki a vrcholem na staré poutní cestě k Hakušanu z Mino. Každý květen dvě miko předvádějí pětidílný tanec kagura za hudby gagaku z roku 1120, zvyk, který Gujō prohlásilo za nemateriální lidovou kulturní památku. V říjnu slavnost Gedonage oslavuje sklizeň.

Svatyně stojí na levém břehu řeky Ishidó u soutoku přítoku Miyagawa a k přístupové cestě vede most. Autem je to asi 12 km, zhruba 20 minut, od michi-no-eki Hakusan Bunka no Sato Nagataki po silnicích 314 a 127. Linka Ishidó dopravce Shirotori Kōtsū jezdí asi třikrát denně tam i zpět k zastávce Uwazaisho, 300 m jižně, ale ne v neděli a o svátcích; polední spoj je na objednání.

V areálu rostou cedr Jōan-sugi a bukový prales, které byly 13. listopadu 1974 prohlášeny za přírodní památku prefektury. Svatyně také uchovává bronzovou sochu Kokūzō Bosatsu, kterou podle tradice daroval Fujiwara no Hidehira roku 1184.