Kaichū Inari Shrine, svatyně Inari v Šindžuku, Tokio, Japonsko

Kaičú Inari-džindža je malá svatyně Inari ve čtvrti Hjakunin-čó v Šindžuku, asi 100 m západně od stanice JR Šin-Ókubo. Vysoký kamenný sloup vpravo nese jméno 中稲荷神社 svislými černými znaky; nalevo od něj červeně natřený dřevěný rám se sedlovou střechou chrání velkou světle šedou lucernu s tmavými značkami. Výše probíhá tmavý dřevěný mřížový trám a dále vlevo kulatý kamenný sloup nese trám s bílými papírovými proužky.

Svatyně byla založena roku 1533 na konci období Muromači, kdy byl Inari no Ókami uctíván jako ochranné božstvo Ókuba. V období Edo zde šógunát Tokugawa umístil sbor sta mušketýrů, podle něhož dostala čtvrť Hjakunin-čó jméno. Hlavní síň shořela při náletu v roce 1945 a byla obnovena v roce 1960 ze dřeva darovaného svatyní Ise.

Svatyně je známá tím, že přináší prospěch v hazardních hrách, a její jméno Kaičú („všichni zasáhnou“) pochází z legendy: důstojník dělostřelectva z období Edo ve snu spatřil božstvo Inari a poté při každém cvičení zasáhl cíl. Výroční slavnost zahrnuje průvod mušketýrského sboru Hjakunin-tai, zapsaný roku 2002 jako nemateriální lidová kulturní památka čtvrti Šindžuku.

Svatyně je přístupná z ulice, ale leží v úzké uličce, které lze snadno přehlédnout. Návštěvníci by měli procházet ulicemi Šindžuku pomalu a hledat červenou bránu torii, aby našli skromný vchod.

Jméno Kaičú znamená „trefit pokaždé“: střelec stovky mušketýrů šógunátu Tokugawa, kterému se nedařilo zlepšit míření, ve snu spatřil božstvo Inari, procvičoval se a poté zasáhl cíl při každém výstřelu. Výroční průvod této jednotky je od roku 2002 zapsán jako nemateriální kulturní dědictví Šindžuku.