Saidai-ji Temple, Buddhistický chrám ve čtvrti Higaši-ku v Japonsku

Saidai-ji je chrám školy Šingon, v jehož areálu stojí hlavní síň znovu postavená roku 1863, třípatrová pagoda znovu postavená roku 1675 a brána nió z roku 1740. Hlavní síň má tmavou taškovou střechu se zahnutými rohy, silné dřevěné sloupy a řadu papírových luceren podél otevřeného průčelí. U jejího základu stojí malá bílá socha a cedule.

Podle tradice chrámu sahá počátek do roku 751, kdy Fujiwara no Minamitaru-hime zasvětila v Kanaoce sochu Kannon. V roce 777 mnich Anrjú postavil síň na dnešním místě, nejprve zvanou Saidaidži podle nosorožčího rohu zakopaného k uklidnění země; později byl název změněn na Saidai-dži. Záznam o požáru z roku 1299 zmiňuje hlavní síň, třípatrovou pagodu a bránu Niō, což ukazuje, že chrám byl již významný.

Název Saidai-ji pochází z dřívějšího jména Sai-dai-ji, což znamená „chrám nosorožčího rohu“, podle místa, kde byl zakopán nosorožčí roh, aby uklidnil zemi. Dnes je chrám první zastávkou poutě 33 Kannon v Čúgoku. Jeho slavný festival Eyo, konaný třetí sobotu v únoru, spočívá v soutěži mužů v bederních zástěrách o posvátné hole; ženy bubeníce zahajují akci a provádějí očistu studenou vodou.

Saidai-dži leží deset minut chůze od stanice JR Saidaidži (linka Ako) i od autobusového terminálu Rjóbi. V den svátku Ejo vypravuje JR posilové vlaky a z terminálů v Okajamě jezdí přímé autobusy. Chrám stojí poblíž ústí řeky Jošii.

Tyče shingi nehází mniši, ale po dvou týdnech modliteb je spouštějí z okna Ofuku v hlavním sále, zabalené do papíru goo. Ženy se do tlačenice nezapojují, ale všechny bubenice, které slavnost zahajují, jsou ženy a toho večera se očišťují studenou vodou v Kori-toriba.