Sakaori-no-Miya, Šintoistická svatyně v Kofu, Japonsko

Sakaori-no-Mija je malá šintoistická svatyně na úpatí hory Hačinin ve čtvrti Sakaori v Kofu. Areál leží na konci hřebene vybíhajícího z pohoří Okučičibu a vstup označuje velká zvětralá šedá kamenná brána torii se stočeným slaměným lanem a čtyřmi bílými papírovými cik-cak proužky. Svatyně je spojena s Jamato Takeru a považuje se za kolébku renga.

Svatyně má původ v dočasném paláci, kde během svého východního tažení pobýval Jamato Takeru, jak líčí Kodžiki a Nihonšoki. Podle legendy jmenoval Šiocuči no Sukuneho správcem provincie Kai a dal mu váček na křesání ohně, který se stal tělem svatyně. Svatyně byla přenesena z úbočí hory Mimuro na současné místo a na počátku éry Meidži byla zařazena mezi vesnické svatyně.

Svatyně je považována za kolébku renga, řetězové poezie: Jamato Takeru se zeptal družiny, kolik nocí spali od odchodu z Cukuby, a prostý strážce ohně odpověděl odpovídajícím veršem. Učenci a básníci sem jezdí nejméně od roku 1686, kdy z Kamakury přijel básník haiku Ojo Sanzenkaze. Na pozemku stojí dva kamenné památníky, Sakaori Shihi z roku 1762 a Sakaori Miya Yogoto vytesaný roku 1839, oba pokryté čínskými znaky.

Svatyně Sakaori-no-Miya stojí na úpatí hory Hačinin ve čtvrti Sakaori na severním okraji kotliny Kofu. Místo tvoří východní vstup do starého hradního města Kofu, kde jižně prochází silnice Kóšú-kaidó a železniční trať Čúó od východu k západu. Areál je malý a leží na hřebeni vybíhajícím z pohoří Okučičibu.

V areálu stojí dva velké kamenné monumenty hustě pokryté vytesanými čínskými znaky. Monument svatyně Sakaori dal roku 1762 postavit učenec Jamagata Daini a Sakaori Mija Jogoto, které roku 1791 složil Motoori Norinaga, bylo roku 1839 vytesáno kaligrafií Hiraty Acutaneho; jeho 414 znaků přimělo spisovatele Ibuse Masudžiho říci, že jeho čtení připomíná řešení kvízu.