Teppōzu Inari Shrine, svatyně Inari v Čúó, Tokio, Japonsko

Teppózu Inari-džindža je šintoistická svatyně ve čtvrti Čúó-ku v Tokiu v Japonsku. Zabírá malý pozemek v městském bloku a sleduje klasické uspořádání svatyně Inari, s branou torii, dlážděným přístupem, očistnou nádrží a hlavní síní pro modlitby.

Svatyně byla založena v roce 841, kdy obyvatelé Sakurady v okrese Ebara zasvětili Inari jako svého ochranného boha; s zavážením zálivu se stěhovala a v roce 1868 byla přemístěna na nynější místo. Velké zemětřesení Kantó v roce 1923 způsobilo těžké škody a hlavní síň a síň kagura byly od roku 1935 obnoveny. Přežila nálety na Tokio v roce 1945 a uchovává podobu svatyně z raného období Šówa.

Na konci období Edo nesla svatyně jméno Minato-džindža a Utagawa Hirošige ji zobrazil ve svém cyklu Sto slavných pohledů na Edo pod názvem „Teppozu Inari Bridge Minato Shrine“. Farnost tvoří 17 sousedských spolků, včetně části Ginzy; patří k ní divadla Kabukiza a Šimbaši Enbudžó. Spolek Jajoi, založený roku 1998, obnovil průvod s přenosnou svatyní mikoši.

Svatyně se nachází v husté městské čtvrti v Čúó-ku a je snadno dostupná pěšky z nedalekých stanic metra. Před vstupem do hlavního prostoru je zvykem opláchnout si ruce v očistné nádrži a u síně se očekává tichý hovor.

V areálu stojí jediná Fujizuka ve čtvrti Čúó, navršená roku 1790 z lávy hory Fudži, s malou svatyní Sengen na vrcholu vysokém 5,4 m. Pětkrát ji v areálu přemístili, v letech 1870, 1874, 1885, 1928 a 1936, a vystoupit na ni lze jen 1. července, kdy začíná horská sezona.