St. George's Monastery, Pravoslavný klášter v Palestině

Klášter svatého Jiří z Choziby je vestavěn do okrové skalní stěny Wádí Kelt. Jeho světle béžové zděné zdi se zvedají v několika úrovních, na hlavním průčelí jsou dva tmavé obloukové balkony s kovovým zábradlím a nahoře čtvercová zvonice se dvěma obloukovými otvory. Malá obdélníková okna jsou rozeseta po zdech a podél základny běží dlouhá cimbuřová zeď.

Mniši se zde začali usazovat v 5. století v jeskyních a hledali izolaci v poušti. Klášter se rozšířil v 6. století, později byl zničen Peršany a znovu postaven ve 12. století.

Klášter spadá pod jeruzalémský řeckopravoslavný patriarchát a slouží v něm řečtí pravoslavní mniši; v roce 2011 zde žilo deset mnichů, devět z Řecka a jeden ze Srbska. Uchovává ostatky svatého Jiřího z Choziby, svatého Jana z Choziby a svatého Jana Rumuna (1913–1960). Jeho představený je považován i za představeného kláštera Deir Hajla u Jericha a železné kříže, které mniši v roce 1967 postavili na okolních vrcholech, lemují obzor.

Přístup je po lávce pro pěší, která překračuje wádí, a cesta ke vchodu zahrnuje strmé schody. Letní horko může být intenzivní, proto je důležitá voda a pohodlné boty.

Horní patro kláštera je prastará jeskyně, kolem níž byly postaveny tři kostely. Mniši ji považují za jeskyni, kde Eliáš pobýval u potoka Kerít a havrani mu přinášeli chléb a vodu, nikoli za zastávku na cestě na Sinaj. Křesťané také věří, že zde anděl zvěstoval Jáchymovi, že Anna porodí Marii.