Rača monastery, Srbský pravoslavný klášter v obci Bajina Bašta v Srbsku.

Rača je srbský pravoslavný klášter na pravém břehu řeky Rača, pod horou Tara. Kostel z hrubého šedohnědého kamene má centrální kupoli na vysokém osmibokém tamburu s úzkými obloukovými okny, půlkruhová okna a nižší kapli vyčnívající vlevo v průčelí pod tmavou kovovou střechou. Samostatná čtvercová kamenná zvonice z roku 1849 stojí několik metrů severně.

Klášter založil Stefan Dragutin (1276–1282); vyhořel po osmanském dobytí roku 1459, po Velkém stěhování roku 1690 a po pádu prvního srbského povstání roku 1813, kdy byli zabiti dva mniši. Hadži Melentije Stevanović získal sultánův firman a nechal kostel přestavět od 22. srpna 1795 do 22. července 1796; druhá obnova proběhla v letech 1816–1835.

Račská škola vzkvétala od 16. do 18. století a vychovala písaře, jako byli Kiprijan, Jerotej, Čirjak, Simeon, Teodor a Gavrilo Stefanović Venclović. Osmanský cestovatel Evliya Çelebi zaznamenal v roce 1630, že zde pracovalo 300 mnišských písařů, kterým sloužilo 400 pastýřů a řemeslníků a které střežilo 200 ozbrojených mužů.

Klášter leží asi 6 km od Bajiny Bašty, na pravém břehu Rači u jejího ústí do Driny, na úpatí Tary. Do areálu se vchází pěšky po dlážděné cestě, která vede ke kostelu a k samostatně stojící zvonici. Kostel je asi 23 m dlouhý a 11 m vysoký, proto je vhodné vyhradit si čas na obchůzku kolem něj i sousedních budov.

Osmanský cestovatel Evlija Čelebi zaznamenal ve svém cestopisu z roku 1630, že v Rači žilo 300 mnichů-písařů, kterým sloužilo 400 pastýřů, kovářů a dalšího personálu, a stráž tvořilo 200 ozbrojených mužů. Klášterní skriptorium, račská škola, působilo od 16. do 18. století a pořizovalo opisy liturgických, vědeckých i literárních děl.