Hanover Square Rooms, Koncertní síň ve Westminsteru, Anglie

Hanover Square Rooms byl koncertní síň v londýnské finanční čtvrti s obdélníkovým hlavním prostorem přibližně 24 metrů dlouhým a 10 metrů širokým. Interiér měl klenuté stropy zdobené malbami Giovanniho Ciprianiho a dlouhá zrcadla, která prostor opticky zvětšovala.

Sál byl otevřen v roce 1774, kdy Sir John Gallini, Johann Christian Bach a Carl Friedrich Abel spojili síly, aby vytvořili koncertní prostor světové úrovně. Zůstal nejdůležitějším koncertním prostorem Londýna více než století až do svého uzavření v roce 1900.

Sál se stal neoddělitelně spjat s Händelovým Mesiášem, který zde byl pravidelně uváděn po mnoho let a přitahoval milovníky hudby z celého Londýna. Philharmonic Society si jej od roku 1833 zvolila za své sídlo a proměnila prostor v centrum orchestrálních koncertů, které utvářely hudební identitu města.

Prostor mohl pojmout mnohem více hostů, než původní návrh zamýšlel, s vyhrazenými místy pro orchestrální vystoupení a zvláštními sedadly pro významné hosty. Návštěvníci by měli vědět, že odrazné povrchy v interiéru ovlivňovaly, jak se zvuk šířil prostorem, což je patrné i dnes při procházce.

Sál neměl balkony a tvořil jej hlavně jeden velký obdélníkový prostor, což vytvářelo akustické vlastnosti, kterých si hudebníci i publikum okamžitě všimli. Jednoduché uspořádání místnosti znamenalo, že zvuk se odrážel přímo od klenutého stropu do všech koutů a utvářel, jak hudba během večera zněla.