Yerevan Children's railway, Dětská železnice v Jerevanu, Arménie

Dětská železnice v Jerevanu je úzkorozchodná trať dlouhá 2,1 km v soutěsce Hrazdan se stanicemi Hayrenik, Pionerakan a nástupištěm Urakhutyun a s tunelem dlouhým 45 m. Její vlak tvoří malá žluto-červeno-modrá dieselová lokomotiva, která táhne tři nízké vozy s otevřenými boky a červenými, žlutými, zelenými a modrými pruhy; stojí na štěrku vedle kamenné opěrné zdi.

Babken Amatuni a Aghasi Khanjian navrhli dětskou železnici v roce 1935 a 22. dubna 1936 položili v parku základní kámen stanice Paros, později přejmenované na Hayrenik. Trať byla otevřena 6. července 1937, dříve než plánovaný listopad, s parní lokomotivou 159-434 a třemi otevřenými dřevěnými vozy. Architekt Mikayel Mazmanyan navrhl park a první dřevěnou stanici; na konci 40. let ji Babken S. Hakobyan nahradil kamennou budovou a poslední nádraží navrhla Gohar Grigoryan.

Názvy železničních stanic odrážejí vlasteneckého a průkopnického ducha, zakořeněné v sovětských vzdělávacích tradicích, kde se děti učily o železniční práci a dopravě. Rodiny se zde stále scházejí, takže je to místo, kde generace zažívají svou první jízdu vlakem a dospělí si užívají čas v přírodě.

Trať vede soutěskou Hrazdan; pěšky se k ní dostanete tunelem od hlavní třídy Jerevanu nebo v létě otevřeným vlakem odjíždějícím u domu-muzea Jegiša Čarenca. Vlaky vyjíždějí, jakmile se naplní, bez jízdního řádu, a jízda končí u uzavřené stanice Pionerskaja, kde cestující zůstávají ve vozech, zatímco souprava couvá zpět do Hajreniku.

Parní lokomotiva 159-434 z roku 1937, vyrobená v podolském závodě, již není v provozu a stojí na slepé koleji ve stanici Hayrenik; považuje se za nejstarší parní lokomotivu v Arménii. Současný vlak táhne dieselová lokomotiva TU2-096, vyrobená v roce 1957 v kalužském strojírenském závodě.