Basílica de Nuestra Señora del Perpetuo Socorro, Menší bazilika v Santiagu, Chile

Bazilika Panny Marie Ustavičné Pomoci je novogotický chrám ze železobetonu, dlouhý 68 metrů a široký 30 metrů, s pěti loděmi, z nichž byly dokončeny jen tři. Dvě nejvyšší věže dosahují 55 a 65 metrů a kříž na střední věži, osazený roku 1913, je vysoký asi 4 metry a váží kolem 500 kg. Vnitřní sloupy jsou monolity přivezené v letech 1906–1907 volskými potahy ze San José de Maipo.

Roku 1876 přišli do Chile redemptorističtí misionáři a rodina Ugarteových téhož roku převedla pozemek veřejnou listinou; základní kámen byl požehnán 11. prosince 1904. Belgický architekt Gustave Knockaert, zvaný bratr Gerardo, navrhl novogotický kostel a Huberto Boulangeot působil jako architekt na stavbě. Zemětřesení ve Valparaísu roku 1906 si vynutilo zpevnění plánů a roku 1912 začaly práce ze železobetonu pod inženýrem Juanem Tonkinem. Roku 1926 Svatý stolec kostel prohlásil menší bazilikou, první na světě zasvěcenou Panně Marii Nepřetržité pomoci.

Bazilika slouží jako centrální místo, kde se katoličtí věřící scházejí k denním modlitbám a oslavám po celý rok. Její přítomnost ve čtvrti z ní učinila důležitý duchovní domov pro generace rodin v komunitě.

Bazilika je přístupná z hlavní ulice a nachází se v zavedené části čtvrti. Návštěvníci by měli počítat s časem na bohoslužby a být si vědomi, že zvláštní akce mohou ovlivnit návštěvní hodiny.

Osm z 28 plánovaných vitráží a jedno rozetové okno se nikdy nepořídilo kvůli ledkové krizi a první světové válce; tyto otvory zůstaly s čirým sklem. Francouzské varhany firmy Neuville Frères pocházejí z roku 1897 a byly prohlášeny historickou památkou.