Maras solar salterns, Terasy odpařovacích solných jezírek v Posvátném údolí, oblast Cusco, Peru.

Solanky Maras tvoří posunutá mřížka mělkých obdélníkových jezírek na svahu hory Qaqawiñay, ohraničených opěrnými zdmi z nepravidelných kamenů a hlíny. Každé jezírko má přibližně pět metrů čtverečních a třicet centimetrů hloubky; slaný pramen je napájí hlavním kanálem, který se větví do menších. Zdroje uvádějí zhruba 4 500 až 5 000 jezírek.

Sůl se v Maras těží od raného horizontu; v sektoru Pakallamoqo byla nalezena keramika Chanapata z raného přechodného období spolu se střepy Killke (1000 n. l.) a inckými. V 16. a 17. století zůstaly doly v rukou potomků Inků, jako byli Don Felipe Topa Yupangui a Don Alonso Titu Atauchi; královský dekret z 1. listopadu 1591 zaznamenal jejich rozdělení mezi rodiny a komunity.

Asi 400 rodin vlastní jezírka, která zůstávají v rodinách a dědí se z generace na generaci; jezírko lze prodat jen jinému obyvateli Maras nebo Pichingoto. Vlastníci zajišťují těžbu a údržbu, zatímco družstevní firma Marasal obstarává skladování, třídění a prodej a dělí zisk podle počtu jezírek každé rodiny.

Místo je otevřeno denně od 6:00 do 18:00 a nachází se asi 31 mil (50 kilometrů) severozápadně od Cusca, dostupné za jednu hodinu po silnici, přičemž období sucha od května do září nabízí nejlepší podmínky pro návštěvu.

Solanka přichází ze slaného pramene v horní části svahu, odkud se hlavní kanál větví do menších kanálů k jednotlivým nádržím. Každá nádrž dává měsíčně kolem 200 kg soli a prodat ji lze jen jinému obyvateli Maras nebo Pichingoto.