Parc national marin de Fernando de Noronha, chráněná mořská oblast v Brazílii

Národní mořský park Fernando de Noronha tvoří vulkanické vrcholy vystupující z podmořského hřbetu. Zahrnuje téměř 70 procent hlavního ostrova, 21 ostrovů a ostrůvků a přilehlé vody na ploše 10 927 hektarů. Byl zřízen federálním dekretem 14. září 1988 a spravuje jej ICMBio; chrání jediné příklady ostrovního atlantického lesa a oceánského mangrovníku v jižním Atlantiku.

Souostroví bylo v roce 1980 zařazeno do Světové strategie ochrany přírody jako oblast s vysokou prioritou ochrany. V roce 1982 byla zřízena biologická rezervace o rozloze 70 hektarů a v roce 1985 začalo oddělení národních parků zvažovat vznik národního parku. Dekret 96.693 zřídil park 14. září 1988, a to po tlaku veřejnosti a po připojení souostroví k Pernambuku, které omezilo vliv guvernéra Fernanda Mesquity, jenž chráněné území odmítal.

Název parku připomíná Fernãa de Noronha, portugalského mořeplavce, který v roce 1504 získal souostroví jako dědičné kapitánství. Rezervace je také spojena s biologickou rezervací atolu Rocas, asi 150 km západně, a obě byly 25. ledna 2018 vyhlášeny jako ramsarská lokalita (mokřad mezinárodního významu). Park spravuje Institut Chico Mendese pro ochranu biologické rozmanitosti (ICMBio).

Park spravuje ICMBio a jeho plán správy byl revidován 29. listopadu 2010. Pevninská část vylučuje vesnici Vila dos Remédios, vrchy Morro Meio a Morro Pico, letiště a některé obydlené oblasti severozápadního pobřeží. Mořská zóna dosahuje hloubek 200 až 1000 metrů a zahrnuje korálový útes.

Atol das Rocas, součást stejného chráněného komplexu asi 150 km západně od Fernando de Noronha, je eliptický útes se dvěma malými ostrovy. Při odlivu se jeho laguny a přílivové bazény plní rybami, korýši, houbami, měkkýši a korály, což si jen málo návštěvníků spojí s parkem na hlavním ostrově.