Tomb of Pope Alexander VII, Barokní hrobka v bazilice svatého Petra, Vatikán.

Hrobka papeže Alexandra VII. je víceúrovňový monument z mramoru a bronzu v jižním transeptu baziliky svatého Petra. Nahoře sedí bílá mramorová figura papeže v rouchu, s jednou rukou zvednutou k požehnání, na zeleném mramorovém podstavci s nápisem „ALEXANDRO VII CHISIO PONT MAX“. Pod ním rámuje drapérie z červenobíle žilkovaného jaspisu bílé mramorové figury: vlevo Milosrdenství se dvěma nemluvňaty, vpravo sedící Pravda s dítětem, a tmavý bronzový okřídlený skelet držící přesýpací hodiny.

Alexandr VII. si objednal vlastní hrobku na začátku pontifikátu; papežský deník ji zmiňuje v roce 1656 a Berniniho model v životní velikosti byl zahájen v prosinci 1671. Po papežově smrti v roce 1667 dílo financoval jeho synovec kardinál Flavio Chigi. Původně plánovaná pro chór Santa Maria Maggiore byla hrobka přemístěna do baziliky sv. Petra a odhalena v roce 1678. Papež Innocent XI. poté nechal zahalit nahou Pravdu a Caritas s odhalenými ňadry.

Čtyři ctnosti jsou rozmístěny ve dvojicích: Láska před Prozíravostí a Pravda před Spravedlností, takže Prozíravost vede Láska a Spravedlnost vede Pravda. Láska, kterou vytvořil Giuseppe Mazzuoli, se k papeži obrací radostně, místo aby ho oplakávala. Pravdu začal Lazzaro Morelli a dokončil Giulio Cartari; později ji na příkaz Inocence XI. zakryli bronzovým dílem natřeným na bílo.

Místo je přístupné v jižním transeptu a lze jej zhlédnout během návštěvy baziliky bez dalších poplatků. Detailní řezby a barevný kontrast mezi světlým kamenem a tmavým bronzem jsou nejlépe vidět zblízka.

Monument obratně začleňuje existující dveře z baziliky a přeměňuje je na symbolickou bránu k věčnosti. Tato integrace každodenního architektonického prvku ukazuje Berniniho dovednost vetkat různé části do jednoho jednotného poselství.