Hoher Weißzint, Horský vrchol v Zillertalských Alpách, Rakousko a Itálie

Hoher Weißzint se tyčí na hlavním hřebeni Zillertalských Alp na hranici mezi Jižním Tyrolskem a Tyrolskem. Severní skalní vrchol dosahuje 3 370 m, nejvyšší bod s vrcholovým křížem leží asi 150 m jižněji ve výšce 3 371 m. Horní část hory pokrývá široké sněhové pole, u hřebene přerušené dvěma tmavě šedými skalními výchozy; níže trhliny a sněhové hřebeny odhalují šedý led a v levém dolním okraji se sněhu dotýká strmý skalní svah. Horu obklopují ledovce: Schlegeiskees na severu, Breitnockferner na východě, Weißzintferner na jihu a Gliderferner na západě.

Prvovýstup uskutečnili 8. srpna 1871 Erich Graf Künigl, c. a k. nadporučík, a bezejmenný sedlák z Lappachu. Z Lappachu stoupali přes Weißzintscharte a horní Gliderferner; sestup do Schlegeistalu se zdál nemožný, proto se vrátili stejnou cestou a Künigl sám dosáhl vrcholu východním hřebenem. Od té doby hora leží na hranici mezi Tyrolskem a Jižním Tyrolskem.

Název Weißzint znamená „bílý zub“ podle jasného firnu, který dříve pokrýval hlavní vrchol. Italské jméno Punta Bianca má stejný význam; horu si nelze plést s Punta Bianca ve Východních Breonských Alpách. Na hlavním vrcholu stojí vrcholový kříž.

Normální cesta vede od chaty Edelrauthütte (Rifugio Ponte di Ghiaccio, 2545 m) na konci údolí Lappach po jihozápadním hřebeni 3½ hodiny, obtížnost I–II UIAA. V oblasti vrcholu je třeba počítat s problematickými sněhovými převisy a námrazou. Z chaty Hochfeilerhütte (2710 m) trvá západní hřeben asi 5 hodin a při přechodu Hochfeileru vyžaduje lezecké schopnosti III UIAA.

Název Weißzint znamená „bílý zub“ a pochází z bílého firnu, který dříve pokrýval hlavní vrchol; severní skalní vrchol má 3370 m, zatímco nejvyšší bod s vrcholovým křížem leží asi 150 m jižněji ve výšce 3371 m. Prvovýstup uskutečnil 8. srpna 1871 c. a k. nadporučík Erich Graf Künigl s nejmenovaným sedlákem z Lappachu.