St Hubert's Key, Náboženský předmět v Ardenách, Belgie

Klíč svatého Huberta je kovový nástroj ve tvaru hřebíku, kříže nebo kužele; zobrazený kus je pozlacený klíč s obdélníkovým zoubkem a dutou vejčitou klecí z proplétaných pásků, spojenou kroužkem a malou vyřezávanou hlavou zvířete. Zahříval se a přitlačoval na psí kousnutí jako lék na vzteklinu.

Původ klíče je kladen do Lutychu kolem poloviny 12. století, snad v souvislosti se snahami obnovit pověst lutyšské církve po sporu o investituru. Písemné prameny se o něm zmiňují až od poloviny 13. století, po proměnách během renovace kolegiátního kostela Saint-Pierre v Lutychu, původního místa pohřbu svatého Huberta. V roce 1828 církev jeho používání zakázala.

Klíč nese jméno svatého Huberta, patrona lovců, matematiků, optiků a kovodělníků. V klášteře Saint-Hubert v belgických Ardenách byl zasvěcen světci a sloužil k ochraně psů a dalších domácích zvířat před vzteklinou; uzdravení putovali do Nonnweileru. Vystavený předmět je pozlacený klíč s vyřezávanou hlavou zvířete a prolamovanou klecí.

Klíč je svátostný předmět uložený v kolegiátním kostele Saint-Pierre v Lutychu, původním místě pohřbu svatého Huberta, kde jej prameny poprvé zmiňují v polovině 13. století. Není to muzejní exponát katedrální klenotnice; hledejte jej v souvislosti s relikviemi lutyšského kostela. Předmět na snímku je matně zlatý klíč s prolamovanou vejčitou klecí a malou zvířecí hlavou na dříku.

Spojení klíče se svatým Petrem a svatým Hubertem mělo propojit zakladatele všeobecné církve se zakladatelem místní církve v Lutychu, oslabené sporem o investituru. Relikvie údajně vznikla v Lutychu kolem poloviny 12. století, písemné prameny ji však zmiňují až od poloviny 13. století, po změnách při obnově kolegiátního kostela svatého Petra v Lutychu, původního místa pohřbu svatého Huberta.