Onze-Lieve-Vrouwekerk, Kostelní budova v Deinze v Belgii

Onze-Lieve-Vrouwekerk je kostel ve stylu šeldské gotiky, z velké části postavený z tournaiského kamene, s bazilikálním půdorysem, čtvercovým románským základem nesoucím osmibokou křížovou věž a pětibokým závěrem. Západní průčelí má dvě osmiboké schodišťové věže a hrotitý portál se sochou Panny Marie z roku 1889. Uvnitř lemují loď válcové sloupy s vyřezávanými hlavicemi a varhany Van Peteghema z roku 1740 stojí ve skříni Petrusa Meynsa.

Kostel v Deinze je doložen od roku 840, kdy jej Ludvík Pobožný daroval biskupovi v Tournai. Po požáru v roce 1327 byl přestavěn ve stylu šeldské gotiky; požáry města v letech 1381 a 1382 zničily chór, který byl poté obnoven a rozšířen. Král Filip IV. povolil v roce 1637 dar na opravu lodi, kterou v roce 1643 vysvětil biskup Triest. Architekt Auguste Van Assche vedl v letech 1862–1906 důkladnou obnovu.

Náměstí vedle kostela dostalo 13. května 2011 jméno Sint-Poppoplein podle Poppa, opata ze Stavelotu narozeného roku 978 v Deinze, který kostelu po návratu ze Svaté země daroval relikvie. Ty byly zazděny do kostelní zdi. V levé lodi visí Klanění tří králů připisované Gasparu de Crayerovi, jež někteří přisuzují Simonu De Papeovi z Oudenaarde.

Kostel stojí na náměstí Markt v centru Deinze a je pravidelně otevřený pro návštěvníky po celý týden. Díky centrální poloze je snadno dostupný pěšky a slouží jako přirozené místo setkávání ve městě.

V roce 1988 zde byla instalována zvonkohra se 37 zvony odlité zvonařstvím Eijsbouts, v roce 1994 přibylo jedenáct dalších. Označuje se za první zvonkohru velké věže, která byla kdy instalována. Automatický hrací stroj rozezní melodii každou půlhodinu a zvoník na ni pravidelně hraje. Vedle visí čtyři samostatné zvonící zvony, jeden z nich z roku 1652.