Begijnhofkerk, Barokní kostel v Mechelenu v Belgii

Begijnhofkerk je barokní kostel v Mechelenu s třípatrovým průčelím ze světle béžového kamene, završeným štítem s volutami a křížem. Spodní patro má modré dvoukřídlé dveře s obloukem mezi pilastry a niku se stojící sochou; střední patro obloukové okno s kružbou a sloupy; horní patro reliéf Boha Otce (1646–1647), připisovaný Lucasu Faydherbemu. Uvnitř oddělují obloukové arkády na pilířích hlavní loď od bočních lodí.

Bekyně se usadily poblíž dnešní Begijnenstraat ve 13. století, po roce 1259 se přesunuly za hradby a po náboženských nepokojích 16. století se vrátily do čtvrti Nonnenstraat. Pieter Huyssens nakreslil základy v roce 1629, Jacob Francart převzal stavbu; hrubá stavba byla hotova roku 1637. Lucas Faydherbe pokračoval v interiéru po Francartově odstoupení roku 1645 a je mu připisován reliéf Bůh Otec (1646–1647). Francouzští revolucionáři kostel prodali, roku 1804 byl vrácen bekyním.

Kostel sloužil bekyním, ženám bez slavnostních slibů; jeho obrazy zobrazují světce, které uctívaly, jako Alexia, Kateřinu, Damiána a Beggu, zvolené pro asketický život. Bekyně si díla objednávaly u předních jihonizozemských malířů 17. století, mezi nimi u Jana Cossierse a Theodoora Boeyermanse. Zachovalo se asi padesát těchto obrazů a pravidelně se přemisťují.

Kostel lze navštívit každý den kromě pondělí od 13 hodin. Průčelí bylo částečně restaurováno na počátku 21. století, proto jsou spodní patra s korintskými a dórskými polosloupy nejlépe zachovanou částí k prohlídce zblízka.

Obrazy v kostele se pravidelně přemisťují, takže díla Jana Cossierse, Theodoora Boeyermanse, Quintena Metsyse a Gaspara de Crayera visí pokaždé jinde. Ve vysokém chóru jsou práce Jana Van Der Steena a za oltářem visí Nanebevzetí Panny Marie od Lucase Franchoysa mladšího z roku 1672.