Belle-Roche cave, Pravěká jeskyně a archeologické naleziště v Sprimontu v Belgii

Jeskyně Belle-Roche je pravěký jeskynní systém se čtyřmi hlavními chodbami, který se táhne do značné délky a leží vysoko nad řekou Amblève. Struktura vykazuje různé vrstvy obsahující jak prázdné usazeniny, tak oblasti bohaté na archeologické nálezy.

Dělníci z lomu odkryli jeskyni v roce 1980 a její význam byl uznán téhož roku, což vedlo k záchranným vykopávkám až do roku 1998. Lokalita poskytla asi sto pazourkových nástrojů, včetně dvou acheuléenských pěstních klínů, a tisíce fosilií velkých savců z cromerského interglaciálu. Nástroje, pravděpodobně vyrobené Homo heidelbergensis, se datují do doby asi před 500 000 lety, nejstarší takový soubor v Beneluxu.

Název Belle-Roche pochází z vápencového lomu, kde dělníci v roce 1980 odkryli naleziště. Jeskyně je paleokras bez viditelného vchodu, takže uvnitř se nic nenavštěvuje; kosti a pazourkové nástroje, včetně dvou acheuléenských pěstních klínů, jsou vystaveny v muzeu Grand Curtius v Lutychu.

Jeskyně leží na horní těžební plošině na východním konci lomu Belle-Roche, v nadmořské výšce 160 m a 60 m nad řekou Amblève. Je to vyplněný paleokras bez viditelného vchodu zvenčí, takže se dovnitř nelze dostat. Výzkumy pokračovaly do roku 1998 a rozhodnutí valonského ministra Willyho Borsuse z roku 2020 umožnilo obnovit těžbu při zachování ochrany lokality. Velká část vykopaného materiálu je vystavena v muzeu Grand Curtius v Lutychu.

Jeskyně je vyplněný paleokras bez viditelného vchodu zvenčí; její čtyři chodby leží na horní těžební plošině u východního konce vápencového lomu Belle-Roche. Nejširší chodba IV má průřez 8 × 4 m a geofyzikální průzkum naznačuje délku přes sto metrů.