Paniamoń Manor, Barokní zámeček v Hrodnu, Bělorusko

Zámek Paniamoń je barokní budova v Hrodnu s obdélníkovým půdorysem, bílými zdmi a symetrickými okny. Centrální vchod má kamenné sloupy, které se tyčí do výšky dvou pater, což zdůrazňuje formální design stavby.

Zámek byl postaven v 70. letech 18. století, pravděpodobně podle návrhu Giuseppe de Sacca, jako předměstské sídlo krále Stanisława Augusta Poniatowského a spojoval pozdní baroko s čínskými prvky. Před abdikací roku 1795 král rozdělil panství Poniemuń mezi věřitele a oblíbence. V 19. století přešlo na Romana Lachnického, poté jako věno na Jana Niemcewicze a později na rod Drucki-Lubecki; po roce 1945 sloužilo jako dětský domov a byty.

Jadwiga Bychowiecová, rozená kněžna Drucká-Lubecká, uspořádala zde 28. června 1891 oslavu 25. výročí tvorby Elizy Orzeszkowé; hosté, převážně spisovatelé a umělci, přijeli z Hrodna lodí. Statek později přešel na rody Drucki-Lubecki a Skórzewski-Ogiński. Vjezd do areálu označovala novogotická kaple z poloviny 19. století.

Zámek stojí na strmém břehu Němenu, 4 km jihovýchodně od tržního náměstí v Hrodně u silnice do Skidelu, po níž se k němu dostanete z města. Zachovaná kaple, novogotická stavba z poloviny 19. století s osmibokou stanovou zvonicí nad průčelím, označovala vjezd do panství. Dům je částečně zřícený a upravený k bydlení, takže k vidění jsou především park a kaple.

Nad palácem stál malý pavilon v čínském stylu opatřený zvonky a střecha měla mít silně vystupující okapy ve východním duchu. Zachovaný fragment nárožní věže ukazuje zdvojené pilastry, prolamované hlavice a vodorovné rustikování. Vjezd do panství označovala novogotická kaple z poloviny 19. století s osmibokou stanovou zvonicí nad hlavním průčelím.