Sable Island National Park Reserve, Národní park na izolovaném ostrově v Novém Skotsku v Kanadě.

Národní park Sable Island je chráněná oblast na izolovaném ostrově u pobřeží Nového Skotska. Ostrov se táhne přibližně 42 kilometrů a vyznačuje se písečnými dunami formovanými oceánskými proudy a pobřežními procesy.

Ostrov poprvé spatřil portugalský objevitel João Álvares Fagundes v letech 1520–1521. Roku 1801 zde guvernér Nového Skotska John Wentworth zřídil záchranné stanice a James Morris se tam usadil s rodinou, čímž začala trvalá lidská přítomnost. V roce 1867 při kanadské konfederaci ostrov přešel na federální vládu a 17. října 2011 byl oficiálně vyhlášen národním parkem.

Název ostrova pochází z francouzského île de Sable, „ostrov písku“. Pověst ztroskotání přilákala „wreckery“, lupiče obviňované z lákání lodí na písečné lavice; roku 1801 vyslal viceguvernér John Wentworth Setha Colemana, aby odstranil muže a ženu, kteří tam za tímto účelem žili. První zaznamenané ztroskotání bylo anglické lodi Delight roku 1583.

Přístup vyžaduje předchozí povolení od Parks Canada, přičemž cestování je omezeno na organizované prohlídky a charterové lety. Počasí na otevřeném oceánu se rychle mění, takže návštěvníci by si měli vzít teplé vrstvy a plánovat proměnlivé podmínky.

Počet koní na ostrově se odhaduje na 375 kusů, nikoli na více než 550. Z domácích zvířat dovezených od 16. století zůstali jen koně; skot, kozy a králíci zmizeli. Posuny písku někdy odkryjí ostatky atlantských mrožů.