Seigneurie de Batiscan, Panské území v Saint-Roch-de-Mékinac, Quebec, Kanada.

Seigneurie de Batiscan bylo feudální panství na severním břehu řeky Svatého Vavřince mezi řekou Batiscan a řekou Champlain v regionu Mauricie v Quebecu. Jeho průčelí na řece měřilo půl lieue, ale hloubka dosahovala 20 lieue až za řeku Saint-Maurice, což z něj činilo nejhlubší panství Nové Francie. Pozemky cenzitářů byly řazeny do řad podél řeky a terén stoupá k severu k moréně Saint-Narcisse.

Seigneurie byla jezuitům udělena notářskou listinou z 13. března 1639, podepsanou v Paříži Jacquesem de La Ferté, opatem Sainte-Marie-Madeleine v Châteaudun. Zaneprázdněni v Trois-Rivières a obávajíce se útoků Irokézů, jezuité odkládali osídlení; bratr François Malherbe území oficiálně převzal a nechal vyměřit hranice. Kolonizace začala roku 1666 po prvním rozdělení pozemků v roce 1665 a v letech 1665–1674 jezuité udělili 79 koncesí.

Seigneuriální systém vytvořil strukturovaný společenský řád, kde vlastníci půdy a nájemci tvořili těsné venkovské komunity postavené na vzájemné povinnosti. Místní obyvatelé utvářeli své životy kolem rytmu zemědělství a autority panského sídla, což z těchto vztahů činilo střed každodenní existence.

Území se nachází podél severního břehu řeky Svatého Vavřince v oblasti vymezené vodními cestami a říčními pláněmi, které historicky usnadňovaly přístup a osídlení. Mnoho historických míst je rozptýleno po rozsáhlé oblasti a je dostupné po venkovských silnicích, takže návštěvníci těží z plánování trasy předem.

Severní hranice panství sahala za pramen řeky Saint-Maurice, což z něj činilo nejhlubší panství lenního systému Nové Francie. Jeho průčelí na řece Svatého Vavřince měřilo jen půl lieue, mezi řekami Batiscan a Champlain.