Chiesa di San Nicolao, Románský kostel v Giornicu, Švýcarsko

Chiesa di San Nicolao je jednolodní románský kostel za Giornicem, postavený z pečlivě opracované místní žuly. Štítové průčelí má dvě vysoké pilastry kolem hlavního portálu, zdobené hlavice a dva slouponosné lvy, po zdech a apsidě probíhá slepá arkáda. Zvýšený čtvercový presbytář končí půlkruhovou apsidou a pod ním je trojlodní síňová krypta rozdělená osmi sloupy s vyřezávanými hlavicemi.

Kamenná deska nad hlavním portálem nese letopočet 1168, který může označovat dokončení stavby nebo vysvěcení; stavba snad souvisí s plánovaným otevřením gotthardské cesty. Pergamen z farnosti Chironico dokládá kostel již v roce 1202, dokončený roku 1210. V roce 1298 je doložena jeho příslušnost k benediktinskému opatství Fruttuaria u Turína; pravděpodobně sloužil dnes zaniklému klášteru.

Apsidu pokrývají fresky datované rokem 1478 a podepsané Nicolao da Seregno; nápis nad středním oknem zní „nicola seregnio de lug. pinsit“ a pod ním jsou jména objednavatelů. Krista v mandorle obklopují čtyři symboly evangelistů a nad oknem je Trivultus — jeden obličej se čtyřma očima, třemi nosy a třemi ústy — který byl roku 1628 zakázán papežským ediktem, ale nikdy nebyl přemalován, protože San Nicola nebyla nikdy farním kostelem.

Kostel stojí mimo Giornico mezi vinicemi na pravém břehu Ticina, nikoli ve středu vsi, a dochází se k němu pěšky z Giornica. Podlaha je z nepravidelně kladených žulových desek a do krypty se sestupuje po několika schodech, takže povrch je nerovný. Je národní památkou, nikoli farním kostelem, a neřídí se proto pevnými farními hodinami.

Protože kostel nikdy nebyl farním kostelem, nebyl Trivultus v apsidě — tvář se čtyřma očima, třemi nosy a třemi ústy — nikdy přemalován po papežském ediktu z roku 1628, který takové zobrazení zakázal. Šestiboká křtitelnice z 12. století, vytesaná z jediného kamenného bloku, dlouho stála v sousedním kostele San Michele a později sloužila jako kašna a květináč, než byla přenesena sem.