Weesen Abbey, Dominikánský klášter sester ve Weesenu, kanton St. Gallen, Švýcarsko

Weesenské opatství je dominikánský klášter sester v kantonu St. Gallen s kompaktním uspořádáním budov, jehož jádro pochází z konce 17. století a bylo postupem času rozšiřováno. Komplex kombinuje kapli, obytné prostory a servisní oblasti uspořádané pro praktický každodenní provoz po generace.

Založení začalo v roce 1232 jako komunita bekyní a formálně se připojilo k dominikánskému řádu v roce 1256, což z něj činí první dominikánský klášter sester ve Švýcarsku. Toto rané založení formovalo jeho vývoj jako jedné z nejstarších komunit tohoto druhu v německy mluvící oblasti.

Název Maria Zuflucht (Maria, Útočiště) se používá od roku 1699; v 15. století se klášter jmenoval St. Verena. Sestry dlouho žily v prostotě a chudobě a komunita udržuje úzké vztahy s obyvateli Weesenu. O Vánocích, Velikonocích a Letnicích musely sestry chodit do farního kostela ve Weesenu.

Klášter stojí v centru městečka, kde z Walensee vytéká Linth, na úpatí terasovitého svahu. Klášterní kostel, přestavěný v letech 1688 až 1690, a budovy obvykle nejsou volně přístupné; klauzura sester omezuje vstup. Společenství dlouho žilo v prostotě a chudobě a jeho historie je úzce spjata s městečkem Weesen.

Knihovna opatství obsahuje přibližně 8 400 děl a budovy i archiv jsou zapsány ve švýcarském soupisu kulturních statků národního a regionálního významu. Komunita dlouho žila s povodněmi řeky Linth: první doložená povodeň je z roku 1350, v 18. století voda třikrát zasáhla klášter a částečně podemlela základy. Plán na přestavbu na výšině Gmähl padl po vybudování průplavu Linth v 19. století.