Fushun War Criminals Management Centre, Muzeum válečných zločinců v okrese Xinfu, Fu-šun, Čína

Centrum pro válečné zločince ve Fu-šunu sídlí v budově z tmavě šedých cihel v obvodu Xinfu ve Fu-šunu. Jeho vystupující vstupní portikus nesou dva pilíře z červených cihel, každý s vertikální bílou deskou s černými čínskými znaky: vlevo „抚顺战犯监狱“, vpravo „抚顺战犯管理所“. Nad portikem probíhá pás svislých šedých žeber a vlevo se zvedá vyšší věžovitá část s úzkým oknem v modrém rámu a stožárem na střeše.

Japonské okupační síly postavily v roce 1936 fushunskou věznici; později sloužila jako věznice č. 3 v Liaodongu. V červenci 1950 přijelo vlakem z Chabarovsku 969 japonských vězňů a 71 úředníků Mandžukua, k nimž se přidali vězni z Tchaj-jüanu, takže Japonců bylo 982. V letech 1959 až 1975 byli vězni Mandžukua a Kuomintangu propouštěni po etapách na základě zvláštních milostí.

Název centra pochází z jeho přeměny v roce 1950 na správu válečných zločinců. Jeho nejznámějším vězněm byl Pchu I, poslední císař Čchingů a bývalý loutkový vládce Mandžukua, který zde byl držen až do omilostnění v roce 1959. Muzeum představuje také program myšlenkové převýchovy, při němž japonští vězni studovali texty jako Leninův Imperialismus a přiznávali se ke svým válečným činům.

Centrum stojí na severním okraji Fu-šunu, v obvodu Sin-fu; první vlak s vězni dorazil na nádraží Fu-šun 21. července 1950 v 15:00 a poté byli krátkou vzdálenost převezeni autobusy do věznice. Starší část dnes slouží jako muzeum, zatímco část areálu věznice je stále v provozu, proto si před cestou ověřte, které budovy jsou přístupné.

Film Poslední císař Bernarda Bertolucciho z roku 1987, který získal devět Oscarů, se zde částečně natáčel a areál představoval Puyiho vězeňská léta. Puyi byl v Fushunu držen po návratu ze Sovětského svazu a zařízení se v roce 1986 změnilo na muzeum.