Beijing Bell tower, Zvonice v Pekingu, Čína

Zvonice v Pekingu je stavba z dynastie Yuan, vysoká asi 33 metrů, s šedými kamennými zdmi a zelenými glazovanými taškami, nacházející se ve staré čtvrti. Uvnitř ve druhém patře visí obrovský bronzový zvon o hmotnosti přibližně 63 tun, který tvoří ústřední prvek budovy.

Věž byla postavena v roce 1272, v devátém roce vlády Kublajchána, jako hlavní budova chrámu Wanning. V roce 1420 byla za císaře Jung-le přestavěna na zvonici, ale brzy ji zničil požár. Císař Qianlong ji v roce 1747 nechal znovu postavit v dnešní podobě. Při zemětřesení v Tangshanu v roce 1976 se uvolnila pouze kamenná hlava zvířete zdobící střechu.

Do roku 1924 zněl bronzový zvon denně v 19 hodin a bylo ho slyšet až 20 km daleko. Legenda vypráví o kováři Dengovi, jehož dcera se vrhla do roztaveného bronzu, aby se odlitek podařil; císař ji nazval bohyní Zlaté pece a lid ji zná jako bohyni, která odlila zvon.

Věž je přístupná turistům od 80. let 20. století. Uvnitř vedou kamenné schody do druhého patra a na terasu, jejíž čtyři vchody rámují kamenná okna. Zvon se již denně nezvoní; poslední pravidelné zvonění v 19 hodin skončilo v roce 1924.

Bronzový zvon nahradil dřívější železný zvon, který byl přemístěn za Bubnovou věž, protože jeho zvuk byl příliš slabý. Byl odlit za vlády císaře Jung-le a nese nápis uvádějící šťastný den, měsíc a rok svého vzniku; k úderu sloužily dva dva metry dlouhé dřevěné trámy zavěšené po stranách.