Lübeck Museum of Theatre Puppets, muzeum loutkového divadla ve starém městě Lübecku, Německo

Lübecké muzeum loutkového divadla, známé jako KOLK 17, sídlí v pěti gotických cihlových kupeckých domech v úzké ulici Kolk poblíž kostela svatého Petra. Na fasádě je nápis se zlatými písmeny „THEATER FIGURENMUSEUM“ nad okny s mnoha tabulkami, za nimiž stojí malé figurky. Uvnitř je vystaveno kolem tisíce předmětů ze tří století a tří kontinentů, včetně maňásků, marionet, stínových a mechanických figurek.

Fritz Fey Jr., kameraman Norddeutscher Rundfunk z loutkářské rodiny, shromáždil sbírku na služebních cestách; rozrostla se na 25 000 předmětů, mezi nimi marionety, stínové figurky, flašinety a celá jeviště. V roce 1982 umožnilo město a sponzoři jako Possehl-Stiftung muzeum v Kolk, vedle loutkového divadla jeho otce Fritze Feye sen. Nejdůležitější spoluzakladatelkou byla jeho žena Saraswathi, bývalá klasická indická tanečnice. Rostoucí nájmy a klesající návštěvnost si v roce 2006 vynutily přeměnu na GmbH; dnes ji provozuje Possehl-Stiftung.

Název muzea odkazuje na Kolk, úzkou ulici, kde sídlí; od roku 2001 funguje loutkové divadlo a muzeum společně jako KOLK 17. Mezi zhruba 1000 vystavenými předměty jsou indonéské stínové figurky wayang, „psi klauni“, kteří vystupovali se skutečným psem, a hlava japonské loutky bunraku. Několik předmětů patří k tradicím uznaným UNESCO, například Opera dei Pupi (2001) a Wayang Kulit (2003).

Muzeum sídlí v pěti historických cihlových kupeckých domech v úzké uličce Kolk ve starém městě Lübecku, nedaleko kostela svatého Petra a Holstentor. Vstup je mezi cihlovými štítovými průčelími a výstavní sály jsou rozmístěny v propojených domech, takže je třeba počítat s časem na přesun mezi podlažími. Součástí jsou obchod, kavárna a odborná knihovna s katalogem přes 3000 titulů.

Mezi vrcholy patří „psi klauni“, loutky vystupující s opravdovým psem, a Metamorfózy, loutky zkonstruované k proměně na jevišti. Muzeum také vlastní hlavu japonské loutky bunraku a abstraktní figury kasselského profesora umění Harryho Kramera z papírmašé, dřeva a drátu pro jeho program 13 Szenen, poprvé uvedený roku 1955 v Galerie Springer v Berlíně.