Kirche im Diakoniewerk, Kostelní budova v Halle (Saale), Německo

Kirche im Diakoniewerk je malá novogotická centrální stavba s křížovým půdorysem, z žlutých cihel s červenými cihlovými pásy, krytá strmou břidlicovou střechou a štíhlou věžičkou. Tři ramena končí apsidami; jižní má dvoupatrové empory, ostatní jednoduché. Oltář stojí před severním ramenem, za ním kazatelna, a novogotický interiér se dochoval téměř celý.

Kostel byl postaven v roce 1893 a odráží novogotický architektonický styl té doby. Od té doby je nedílnou součástí Evangelické církve ve středním Německu a slouží pastorační a pečovatelské práci instituce Diakoniewerk.

Kostel vznikl jako součást ústavu diakonek, jehož historické budovy se stavěly od roku 1867 a který byl první moderní velkou nemocnicí v Halle. Uspořádání prostoru se řídí Wiesbadenským programem: oltář stojí před severním ramenem transeptu, kazatelna za ním a lavice obklopují oltář ze tří stran. Dva zvony v dřevěné sanktusové věžičce nesou jména „Carl“ a „Otto“ podle superintendenta Carla Moehra a představeného Otta Jordana.

Kostel stojí v zahradě areálu Diakoniewerk, obklopený budovami instituce. Kromě vchodu v úrovni terénu ze strany parku existuje druhý vchod přes mostkovitý průchod v horním podlaží, který umožňuje přímý vstup z nemocničních chodeb. Protože pozemek patří instituci, je vhodné podmínky přístupu ověřit předem.

Kostel má dva zvony pojmenované „Carl“ a „Otto“ podle superintendenta Carla Moehra a představeného Otta Jordana. Větší odlila v roce 1957 zvonařská dílna Schilling, menší v roce 1929 Mitteldeutsche Stahlwerke v Lauchhammeru, je však z bronzu. Oba visí na ohnutých jarmech ve štíhlé dřevěné vížce.