Schloss Kunrau, zámek v Kunrau, Německo

Zámek Kunrau je zámek s architekturou novorenesance, vyznačující se symetrickým průčelím, zdobenými okny a složitě vyřezávaným kamenem podél vnějších stěn. Budova ukazuje charakteristické rysy tohoto architektonického stylu s pečlivě promyšlenými designovými detaily.

Zámek Kunrau byl postaven v letech 1859–1861 v italském renesančním stylu pro Theodora Hermanna Rimpaua, který vyvinul metodu odvodňování bažinatých pozemků. Po druhé světové válce byl vypleněn, do roku 1949 sloužil jako útočiště bezdomovců a později byl upraven na kulturní dům. Statek patřil od roku 1559 rodině von Alvensleben, když tam Valentin von Alvensleben usadil dvanáct osadníků.

Budova byla po druhé světové válce vypleněna a do roku 1949 poskytovala útočiště lidem, kteří kvůli válce zůstali bez domova; poté byla upravena na kulturní dům. Dnes v ní sídlí správa Verwaltungsgemeinschaft Klötze a environmentální centrum a konají se zde civilní svatební obřady.

Zámek Kunrau dnes sídlí správu Verwaltungsgemeinschaft Klötze a centrum environmentální výchovy, konají se zde i civilní sňatky. Návštěvníci by proto měli na místě zjistit, zda je budova v den jejich návštěvy přístupná veřejnosti, protože jde především o fungující správní sídlo, nikoli muzeum.

Zámek byl postaven v letech 1859–1861 pro Theodora Hermanna Rimpaua, který vyvinul metodu odvodňování bažinatých pozemků. Jeho 22,5 metru vysoká věž a dřevořezby v interiéru snadno uniknou pozornosti; dnes v budově sídlí správa správního společenství Klötze a centrum environmentální výchovy, konají se zde i svatební obřady.