Schloss Marquardt, Barokní zámek v Postupimi, Braniborsko, Německo

Zámek Marquardt je vícekřídlá stavba 15 km severozápadně od centra Postupimi ve čtvrti Marquardt. Stěny z béžové omítky nesou strmé střechy z červenohnědých tašek; levé křídlo má valbovou střechu s malými vikýři a zaoblená střední část s malou zelenou měděnou kupolí stojí vedle jednopatrové galerie s průběžnými víceokenními tabulkovými okny a balustrádou. Vpravo se nad křídlem s obdélníkovými okny zvedá čtvercová věž se zelenou měděnou střechou a loggií u vrcholu; kamenné schody vedou vlevo na terasu.

Místo je poprvé zmíněno v roce 1313 pod slovanským názvem Skoryn, později poněmčeným na Schorin. V roce 1660 sloučil Moritz Andreas von Wartenberg dva statky v rytířské panství. Po bezdětné smrti posledního Wartenberga v roce 1704 je koupil Marquard Ludwig von Printzen a v roce 1708 získal královské povolení přejmenovat je podle svého křestního jména na Marquardt. Požár v roce 1791 zničil část zámku a hospodářského dvora.

Ves je poprvé doložena roku 1313 jako Skoryn, později poněmčena na Schorin; jméno Marquardt pochází od Marquarda Ludwiga von Printzena, jemuž bylo povoleno přejmenovat statek podle vlastního křestního jména. Roku 1843 farář změnil pravopis z Marquard na Marquardt. Theodor Fontane zde pobýval třikrát a jako první nazval panské sídlo zámkem.

Zámek slouží jako soukromé místo pro akce a není vždy otevřen veřejnosti, proto by si návštěvníci měli předem ověřit, zda je areál v den zamýšlené návštěvy přístupný. Plánování předem pomáhá vyhnout se zklamání z cesty na místo.

Na pozemcích zámku bývala Blaue Grotte, místnost s dvojitými stěnami a barevnými světelnými efekty, kterou dal po roce 1795 zřídit v zalesněném návrší generál Hans Rudolf von Bischoffwerder, růžokřižák, pro spiritistické seance za účasti krále Fridricha Viléma II. Pozdější majitel ji v letech 1860–1870 nechal zbourat kvůli zchátralosti a její přesné místo dnes není známo.