Burg Eilenburg, Hrad v Eilenburgu, Německo

Burg Eilenburg je středověká pevnost na vrcholu kopce nad řekou Mulde, složená ze dvou obytných cihlových věží, kruhové hradby a několika příkopů. Na pozemku stojí barokní správní budova, přidaná později, aby doplnila původní opevnění.

Slovanské opevnění z 9. století se v polovině 10. století stalo centrem hradského obvodu Ilburg a objevuje se jako „civitas Ilburg“ v listině Oty I. z 29. července 961. Kolem roku 1000 přešlo na hrabata z Wettinu a v desetiletích kolem roku 1200 vznikly dvě cihlové obytné věže a okružní hradba. V roce 1644 je za třicetileté války dobyly švédské oddíly; poškozený areál pak sloužil jako kamenolom, zatímco Amtshaus a vězení pocházejí ze 17. a 18. století.

Název Eilenburg pochází ze slovanského sídliště Ilburg zmiňovaného roku 961; hrad dal také jméno šlechtickému rodu von Eulenburg, jedné z nejvýznamnějších ministerialských rodin dynastie Wettinů. Obytná věž Sorbenturm je pojmenována podle pravděpodobně početných lužickosrbských hradních mužů.

Hrad stojí na Schloßbergu, oválném jílovitém vrchu, jehož vrchol leží mezi 132,5 a 135 m nad mořem, zhruba 30 m nad centrem města. Na vrchu se dochovaly až deset metrů vysoké zemní valy, patrné už při výstupu. Barokní Amtshaus má provizorní střechu od žhářského požáru v roce 1993, který zničil jeho mansardovou střechu, a uvnitř se mezitím objevily značné škody.

Hrad se někdy nazývá „kolébkou Saska“: roku 1089 bylo Míšeňské markrabství uděleno Fridrichu z Eilenburgu, tehdejšímu majiteli hradu, čímž začala vláda Wettinů nad územím, z něhož vzniklo Sasko. Obě dochované věže se liší materiálem: takzvaná lužickosrbská věž je z světlého pískovce, jižní věž z červených cihel.