Kolkwitz Bunker, Velitelské stanoviště z dob studené války v Kolkwitzu v Německu

Bunkr Kolkwitz je podzemní vojenské zařízení postavené ze železobetonových konstrukcí o třech úrovních na základu o rozměrech 42,5 krát 18 metrů.

Postaven v polovině 60. let 20. století současně s bunkrem Cölpin a s využitím zkušeností z bunkru Kagel, byl bunkr Kolkwitz uveden do provozu v roce 1967 jako velitelské stanoviště GS-31 1. divize protivzdušné obrany letectva/protivzdušné obrany NDR. Koordinoval stíhací pluky, jednotky protiletadlových raket a radiotechnické vojsko a jeho spojovací centrum propojovalo NVA se sovětskými silami. Po roce 1990 byl vyřazen z provozu a později přeměněn na vojensko-historické muzeum.

Od roku 2004 provozuje spolek Kolkwitzer Bunkerfreunde GS-31 e.V. bunkr jako muzeum vojenské historie a nabízí prohlídky s průvodcem; je členem Bunkerallianz Berlin-Brandenburg. Vlastní spojovací ústředna bunkru byla zapojena do spojovací sítě NVA a spojovala velitelské stanoviště s ministerstvem národní obrany, velitelstvím LSK/LV v Eggersdorfu a centrálním velitelským stanovištěm ve Fürstenwalde.

Prohlídky se konají druhou sobotu každého měsíce v 9:30, registrace předem e-mailem, kontaktním formulářem nebo telefonicky; při velkém zájmu se vypisuje další prohlídka. Speciální prohlídky jsou možné po domluvě. Bunkr leží asi 12 kilometrů západně od Chotěbuzi v obci Kolkwitz na okraji průmyslové zóny „Am Technologiepark“, přístupný z dálnice A 15, výjezd Cottbus-West, nebo po silnici B 115 mezi Vetschau a Chotěbuzí.

Spojovací centrum bunkru obsluhoval 31. spojovací prapor LSK/LV v Chotěbuzi, který zapojoval velitelské stanoviště do spojové sítě NVA. Spojení vedlo k ministerstvu národní obrany, velitelství LSK/LV v Eggersdorfu, centrálnímu velitelskému stanovišti ve Fürstenwalde, pohraničním vojskům a civilním zařízením Interflugu. Drátová, rádiová, radioreléová a troposférická spojení byla provozována převážně šifrovaně.