Burg Horkheim, Zámek v Heilbronnu, Německo

Burg Horkheim je vodní hrad na západním okraji Horkheimu, dnes části Heilbronnu. Nejstarší části tvoří kamenný obytný věžový dům vysoký 16 metrů o čtyřech podlažích a zbytky pětiúhelníkové hradby se dvěma nárožními věžemi, kdysi obklopené 10 metrů širokým příkopem. První patro uchovává gotické malby úponků a stopy malovaných erbů; druhé má hebrejské znaky a zbytky renesanční ornamentiky. Dvoupatrovou obytnou budovu s ozdobným hrázděním postavil roku 1550 Volmar Lemlin, jehož erb a erb jeho manželky, rozené von Rinderbach, stojí vedle letopočtu na nárožním sloupku.

Burg Horkheim je poprvé zmíněn roku 1344 a patřil Eberhardu II. Württemberskému, který jej roku 1389 prodal komturii Řádu německých rytířů v Heilbronnu. Roku 1459 řád předal hrad heilbronnské patricijské rodině Lemlin, jež jej roku 1461 podřídila vrchnímu lennímu panství Falckého kurfiřtství. Volmar Lemlin a jeho žena Agnes vom Bach založili 11. května 1469 obročí zámecké kaple.

Synagoga zřízená v obytné věži byla poprvé zmíněna v roce 1725 a používala se až do 19. století. Freska objevená při restaurování zobrazuje schránku na Tóru a německý nápis psaný hebrejskými písmeny. Dnešní ulice Schlossgasse se prý dříve jmenovala Judengasse.

Hrad leží západně od starého jádra Horkheimu v nízké poloze u Neckaru, takže z vsi téměř není vidět; 16 metrů vysoká obytná věž je viditelná od řeky a od jihozápadu. Příkop je částečně zasypán a zbývající suchá část slouží jako zahrada. Areál je dnes v soukromém vlastnictví, proto se pozemek i budovy prohlížejí zvenčí.

Ve 40. letech 18. století žilo uvnitř hradeb kolem 90 lidí ze 17 židovských rodin, aniž by platili obvyklé ochranné poplatky. Toto uspořádání učinilo z hradu zvláštní útočiště pro židovskou populaci v té době.