Kirche Sinstorf, Kostelní budova v Sinstorfu, Hamburk, Německo

Kostel v Sinstorfu je stavba z kamene na kopci v Sinstorfu, dnes v hamburském obvodu Harburg. Od přestavby v roce 1416 je to jednolodní sálový kostel: severní boční loď byla opuštěna a druhá spojena s hlavní lodí, takže z trojlodní baziliky kolem roku 1200 zůstala jen čtyři románská půlkruhová okna v severní zdi a dva zazděné oblouky. V letech 1906–1907 přibyla na západě pod vedením Karla Mohrmanna novorománská předsíň a jihovýchodně stojí samostatná dřevěná zvonice se strmou taškovou střechou.

Výzkumy v 60. letech 20. století doložily dřevěný kostel z 11. století, jemuž možná předcházela jiná dřevěná stavba. Kolem roku 1200 byla na návrší postavena trojlodní bazilika z kamene, která s obrannými příkopy sloužila i jako útočištný kostel. Po zničení byl kostel v roce 1416 přestavěn do dnešní jednolodní podoby, severní loď byla opuštěna a na západě přistavěna kruhová věž. V roce 1660 byl chór rozšířen na sálový kostel a kruhová věž byla zbořena.

Kostel není zasvěcen svatému Ansgarovi, jak se někdy tvrdí; chybí pro to důkaz, proto se nazývá Kirche Sinstorf. Uvnitř je reliéf lüneburského umělce Corda Snitkera z doby kolem roku 1480 „Omráčení Marie“ a 30 olejomaleb na empoře zobrazuje apoštoly a proroky. Na jižní stěně visí poškozený epitaf Conrada von Windheima, který zde byl kazatelem 37 let.

Kostel stojí na návrší v Sinstorfu, jihovýchodně od něj samostatná dřevěná zvonice a před ním na trávě kamenný památník. Hřbitov u kostela, používaný do roku 1885, uchovává několik starých náhrobků. V letech 2004–2006 byly zdi a základy zpevněny cementem, protože opěrné pilíře z let 1906–1907 přidávaly váhu místo opory.

Nejstarší zvon přelil 9. června 1773 hamburský zvonař Johann Nicolaus Bieber ze zvonu, kterému tehdy bylo 299 let. V roce 1943 byl odevzdán válečnému průmyslu, ale 24. dubna 1947 se vrátil nepoškozený. Dva další zvony, jeden z roku 1699 a menší z roku 1835, byly roztaveny za první světové války.