Ingolstadt Rail Bridge, Železniční most v Ingolstadtu, Německo

Ingolstadtský železniční most nese trať Mnichov–Treuchtlingen přes Dunaj na třech paralelních nosných konstrukcích: dvou starších příhradových mostech s rovnoběžnými pásy na východě a ocelobetonovém korytovém mostě postaveném v letech 1999–2001 na západě. Stavba dlouhá 184 m má rozpětí 13,42, 19,00, 22,30, 55,15, 54,72 a 19,50 m, pilíře jsou vysoké 4–6 m. Podél okrajů koryta probíhají ocelové podélné nosníky proměnné výšky ve vlnách a vyvolávají dojem plachet.

První železniční most zde vznikl v letech 1868–1869 pro trať Mnichov–Gunzenhausen; navrhl jej Heinrich Gerber jako tři železné příhradové nosníky s rovnoběžnými pásy a rozpětím 53,9 m, v roce 1922 byl obnoven. V letech 1999–2001 přibyla třetí nosná konstrukce, 184,09 m dlouhá spřažená ocelobetonová vana, jeden ze čtyř velkých železničních mostů nové trati postavených v letech 1998–2006. Plán z roku 1992 nahradit most tříkolejnou předpjatou betonovou konstrukcí za 20 milionů marek byl opuštěn po sporu mezi DB a městem o polohu a podobu.

Most nese železniční trať Mnichov–Treuchtlingen; od prosince 2006 tudy jezdí většina dálkových vlaků mezi Mnichovem a Norimberkem. Východní kolej je vyhrazena nákladním a některým regionálním vlakům, západní obvykle přijímá osobní vlaky od Norimberku a Treuchtlingenu.

Most je nejlépe vidět z cesty podél břehu řeky pod ním, kde mohou návštěvníci pozorovat konstrukci a její technické detaily z jiného úhlu. Procházka podél vody nabízí dobré příležitosti pro fotografování a zkoumání inženýrství bez omezení.

Třetí most, postavený v letech 1999–2001 za 2,5 milionu eur, byl jedním ze šesti nominovaných na Německou cenu za stavbu mostů 2006. Ocelové podélné nosníky podél okraje koryta mají zvlněnou horní hranu, která sleduje zatížení a vyvolává dojem plachet.