Kleiner Leuchtturm, Maják v Borkumu, Německo

Kleiner Leuchtturm je litinová věž vysoká 32 metrů s výrazným šestnáctibokým tvarem, umístěná na deset metrů vysoké duně na jihozápadním pobřeží Borkumu. Jeho výrazný červenobílý pruhovaný vzor je viditelný zdaleka a vyniká v rovném ostrovním prostředí.

Věž byla naplánována roku 1883 na konferenci v Emdenu jako jeden z pěti naváděcích světel Dolní Emže, dokončena 1890 a spolu s ostatními uvedena do provozu 1. října 1891. Ukazovala cestu do plavebních drah Hubertgat a Westerems, dokud se na počátku 60. let 20. století světlo Westerems nepřesunulo na Neuer Leuchtturm; v létě 2003 byla vyřazena poté, co pohyby písku změnily Hubertgat.

Přezdívka „Elektrischer Leuchtturm“ pochází z toho, že šlo o první německý maják postavený pro elektrický provoz, napájený z vlastní malé uhelné elektrárny. Od dubna 1894 zde byla námořní telegrafní stanice, kde lodě vyměňovaly vlajkové signály s obsluhou majáku, která zprávy dále odesílala telegrafem; vedla ji říšská telegrafní správa, Prusko dodávalo obsluhu a císařské námořnictvo signalizační zařízení.

Věž stojí na deset metrů vysoké duně na jihozápadě Borkumu a není přístupná veřejnosti; prohlíží se zvenčí. K objektu stále vede bývalá spojovací kolej Borkumer Kleinbahn, později využívaná k dodávkám uhlí. Od roku 1970 slouží věž jako nosič antén německo-nizozemského systému bezpečnosti provozu na Emži.

Přezdívka „elektrický maják“ pochází z toho, že to byl první maják v Německu postavený pro elektrický provoz, napájený vlastní malou uhelnou elektrárnou. Vlečka Borkumer Kleinbahn, zřízená pro staveniště, zůstala zachována a sloužila k dodávce uhlí. V květnu 1900 zde zahájila provoz první oficiální pobřežní rozhlasová stanice na světě, která předávala hlášení lodí ve spojení s majákovou lodí Borkumriff.