Gedächtniskirche, Budova kostela ve Schönefeldu, Lipsko, Německo

Gedächtniskirche je neoklasicistní sálový kostel postavený v letech 1816–1820 podle plánů tesaře Waltera Friedricha a zedníka Carla Friedricha Kinta. Uvnitř obíhá prostor dvoupatrová empora, oltářní místo lemují prosklené „kaple“ s iónskými pilastry a kazatelna stojí za oltářem naproti varhanní empoře. Padesátimetrovou věž završuje helma v barokních formách.

První kostel na tomto místě pochází pravděpodobně z počátku 14. století; vyhořel roku 1526, do roku 1527 byl obnoven a v letech 1753–1776 opraven a rozšířen. Dne 18. října 1813 jej během Bitvy národů zničil další požár. Současný neoklasicistní sálový kostel byl postaven v letech 1816–1820 podle plánů tesaře Waltera Friedricha a zedníka Carla Friedricha Kinda a vysvěcen 16. dubna 1820. Název Gedächtniskirche získal roku 1916 poté, co byla vstupní hala přeměněna na památník padlých ve francouzsko-pruské válce a první světové válce.

Název Gedächtniskirche pochází z nového vysvěcení 19. března 1916, kdy byla vstupní hala upravena jako památník padlých ve francouzsko-pruské válce a první světové válce a strop dostal Železný kříž obklopený dubovým listím. Křtitelnice z olivového dřeva se stříbrnou nádržkou, zhotovená v Jeruzalémě a darovaná roku 1870 Clarou Hedwig von Eberstein, je dosud součástí vybavení.

Kostel je přístupný v určených hodinách a nachází se v blízkosti zastávek veřejné dopravy v pěší vzdálenosti. Návštěvníci by si měli předem ověřit konkrétní otevírací dobu, aby si návštěvu naplánovali.

Název Gedächtniskirche se váže k roku 1916, kdy byla vstupní hala přeměněna na památník padlých ve francouzsko-pruské válce a první světové válce a strop dostal železný kříž obklopený dubovým listím. Kostel sám nebyl postaven jako válečný památník: tato neoklasicistní sálová stavba vznikla v letech 1816–1820 poté, co předchozí kostel shořel během bitvy národů v roce 1813.