Kirche St. Elisabeth, Farní kostel v Kasselu, Německo

Svatá Alžběta je obdélný sálový kostel postavený v letech 1959–60 podle plánů mnichovského architekta Armina Dietricha, s ocelovým skeletem, výplní z červených cihel v horních dvou třetinách stěn a pásy čirého skla na úrovni podlahy. Hladké vstupní průčelí z pohledového betonu má pět vodorovných spár a tři šestiúhelníkové niky na středové ose. Opodál stojí samostatná čtvercová kampanila ze železobetonu a červených cihel, jejíž zvonové patro je vyplněno děrovanými betonovými tvárnicemi.

Současný kostel byl postaven v letech 1959–1960 podle plánů mnichovského architekta Armina Dietricha a nahradil kostel sv. Alžběty, který v letech 1770–1777 postavil Simon Louis du Ry, byl zničen za druhé světové války a poté zbořen; na jeho místě vzniklo Státní divadlo. Fuldský biskup Adolf Bolte novostavbu vysvětil 19. a 20. listopadu 1960. K 1. lednu 2016 byly kasselské farnosti sloučeny; farním kostelem je sv. Bonifác a sv. Alžběta je od té doby filiálním kostelem.

Visí zde pět obrazů dvorního malíře Johanna Heinricha Tischbeina staršího, zachráněných ze starého kostela Elisabethkirche; pocházejí z jeho cyklu Utrpení a Nanebevstoupení namalovaného pro tento kostel v roce 1778, ostatní obrazy cyklu jsou v muzeu katedrály ve Fuldě. Oltářní kříž, Madonu s dítětem a 13 reliéfních desek křížové cesty vytvořil v Kasselu narozený Alfred Schöpffe. V kapli Elisabeth ukazuje kamenný reliéf Uweho Wenka Wolffa svatou Alžbětu Durynskou, patronku kostela, jak rozdává chléb chudým.

Kostel je nepoužitelný od zřícení střechy po celé délce v poledne 6. listopadu 2023; nyní jej kryje provizorní nouzová střecha. Památkově chráněné varhany a možná i další umělecká díla byla poškozena. Farnost zveřejnila v červenci 2024 posudek o příčinách a po průzkumu s přibližně 1500 účastníky oznámila v březnu 2025 náboženské, kulturní a sociální využití místa.

Věž stojí odděleně od kostela jako italská kampanila. Spodní podlaží jsou vyplněna červenými cihlami, zvonové podlaží děrovanými betonovými tvárnicemi a nad ním je podlaží bez stěn uzavřené velmi plochou stanovou střechou s koulí a křížem. Čtyři zvony odlil roku 1959 Friedrich Wilhelm Schilling z Heidelbergu; váží 2440, 1327, 943 a 735 kg.