Wigbertikirche, Katolický farní kostel v Erfurtu v Německu

Kostel svatého Wigberta je katolický filiální kostel ve starém městě Erfurtu, postavený v dnešní podobě v letech 1409–1473. Věž z roku 1409 dříve nesla obydlenou hlásnou místnost požárního strážce a v pozdně gotickém interiéru stojí od roku 1996 křídlový oltář přenesený z kostela svaté Valburgy v Großengotternu. Okna na téma „odchodů“ byla osazena při obnově dokončené v roce 2004.

Farnost zde existuje od poloviny 10. století; současný pozdně gotický kostel byl vysvěcen roku 1473 a věž pochází z roku 1409. Svatý Wigbert byl během reformace předmětem sporu mezi katolíky a protestanty; kostel je katolický od roku 1606, s výjimkou švédského období třicetileté války, kdy sloužil jako protestantský posádkový kostel. V letech 1651–1822 byl také klášterním kostelem augustiniánů poustevníků.

Patronem je svatý Wigbert, společník Bonifáce, zakladatele diecéze; jeho svátek připadá na 13. srpna. Od roku 1996 je v kostele gotický křídlový oltář z kostela svaté Valburgy v Großengotternu, dílo, které stojí za to uvnitř hledat.

Proti leteckému náletu sloužící kryt z druhé světové války na dvoře je od roku 2005 opět přístupný veřejnosti; vstupuje se do něj z vnitřního dvora, nikoli z ulice. Kostel stojí vedle místa, kde stál Barfüßerkirche zničený leteckou minou 25. listopadu 1944. Interiér byl upravován v 50. a 90. letech 20. století a od roku 2003 proběhla rozsáhlá obnova budovy.

Věž pochází z roku 1409 a v roce 1563 byla přestavěna na požární hlásnou věž; k tomuto účelu v ní lidé bydleli až do roku 1878. Požární hlídky ve věži žily, takže šlo o jednu z obydlených pozorovacích věží Erfurtu, nikoli o ryze vojenskou stavbu.